Analýza: Jak nahradit Green Deal?

Zelená dohoda pro Evropu, zvaná Green Deal, musí být v zájmu přežití zúčastněných společností zrušena. Připravili jí diletanti, zřejmě nikoliv za účelem deklarované ochrany stability klimatu, ale k umožnění masivních zisků finančních spekulantů a možná i k degradaci států Evropské unie na rozvojové státy. Zahraniční konkurence se prý těší.

Vzpomínám si na vysvětlení k velkému, převážně fotovoltaickému tunelu z dob vlády Mirka Topolánka v letech 2008-10. »Abychom (ekologové) něco prosadili, musel (Bursík) jít na takový kompromis, že jsme původní záměr příliš nepoznávali.« (To ale již bylo pozdě).

Klima se na Zemi rychle mění

Odmítnutím Zelené dohody ale nemizí otázka, jak dál postupovat v ochraně stability klimatu, která evidentně v pořádku není. Problém se přitom neomezuje na antropogenní (lidmi vytvořené) emise skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého (CO₂), jak je nám tvrzeno.

Zásadní problém Zelené dohody… je i skutečnost, že pokud se státy EU v roce 2019 (rok přijetí Zelené dohody) na emisích hlavního klima oteplujícího skleníkového plynu CO₂ podílely jen asi 9 % a tento podíl dále klesá, je iluzorní představa, že EU sama zachrání stabilitu klimatu na Zemi, když ostatní pouze předstírají úsilí, nebo věc ignorují, jako prezident USA Donald Trump. Vzhledem k zákonitostem industrializace, bez které se rozvojové státy neobejdou, je téměř jisté, že celosvětové emise CO₂ a metanu nejméně do roku 2050 výrazně porostou. Mnohem efektivnější by bylo zásadně omezit plýtvání, zvláště pak ve vyspělých kapitalistických státech. To ale nehrozí. Jen USA ve válkách v Afganistánu a v Iráku za 20 let promrhaly 5-6 bilionů US dolarů (vzpomínáte, u Kábulu se podle některých českých cyniků bojovalo za Prahu), solidnější odhady nákladů na proxy válku »Kolektivní Západ – Rusko« na Ukrajině začínají u tří bilionů USD, atd., atp. Výdaje na války a zbrojení jsou přitom jen pověstná špička ledovce plýtvání se zdroji.

Klima na Zemi se dál rychle mění. Je veřejným tajemstvím, že ke klimatickým změnám významně přispívá neodpovědná činnost člověka. Nespočívá ale zdaleka jen v antropogenních emisích skleníkových plynů, zejména CO₂ a metanu (CH₄), jak nám tvrdí experti mezivládního klimatického panelu IPCC a jejich hlásné trouby. Podíl má také prudký růst velkých měst, pokračující odlesňování a odvodňování krajiny ad.

Nutná je daň za emise CO₂

Předně je třeba zrušit obchod s povolenkami na emise CO₂ a ne ho rozšiřovat na střední a malé podniky, na domácnosti a na dopravu, jak prosazuje vedení EU. Tento obchod neslouží deklarovanému cíli – snižování antropogenních emisí CO₂, který bývá chybně označován za hlavní skleníkový plyn. Tím je ale vodní pára, která nemá významnější antropogenní emise. Podle IPCC z roku 2008 činil podíl vodní páry na oteplování klimatu Země 36-72 % a podíl CO₂ a CH₄ 13-35 %. Při společném působení skleníkových plynů ve směsi je realita mnohem blíže k dolní hranici uváděných rozpětí, u CO₂ a CH₄ ke 13 %. Podle pozdějších odhadů IPCC oblaka vodních par tvoří 66-85 % skleníkových plynů v ovzduší Země, ale jejich oteplovací efekt ve srovnání s CO₂ se neuvádí, podobně oteplovací efekt čtvrtého nejvýznamnějšího skleníkového plynu ozonu. Klimaskeptici ale mají za to, že podíl vodní páry na oteplování způsobené skleníkovými plyny činí plných 90 % a že podíl emisí CO₂ na tomto oteplování činí maximálně 5 %.

Emise CO₂ je nutné zpoplatnit, avšak nikoliv spekulativním obchodem s povolenkami, ale daní za tyto antropogenní emise, která se buď nemění, nebo se mění podle odhadnutelných kritérií.

Otázkou samozřejmě je, jak vysoká by měla být daň za emise CO₂, resp. CO₂ekv. 1 tuna CO₂ = 1 t CO₂ekv., 1 tuna metanu = 25 t CO₂ekv., 1 tuna oxidu dusného N₂O = 298 t CO₂ekv. Měla by činit ekvivalent vznikajících klimatických škod? Ano. Vzniká ale otázka, jak vysoké klimatické škody jsou. Nikdo se tím solidně nezabývá.

Existuje sice metodické doporučení Konference ministrů dopravy EU z roku 1997 – zdanit emise CO₂ ve výši ekvivalentu 1-2 % hrubého domácího produktu (HDP), což při velmi málo říkajícím charakteru indikátoru HDP je doporučení velice problematické. Pokud bych jej měl použít pro česká data, pak při HDP ČR 2022 = 7049 mld. Kč, emisích skleníkových plynů přepočtených na CO₂ekv. ČR = 121 mil. t a 2 % HDP by šlo o sazbu asi 1165 Kč/t emisí CO₂ekv., což by byla sazba velmi, velmi, velmi vysoká.

Z čeho vycházeli ministři dopravy EU v roce 1997, se neuvádí. Zřejmě z tehdejší (i současné) klimatické teorie expertů IPCC, která s těmito emisemi spojovala zejména tání ledovců a zvyšování hladiny moří, nárůst veder, nárůst sucha, nárůst požárů v krajině, nárůst vichřic a tajfunů a nárůst velkých povodní. Správně za klimatické škody nepovažuje škody způsobené zemětřeseními a sopečnými výbuchy.

Děravá teorie klimatických škod

Tato představa má jisté vady na kráse. Zatím kulhají i předpovědi zvyšující se hladiny moří, resp. hladina moří se zvyšuje jen málo. V prosinci 2009 vláda korálových ostrovů Malediv zasedala ve skafandrech, snad i pod vodou s tím, že ostrovům podle předpovědí IPCC hrozí neobyvatelnost do 10 let v důsledku stoupající hladiny oceánu. Po 15,5 letech se tak nestalo, naopak, i zahraniční kapitál tam investuje do cestovního ruchu. Jak ukazuje výzkum, na severní polokouli a na západním poloostrově Antarktidy (proti Jižní Americe) ledovce opravdu ustupují a přispívají ke zvyšování hladiny moří, ale zdaleka největší ledovec světa, hlavní pevninský ledovec »východní Antarktida«, se v letech 2009-19 mírně zvětšil a nárůst hladiny moří ztlumil. Taková je situace, alespoň zatím.

Vyšší teploty ovzduší a vody jistě zvyšují výskyt veder a úbytek mrazových epizod. Vedra ohrožují zdraví lidí, zvláště pak zdraví osob zdravotně labilních, dětí a občanů vysokého věku. Základním opatřením je se proti vedrům účinně chránit. Zateplování domů, kanceláří ad. musí zajistit odolnost budov nejen proti zimě, ale také proti vedru. Mírné zimy sice snižují spotřebu energie k vytápění, ale větší letní vedra zase zvyšují potřebu energeticky náročné klimatizace. Určitou adaptaci na vedra vyžaduje technická infrastruktura. I za cenu určitých pracovních, materiálních a finančních nákladů.

Při svých aktivitách musí občané přihlížet k riziku spojeném s vedry, zvláště pokud patří k vedry ohroženým vrstvám obyvatel. Bohužel některým občanům dělá problém dodržovat i tak elementární věc, jako je pitný režim.

Vedra jistě přispívají k nárůstu sucha a požárů v krajině. IPCC vychází z modelu, kdy vyšší teploty znamenají teplejší moře, ta produkují vyšší odpar, větší mračna, která se zčásti přesouvají na pevninu a tam škodí jednak většími vichřicemi, jednak většími dešti a jimi vyvolanými povodněmi. Problém je, že ani Světová meteorologická organizace nemá žádná data, která by potvrzovala nárůst vichřic, tajfunů a velkých povodní co do počtu i co do jejich fyzikálních parametrů v letech citelného globálního oteplování, tj. asi od roku 1970. Že tyto jevy mají dnes víc co ničit než před lety, je dané především pokračující expanzí naší civilizace do krajiny, v případě velkých povodní pak především pokračující neodpovědnou výstavbou v záplavových územích. Nejméně 90 % ekonomických škod způsobených velkými povodněmi jde na vrub této neodpovědné výstavby, na kterou si ale prý nenecháme sahat. Nejjednodušší je to prý hodin na klima.

Oběti vichřic a povodní jsou pak funkcí nedostatečného včasného varování obyvatelstva a nekázně ohrožených občanů. Nutno dodat, že za posledních 500 let zažíváme v Evropě šesté povodňově aktivní období. Ty předchozí probíhaly za absence klimatických změn vyvolaných antropogenními emisemi skleníkových plynů.

Zvyšující se teploty ovzduší a moří mohou přispívat k vyššímu výskytu sucha a požárů v krajině a k jejich větší ničivosti. Jsou ale především funkcí neodpovědného hospodaření lidí: nárůstu velkých měst a aglomerací, neodpovědného odlesňování a odvodňování krajiny, nárůstu velkých lánů polí, vytváření velkých palivových náloží v lesích ad. Velkoměsta, zničené lesy a velké lány polí vytváří komínový efekt, kdy jejich střed je teplejší a nasává teplý vzduch z okolí, ten stoupá, odvádí pryč vodní páru a v určitém rozsahu »odhání« z okolí přicházející mraky. Prohlubuje tak sucho.

Hasiči uvádějí jako 90-99 % jako příčinu vzniku požárů neodpovědnou lidskou činnost (technické závady zařízení, rozdělávání ohňů v přírodě, odhazování žhavých vajglů, žhářství), přitom uváděné rozpětí činí obvykle požáry, jejichž příčina nebyla objasněna.

Stačí se podívat, jak se v Česku málo daří programu revitalizace vodních toků, jak jsou zplundrovány lesy (vinna je zejména katastrofální transformace lesního hospodářství v letech 1990-95 a v oblasti Šumavy a Českého Švýcarska idiotská politika nezasahování do přírody, prosazovaná ochranou přírody), jak pokračuje neodpovědná výstavba v záplavových územích zákaz nezákaz…

Doporučení

Spekulativní obchod s povolenkami na emise CO₂ doporučuji nahradit daní za antropogenní emise skleníkových plynů v přepočtu na CO₂ekv. ve výši 20 Kč/t CO₂ekv. Aktuální cena emisní povolenky 73 EUR/t (1821 Kč/t) je zjevný nesmysl klimatický a zvláště pak ekonomický, sociální a energetický, o prudkém kolísání její ceny nemluvě. Daň za emise CO₂ekv. by měli platit dodavatelé fosilních paliv, jednak těžaři, jednak dovozci s tím, že ji promítnou do cen příslušných fosilních paliv. Platit by ji měly také ty podniky, které emise skleníkových plynů ve větším množství produkují v rozsahu mimo spalování fosilních paliv.

Nutné je určit komplexní energetickou a emisní náročnost reprodukčního cyklu jednotlivých druhů paliv a energie na skleníkové plyny z jednotlivých zdrojů, podobně základních surovin, potravin apod. Tuto náročnost je nutné nejlépe každý rok aktualizovat podle skutečného vývoje. Jen tak zabráníme nesmyslům, jako je vydávání plynofikace za opatření ke snížení emisí skleníkových plynů, kdy nebereme v úvahu rozsáhlé úniky metanu při těžbě fosilních paliv. Uniká-li asi 0,5 % při těžbě uhlí a 3-6 % při těžbě ropy a zemního plynu (v přepočtu na energetický ekvivalent), je zřejmé, že v úhrnu má těžba uhlí nižší měrné emise skleníkových plynů ve srovnání s těžbou ropy a zemního plynu. Protože skleníkové plyny oteplují klima nezávisle na místě emise, není podstatné, zda je vyprodukujeme u nás nebo v zemi těžby dovážených fosilních paliv. Politika by měla rozhodovat, zda upřednostníme ochranu čistoty ovzduší a veřejného zdraví (plynofikaci) nebo ochranu stability klimatu (uhelnou energetiku).

Účinné řešení problému snižování emisí CO₂ a metanu vyžaduje přijmout mnohá věcná opatření ke snížení emisí skleníkových plynů v ČR:

1. Urychleně budovat nové jaderné elektrárny, nejlépe s množivými reaktory. Ve výpočtu nadměrných emisí CO₂ se zásadní zpomalení výstavby jaderných elektráren v Česku a na Slovensku po roce 1989 podílelo v rámci velkých akcí asi dvěma třetinami. Ironií je, že proti jaderným elektrárnám nejvíce brojí ekologové.
2. Urychleně postavit chybějící závody na energetické využití komunálních odpadů (ZEVO). Lze tak příslušné emise CO₂ekv. proti skládkování příslušných odpadů srazit až na 5 %. Konkrétně jde o výstavbu ZEVO v lokalitách jižní Čechy, severní Čechy, Ostravsko a Vysočina. Podivné je, že výstavbu ZEVO citelně brzdí někteří ekologové. Podivný je záměr postavit v jižních Čechách čtyři ZEVO, ač pro tamní zdroje komunálních odpadů stačí jedno ZEVO.
3. Pokračovat v politice zateplování objektů. Zateplovat ale nelze požadovaným zběsilým tempem. Reálné je tempo do tří procent nezateplených objektů za rok. Nemá smysl zateplovat objekty typu rodinných rekreačních chat a chalup. Nutné je při zateplování zohledňovat také potřebu ochrany intravilánu budov před letními vedry.
4. Zásadně preferovat energeticky a emisně úspornou kolejovou dopravu, nikoliv energeticky a emisně náročnou silniční a leteckou dopravu, jak se v ČR děje již 35 let.
5. Prosazovat celosvětové zrušení osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení daně z přidané hodnoty a osvobození mezinárodní vodní a letecké dopravy od placení spotřební daně na pohonné hmoty. Tato daňová osvobození přímo stimulují nadměrnou mezinárodní dopravu a tím i nadměrnou spotřebu paliv a energie a přispívají k rozvratu ekonomik regionů, leč všem 29 světovým klimatickým konferencím toto nevadilo, resp. nikdo zrušení těchto daňových osvobození nenavrhnul.
6. Urychleně obnovovat zničené lesy, pokud možno jako lesy smíšené a různověké. Různověkost obnovovaných lesů je ale v kolizi s aktuální potřebou lesy urychleně obnovit po předchozích kalamitách.
7. Velké lány polí rozčlenit úzkými lesními pásy k omezení eroze a vysychání půdy a k podpoře biodiverzity na orné půdě. Pole by nemělo být větší než 30 hektarů.
8. Zásadně zrychlit revitalizaci vodních toků, obnovu mokřadů a drobných vodních nádrží.
9. Obnovit soběstačnost Česka v potravinách našeho klimatického pásma. Kromě útlumu pěstování plodin pro energetické účely je nutné zvýšit stavy dobytka, zejména skotu, aby bylo dost chlévské mrvy k hnojení statkovými hnojivy, aby byla smysluplná rehabilitace pěstování jetelovin a využívání meziplodin k zelenému hnojení. Přiměřeně chránit český zemědělský a potravinářský trh.
10. Při útlumu těžby a spalování uhlí a dalších fosilních paliv respektovat potřeby ČR, resp. nelze tak způsobit energetickou a následně sociálně ekonomickou katastrofu, do níž ČR vede Zelená dohoda… a obzvlášť vláda Petra Fialy.
11. Existuje množství dalších opatření ke snižování antropogenních emisí skleníkových plyn v ČR. Při jejich výběru a realizaci je nutné zohledňovat také ekonomická a sociální hlediska. Není možné prosazovat jimi bankrot ekonomiky či ožebračování obyvatelstva, jak činí Zelená dohoda pro Evropu.
12. Na místo válečnické politiky prosazovat politiku míru a neúčasti ve vojenských blocích. Zbytky Armády ČR nahradit domobranou. Tristní je zjištění, že mnohé cíle rozvoje se nezrealizují, protože byly prostříleny ve válkách, kde ČR bojuje jako užitečný idiot za cizí zájmy.

Vývoj koncentrací CO₂ v ovzduší Země

Meteorologické jevy jsou reprezentativně sledovány až od roku 1960, antropogenní emise skleníkových plynů až od roku 1990. Není to příliš dlouhá doby. Starší údaje jsou jen různě přesné odhady, jejichž přesnost klesá směrem do vzdálenější minulosti. Přesto analýza paleoklimatu dává vážné otázky.

Totiž, již řadu let je znám graf vývoje koncentrace CO₂ v ovzduší Země za uplynulých asi 550 miliónů let, viz graf.

Vývoj koncentrací CO₂ na Zemi

Zdroj: (Kalenda 2016), https://www.zsch.cz/news/klima-na-zemi-a-slunecni-aktivita-rndr-pavel-kalenda-csc/, s odkazem na Berner 1990. Citovaný Berner sice mezi tím zmizel z internetu, ale jiné studie uvádí podobné grafy, viz (Carbon 2024), graf Planerozoic Carbon Dioxide.

»Graf ukazuje relativní změny kysličníku uhličitého na Zemi za posledních 550 milionů let, tedy od kambria. Přerušovaná čárka dole je dnešní hodnota koncentrace CO₂ v atmosféře (=1). Je vidět, že v kambriu byla koncentrace CO₂ zhruba 20násobek toho, co je dnes. Naopak v karbonu a v permu byla koncentrace CO₂ menší, než je dnes. Co vedlo k tak radikální změně obsahu CO₂ v atmosféře je jednoznačné, byl to příchod života na souš, kdy rostliny uložily ve svých pletivech většinu volného atmosférického CO₂. K tomu se připojily v devonu ještě korály, a zejména ty uložily volné CO₂ až do kilometrů mocných vrstev vápenců,« vysvětluje Kalenda graf.

Tento graf se vyskytuje ve více verzích, které se liší velikostí zvýšených emisí CO₂ v ovzduší Země, zhruba mezi maximálními dvacetinásobky, uváděnými Kalendou, po maximální desetinásobky, uváděné Wikipedií, obojí pro starší prvohory. Ten rozdíl bych nedramatizoval, určení koncentrací CO₂ v dávné minulosti není vůbec jednoduché. Ať už tak či onak, ovzduší naší Země zná řádově vyšší koncentrace CO₂ v ovzduší a mnohem drastičtější změny klimatu a život jako celek je přežil. Mnohé rostlinné a živočišné druhy je ale nepřežily a mnohé ekosystémy v důsledku prudkých změn klimatu zanikly. Máme tu zásadní otázku, zda výrazné změny klimatu přežije tvor homo sapiens sapiens (reálně hodně, hodně nerozumný) a zvláště pak jeho nejvíce zhýčkaná západní část.

Graf při svém měřítku nemůže zachycovat prudké změny koncentrací CO₂ a klimatu ve čtvrtohorách, kdy v dobách ledových bylo v průměru na Zemi asi o 4 stupně Celsia chladněji a hladina moře byla o desítky metrů níže. Klima v dobách meziledových se blížilo současnému klimatu. Nástup a ústup do ledových a meziledových se vysvětluje čtyřmi základními kosmickými cykly, resp. jejich souběh může, ale nemusí spustit nástup doby meziledové (Maunderovo maximum) nebo nové doby ledové (Maunderova minimum). Známé grafy ukazují, že s růstem teploty na Zemi rostly koncentrace CO₂ a naopak. Problém je, že podle IPCC po růstu, resp. poklesu koncentrací CO₂ rostly, resp. klesaly průměrné teploty povrchu Země, zatímco podle klimaskeptiků vzestup, resp. pokles koncentrací CO₂ následoval až po vzestupu, resp. poklesu průměrných teplot.

Navíc podle klimaskeptiků zažíváme posledních 70 let období vysoké sluneční aktivity, což může vysvětlit pozorované oteplování klimatu. Experti IPCC toto odmítají.

Koncentrace CO₂ v ovzduší Země se v průměru zvýšily od roku 1850 do roku 2020 asi z 0,02 % na 0,04 %, tj. asi na dvojnásobek, přitom přesné současné měření začíná rokem 1990. Obojí je velmi málo proti minulosti. Klima na Zemi to ale může citelně narušit. Otázkou je, jak mos se koncentrace CO₂ ještě zvýší a co to udělá s klimatem na Zemi. IPCC to uvádí ve značném rozpětí podle výše dosažení koncentrací CO₂ v jednotlivých scénářích, tj. se značnými nejistotami. Mnohem méně dramaticky to vidí klimaskeptici. Tragédií je, že experti IPCC klimaskeptiky ignorují a dialog hluchých brzdí poznání reality i hrozících nebezpečí.

V průměru se povrch Země rychle ohřívá, a to jak ovzduší, tak moře. Ohřívá se ale značně nerovnoměrně. Proti průměru povrchu Země se trojnásobným tempem ohřívá Arktida (jejím jádrem je Severní ledový oceán), dvojnásobným silně antropogenizovaná Evropa a nejméně, pokud vůbec, zaledněný kontinent kolem jižního pólu Antarktida. Nad ní krouží vír mrazivého vzduchu a brání tam přístupu teplých větrů od teplejšího severu. Naopak množství velkoměst v Evropě přispívá svými tepelnými ostrovy k ohřívání klimatu, přitom nejde zdaleka o jediný faktor. V menším rozsahu tyto tepelné ostrovy ohřívají i další kontinenty.

Jan Zeman