V Česku žije zhruba 330 000 pacientů se srdečním selháním, každoročně jich přibude přibližně 40 000. Kardiologové odhadují, že do roku 2030 v ČR budou léčit asi 450 000 nemocných. Srdeční selhání je jednou z nejčastějších příčin hospitalizace u lidí nad 60 let. Odborníci mluví o epidemii. Zároveň varují, že následná péče o tyto nemocné pokulhává.
Lidé po srdečním selhání po návratu z nemocnice nezvládnou už tolik co dříve a jejich návrat domů je často velmi náročný. Se svým zdravotním stavem se však musí rychle naučit žít, jinak riskují jeho zhoršení a další hospitalizaci. Kardiologové proto v rámci projektu Znovu do života zkoušejí formu péče, která má nemocným lidem pomoci kritické období po návratu z nemocnice překlenout.
»Hlavním cílem projektu je nabídnout pacientům se srdečním selháním po ukončení pobytu v nemocnici možnost komplexní intenzivní rekondice, díky které získají určitý přechodový stupeň mezi hospitalizací a domácí péčí. Tím dojde ke snížení rizika jejich opětovné hospitalizace,« uvedl primář II. interní kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN Jan Bělohlávek, který je autorem projektu. Propuštění pacienti podle něj totiž nejsou natolik nemocní, aby nadále zůstávali v nemocnici, ale zároveň mnohdy potřebují poměrně intenzivní péči, která je pro ně příliš drahá a pojišťovny ji nehradí.
O péči a vzdělávání se starají vyškolení zdravotničtí pracovníci, kteří za pacienty dojíždí. »Lidé se srdečním selháním jsou většinou omezení ve výkonnosti nebo pohybu, s čímž se jim snažíme pomoci intenzivní rehabilitací. Také je vzděláváme o chorobě jako takové, aby se s ní naučili co nejrychleji žít a mohli se alespoň přiblížit k životu před hospitalizací,« vysvětlila kardioložka z II. interní kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN Iveta Svobodová.
V rámci měsíčního programu se tak pacientům dostává rehabilitace, psychologické podpory, vzdělávání v oblasti sebepéče s ohledem na dané onemocnění nebo možností sociální podpory. Od projektu si autoři slibují zejména zkrácení času návratu pacientů do běžného života a také snížení rizika jejich další hospitalizace.
V současné době probíhá pilotní část projektu a autoři do ní plánují zařadit celkem deset pacientů. Náklady spojené s následnou péčí mají pacienti z 80 % hrazeny od pacientské organizace Znovu do života, která se na projektu podílí.
Kompletní zhodnocení projektu proběhne do konce roku, ale už nyní je podle Bělohlávka patrné, že podobná péče by měla být dostupná i pro další pacienty se srdečním selháním. »Prozatím je projekt omezený pouze na naše pracoviště a vybrané pacienty. Chtěli jsme si především ověřit, zda je podobná intervence vůbec proveditelná. Do budoucna by samozřejmě bylo ideální, kdyby se tento rekondiční program stal běžnou součástí péče pro pacienty se srdečním selháním, nicméně k tomu bude potřeba spolupráce všech kardiologických pracovišť a především zdravotních pojišťoven,« uzavřel Bělohlávek.
(jad)
Asi bych mohl k tématu přispět svou studii, kterou jsem jsem nucen napsat, protože jsem také výrazně postižen tímto problémem. Jako inženýr, který studoval v době studenti museli zvládnou vedle kvant studijních materiálů i učit se používat rozum, protože žádný osobní počítač neexistoval a tím pádem ani vševědoucí Google, si to mohu dovolit. Můj studijní obor byla technická kybernetika se zaměřením na slaboproudou elektrotechniku. Řešení zpětnovazebních řídicích systémů bylo nejen předmětem studia, ale i následné praxe.
Bohužel studii jsem neodeslal, protože bychom si prý znepřátelili, podle manželky, našeho společného praktického lékaře. Tak studie leží v šuplíku.