Hašek prezidentem aneb Seš vrah a ten na Hradě taky!

Po hokejovém Naganu se skandovalo »Hašek na Hrad!«, před asi 30 měsíci se o té myšlence začalo mluvit znovu a já trnul hrůzou…

V dubnu 2020 »slavnostně« dovolili návštěvy v domově seniorů, kde naši dožívali svou pouť tímto světem. Vyrazili jsme na návštěvu, podobný nápad, přesto, že byl všední den, však mělo asi půl republiky. Nebyli jsme vpuštěni na pokoje a návštěvní akt se odehrával ve velké místnosti, kde z jedné strany je vrátnice, z druhé jakási kantýna, o které naši tvrdili, že je nejdražší v Evropě. Sedělo tam mnoho lidí a bylo těžké se domluvit, nejen »místní« totiž měli problém s doslýchavostí…

Neposlouchal jsem cizí hovory, ale jednoho pána přeslechnout nešlo. Nevím, zda to byl syn, či zeťák toho, kterého přijel navštívit, ale evidentně si s ním potřeboval dopovídat něco, o čem se bavili asi někdy předtím. Mrštil na stůl jakýsi časopis a doprovodil to větou: »Seš vrah a ten na Hradě taky! Tady to máš černé na bílém!«

Docela jsem na tu událost zapomněl, vrátila se však nedávno. To se o »Dominátorovi« začalo v souvislosti s prezidentováním mluvit znovu. Ne však na Hradě, ale v Libni. Tam sídlí hokejový svaz. A začal jsem trnout hrůzou znovu. Naštěstí, jako už několikrát, přijel »rytíř«, ne blanický, ale kladenský, a nabídl českému hokeji pomoc v době nejtěžší. Jardu Jágra mám rád už dlouho, nejen proto, že je Kladeňák, ale protože mě jeho životní příběh velice zajímá už dlouho – vlastně jsme vrstevníci.

Navrhl na šéfa hokeje dalšího z Nagana – Jirku Šlégra, nevím proč, přezdívaného »guma«. Toho sice také moc nemusím, ale stojí-li za ním »Džegr«, je to pro mne záruka. Takže uvidíme.

Ale vrátím se k dění na zmiňované návštěvě. Později jsem se po telefonu ptal taťky, co to bylo. Vysvětlil mi, že ten starší byl pohraničník, což mu »mladej« neustále předhazoval. Tím se vysvětlila ta první věta o »vrahovi«, pořád to tak mnoho lidí vnímá. Ale stále jsem nechápal tu druhou část moudrého souvětí o vrahovi na Hradě. Bylo mi vysvětleno, že pohraničník volil Miloše Zemana, což mu »mladej« neustále předhazoval. A prý v tom časopise, snad Magazín sportu, byl rozhovor s Dominikem Haškem, kde něco takového naznačil.

Hledal jsem na internetu a našel něco takovéhoto: »Nejvíce mu vyčítám jeho aroganci, i to, jak se prezentuje. Něco jiného říká a něco jiného si myslí. A z některých jeho názorů doslova mrazí. Nezapomenu, jak při setkání s prezidentem Ruska Putinem před desítkami reportérů řekl, že novináře je třeba likvidovat. A záhy na Slovensku zabíjí žurnalistu Jána Kuciaka se snoubenkou Martinou Kušnírovou. Dokud člověk není prezident, tak když něco takového poví, je to možná sranda. Jenže on to tehdy přehnal. Neříkám, že prezident Zeman je přímo zodpovědný za vraždu Jána Kuciaka, ale to, co řekl, vyvolalo další a další reakce, které v to nakonec vyústily. Neříkám, že má za tuto vraždu právní odpovědnost, ale morální určitě ano. Slovensko je blízko nás, je naším sousedem a nikdo nemůže tvrdit, že třeba tato slova jej nemohla inspirovat. Člověk v jeho pozici si musí dávat pozor, co říká. On si třeba ani neuvědomuje, že kdyby to veřejně neprohlásil, vražda se nemusela stát. To je pro mě neomluvitelné

Dobrá, z toho se dá možná odvodit, že »ten na Hradě je taky vrah,« jak pronesl onen myslitel. Ale nazývat někoho vrahem jenom proto, že sloužil na vojně u pohraniční stráže, to je snad ještě větší důkaz toho, čemu se říká »íkvé tykve«.

Ono totiž dokonce i na webových stránkách Policie ČR byl ještě celkem nedávno článek Oběti komunistického režimu. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu v něm uvádí počty obětí komunistického režimu v Československu v letech 1948-1989. Ano, jsou to nehezká čísla, která mohou sloužit jako argument, ale bylo třeba článek přečíst celý, ne jen titulek.

Dalo se tam totiž najít i to, že »…při pokusu o přechod československých hranic se Spolkovou republikou Německo a Rakouskem v letech 1948-1989… (následoval dlouhý podrobný rozpis)… celkem zahynulo nejméně 282 lidí. Činností pohraničníků při služebních zásazích, konaných v jiné souvislosti než při pohraniční strážní službě, pak dalších 24 lidí. Na druhé straně zemřelo v letech 1948-1989 nejméně 584 vojáků pohraniční stráže…« Asi nedopatření a nový pan ministr po svém nástupu do úřadu zaúřadoval…

Ale pořád je tam na adrese https://www.policie.cz/clanek/publikace-sesity-01-15.aspx pod číslem 13 umístěna publikace Martina Pulce Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek, Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945-1989 z roku 2006. Podle ní bylo při přechodu československých hranic s Rakouskem a s Německem (SRN, NDR) v letech 1948-1989 celkem usmrceno 280 lidí. Vedle československých občanů také 31 občanů Polska, 14 občanů Rakouska, 13 občanů NDR, 10 občanů SRN, sedm občanů poválečného Německa (do roku 1949), sedm občanů Maďarska, čtyři občané Jugoslávie a po jednom z Francie a Maroka. Bylo mezi nimi i několik vojáků, kteří se pokusili o dezerci, například v květnu 1958 Hary Hanuš v bezvýchodné situaci v obklíčení nejprve zastřelil své společníky Jiřího Baumgartnera a Petra Sládka a nakonec sebe. Při pokusu o přechod československých hranic s Německem a s Rakouskem spáchalo sebevraždu z obav před zatčením dalších 14 osob.

Seznam se stručným popisem obsahuje i údaje o tom, kterým směrem oběti mířily – 48 na naše území. Zajímavá je i tabulka s počty zadržených osob v letech 1950-1989. Celkem se jednalo o 48 925 osob, u 19 roků je rozdělen i poměr pokusu o vstup nebo opuštění naší republiky. Z těchto údajů lze vyčíst, že například v letech 1976-1980 značně převažovaly pokusy o vniknutí na území ČSSR, šlo o 4155 osob oproti 463, které chtěly do zahraničí. Celkové počty u sledovaných let ukazují, že při pokusu o vniknutí na naše území bylo zadrženo téměř 10 000 osob.

Takže bych asi byl s tím slovem vrah trochu opatrnější…

Zbyšek Kupský

Související články

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy