Analýza: Špatná vláda – špatné rozhodovací procesy

Díky prezidentu Trumpovi, který přinesl prospěšnou zásadní změnu americké administrativy, prožíváme neuvěřitelně rychlý vývoj v Evropě i ve světě. A díky tomuto vývoji padají eurounijní masky. Bruselská administrativa je zcela nepřipravená a zaskočená vývojem v USA, protože nikdy ve světové politice nehrála prim a byla jen nohsledem americké politiky. Proto i dnes mnohé eurounijní iniciativy jsou jen výkřiky ze tmy, neboť Evropa není schopná čelit velkým výzvám. Její ekonomika, a tím i konkurenceschopnost, klesá ke dnu. Je to důsledek nesmyslných projektů typu Green Deal, špatné reakce na klimatické změny, nesystémových a sebevražedných balíčků sankcí vůči Rusku, které postihují hlavně ekonomiku EU, apod. K tomu přistupuje neschopnost EU radikálně zamezit ilegální migraci, která ekonomicky, bezpečnostně i zvýšenou násilnou kriminalitou sužuje Evropu. Nemluvě o islamizaci Evropy, která je z principu islámu proti demokratickým hodnotám. Dnes už jen silová opatření mohou zamezit této migraci. Vše ostatní jsou jen politické kecy. K tomu je však zapotřebí zásadně změnit eurounijní jurisdikci a aplikovat úspěšný australský model proti ilegální migraci.

Bruselské centrum je typické tím, že veškeré dění vůkol sebe posuzuje jen z hlediska ideologické demagogie, a ne na základě objektivně stanovených kriteriálních funkcí, které by vedly k optimálním rozhodovacím procesům. Tento pohled jen zakrývá skutečnosti. Každá ideologie si ve větší či menší míře nárokuje vytvořit oficiálně sankcionovaný systém názorů, který si uzurpuje monopol na pravdu, často za pomoci pochybných tvrzení, že jen tento přístup je vědecký, demokratický atd. Každá ideologie má v sobě utlačovatelský až totalitní potenciál a proto se často stává, že se prosazuje jako oficiální víra. Dokonce v některých případech se odchylky ve vývoji lidí považují za normu, kdy menšina si nárokuje diktát většině – např. LGBT, zvrácená genderová ideologie apod.

EU jako novodobá 4. říše

Eurounijní systém se vzdálil od původního pojetí integrace a přešel k mocenskému diktátu z pohledu unitárního státu. Občané Evropy se tak stávají vězni tohoto špatného systému, který se nevyhýbá polopravdám či přímo lžím, zamlčování nehodících se informací, přepisování historie ve jménu ideologie atd. Ale politici zapomněli, že evropské státy vytvořila různorodá historie. Evropa není americký »melting pot« bez vlastní dlouhodobé historie. Ledaže by tento pseudounitární superstát měl zakrýt a nově oprášit nechtěnou slávu třetí říše. Tato novodobá 4. říše, zvaná EU, se snaží prosadit vládu nad evropskými národy tím, že tehdejší válečný diktát se nahrazuje ekonomicko-politickým diktátem. Ale vzhledem k živenému konfliktu na Ukrajině se ukazuje, že ve hře může být i evropské válečné dobrodružství, co by extrémní zastírající manévr eurounijní bezradnosti ve stále slabší a upadající EU. V rusko-ukrajinském konfliktu vůbec nejde o Ukrajinu. Ta se jen stala prostředníkem boje Západu s Ruskem.

Bruselští vládci žijí v ideologické představě, že svět je jenom euroatlantický prostor. Proto se o uskupení BRICS prakticky nemluví, přestože už dnes reprezentuje větší část světa a stalo se významnou konkurencí vůči státům G7. Evropa mnohem více vnímá Spojené státy než naopak. Z hlediska amerického vidění je Evropa jen jednou částečkou, o kterou se dnes už příliš nezajímá. Předmětem hlavního zájmu je Čína, Střední východ nebo Izrael. Trump jasně sdělil, že chce vyřešit narůstající problémy Spojených států a ochránit dolar proti BRICSu. Pro Trumpa America First není jen heslem, a proto vše ostatní je druhořadé. To si bruselská žvanírna zatím příliš neuvědomuje a svým chováním vede EU na scestí.

Nově zvolený či spíše dosazený kancléř Friedrich Merz se postavil do čela Německa, Francie a Británie a tato sestava chce převzít válečnou iniciativu. Chtějí upevnit svoji moc prostřednictvím zbrojení a pokračováním boje Západu proti Rusku. Mnozí pod eurounijními manipulacemi a přepisováním historie zapomínají, že Německo už jednou předvedlo nejkrutější válku v Evropě s cílem nastolit světovládu. V této cestě mu stál jen tehdejší Sovětský svaz, neboť Evropa, mimo Británie, byla už podmaněna. Proto se Hitler rozhodl jednou provždy skoncovat se Slovany, podobně jako s Židy, a udělat si z nich jen otrockou pracovní sílu. Nejenom Hitler, ale i mnozí dnešní eurounijní představitelé se nepoučil z historie. Každý, kdo si chtěl podmanit Rusko, skončil špatně. A tak dnešní vedení Německa opět bubnuje do pochodu. Proto lze očekávat obrovský tlak na dokončení přeměny EU v obrovský superstát a na přijetí Ukrajiny do EU. K jejímu přijetí do NATO Trump jasně řekl NE, protože pochopil, že tento požadavek byl tou pověstnou poslední kapkou ke vstupu ruské armády na Ukrajinu.

Vstup Ukrajiny do EU může výrazně urychlit její rozpad

Ale Ukrajina není Česko nebo Polsko. Je to obrovská země, je největší obilnicí v Evropě, má velké nerostné bohatství, ale je to také země s obrovskými problémy, mezi které patří nacionalismus, živený neonacismus, korupce prorostlá odspodu do nejvyšších pater atd. Bruselští mocipáni, kteří mají zatemněnou mysl svoji mocenskou arogancí i nenávisti vůči Rusku, si neuvědomují, že vstup problémové Ukrajiny může výrazně urychlit rozpad EU. A nemusí jít o hezký proces. Eurounijní lídři dobře vědí, že Spojené státy už nebudou živit tuto válku, protože Trump s Putinem dojednají mír i bez EU. Ta už promarnila svoji příležitost. Slibovala hory doly, ale dala jen hroby. USA se nezajímá o nějakou Ukrajinu, vyjma jejího nerostného bohatství, které chce využít pro splácení ukrajinského dluhu.

Možná, že někteří z EU by chtěli válku na Ukrajině rozšířit na další část Evropy, např. v Pobaltí, a to pod nějakou vyfabrikovanou záminkou. Otázkou zůstává, zda svůj válečný sen budou schopni převést v realitu. Myslí si, že v konvenční válce, i bez účasti USA, by nějakým způsobem mohli konkurovat Rusku. Asi předpokládají, že dokáží Rusko odradit před nasazením jaderních zbraní jaderným potenciálem Anglie a Francie, který je vůči ruskému zcela zanedbatelný. Navíc je britská armáda v největší krizi od 2. světové války a zapomíná na varování z Afghánistánu. Je to nesmyslný předpoklad. Jednak srovnávají nesrovnatelné jak z hlediska potenciálu, tak i z hlediska technické úrovně a schopnosti ruských raket. Západ se o vyspělosti těchto raket už několikrát na Ukrajině přesvědčil. Navíc navádění západních raket na ruské cíle je pod dominancí zpravodajských informací Spojených států, které se nemíní zaplést do evropské hloupé války. Američané už dnes přerušili sdílení zpravodajských informací, což vážně ohrozí schopnost ukrajinské armády útočit na ruské cíle. Navíc kódy pro odpal britských balistických raket jsou pod správou a kontrolou USA.

Riskantní hra s jaderným ohněm

Vážné na tom je, že tuto nebezpečnou hru chce EU dále hrát. Válečná mašinérie je vysoce nelineárním dynamickým systémem a snadno se může dostat na mez stability s přechodem na bifurkace, a tím do nepředvídatelného vývoje. Tak, jak výše jmenované tři evropské státy uvažují, riskují hru s jaderným ohněm. Bez ohledu na výsledek případného ryze evropského válečného konfliktu lze říci, že jedinými vítězi budou Spojené státy a Čína. Evropa skončí, díky eurounijní idiocii, buď s gigantickými dluhy umocněnými výdaji na další zbrojení, ze kterých se jen těžko vymotá, anebo reálným sebevražedným válečným konfliktem. Mám obavu, že se může zopakovat model třetí říše. Ale nepůjde o identický model, protože v nelineárních dynamických systémech se nic identicky neopakuje. Zarážející je, že je to opět Německo, které je ochotné se znovu aktivně podílet na této hrůzné sebevražedné variantě. Amerika dává od toho ruce pryč a hrozí, že stáhne své vojáky z Evropy, jak už učinila v Řecku. Evropa přitom není připravená na velký válečný konflikt, neboť nemá vybudovaný přechod na výkonný válečný průmysl, nemá dostatečné zásoby výzbroje a výstroje, nemá ani požadovanou opravárenskou kapacitu, nemá dostatečné území pro případ velkého rozptylu v důsledku jaderného spadu apod. To vše má dnes Ruská federace. Jen idiot nebo neznalec válečných konfliktů může vyhrožovat tím, že Rusko chce obsadit Evropu. Protože pokud by to udělalo, byl by to jeho konec. Dobýt rozsáhlé území je jedna věc, ale udržet tato území v chodu pod efektivní kontrolou, je druhá věc, mnohem náročnější. Rusové si to dobře uvědomují, oni nejsou ani idioti, ani hazardéři.

Nejvíc unijních špatností se koncentruje v české vládě

A jaké má vize Česko v tomto rychle bublajícím vývoji? Nás čekají volby, které výrazně ovlivní naše další celkové směřování. Buď budeme nadále pokračovat v hloupé a nezodpovědné cestě nebo se vzpamatujeme. Jímá mě však hrůza. Na výsledku voleb nemusí záležet. Náš nový předseda ústavního soudu, Josef Baxa, se nechal slyšet, že pokud výsledky voleb nebudou uspokojivé, tak je ústavní soud může zrušit. Doslova řekl: »Zásah soudu do voleb je atomová bomba. Kdyby se ale situace vymkla, nebudeme odvracet tvář.« Už si to »eurounijní demokracie« vyzkoušela v Rumunsku. K požadovanému výsledku voleb má napomoci i korespondenční volba. Ale jak se v EU ukazuje, tak každé výsledky voleb mohou být irelevantní, neboť se do významných politických postů nedostane nikdo, kdo by nesouzněl s Bruselem. Babiš, který tyto volby vyhraje, bude asi muset vytvořit vládu v nějaké koalici, a to může způsobit problém v jeho rozhodovacích procesech. Nemáme ani Fica, ani Orbána. I při volbě prezidenta Spojených států se dělalo vše, aby nebyl Trump zvolen. Ale celková nespokojenost Američanů byla tak obrovská, že ani machinace a mediální masáž nepomohly. Ve stávajícím systému je skutečná změna vázaná na to, že všichni nespokojenci zvednou zadky z křesel, a místo žvástů u piva půjdou volit. Tak jak se stalo v USA. U nás máme problém v politické roztříštěnosti opozice.

Největší koncentrace špatností eurounijního systému se asi projevuje v dnešní české vládě. Na rozdíl od ní se slovenská a maďarská vláda stará v první řadě o vlastní občany, a ne o zájmy cizáků. Podobně se to projevilo i při volbách prezidenta v Rumunsku, ale zasáhla eurounijní pseudodemokracie a výsledkem bylo zrušení voleb. Tyto cenzurní až totalitní tendence EU na Mnichovské konferenci jasně odsoudily Spojené státy slovy svého viceprezidenta J. D. Vanceho. To i mnohé další je důkazem, že stávající eurounijní systém má s tím naším předchozím režimem něco společného, a tím je cenzurní a totalitní potenciál. To vyplave vždy na povrch, když se dnešním mocipánům nedaří prosazovat jejich ideologicko-mocenské ambice.

Co je naše Achillova pata

Ale tím nejdůležitějším podle pana Hájka z Protiproudu je, že musí proběhnout kontrarevoluce našeho ducha, aby zvítězilo normální vnímání světa. Pak hněv z toho, co se děje, přivede k volbám takový počet lidí, že si volební machinaci už nikdo nedovolí a s výsledkem se nehne. Namísto křiku »to nechceme«, musíme projevit sílu, »to chceme«. Orbán i Fico se mohli postavit do čela národa jen proto, že občané si uvědomili, že svět není jen to, co vidí v televizních zprávách, poslouchají v rozhlase nebo čtou v mainstreamových médiích. Určitě mezi sebou, někde dole, máme Trumpa, Fica nebo Orbána, ale takový vůdce se projeví tehdy a jen tehdy, pokud ucítí podporu dostatečně velkého okolí. A to je zatím naše Achillova pata. Otázkou proto je, zda už konečně prozřel dostatečný počet lidí a uvědomil si, o co se vlastně hraje. Určitě ne o blaho občanů. To, že se někteří mají ekonomicky dobře, ještě neznamená, že se máme všichni dobře. Nechceme-li ohrozit naší budoucnost, tak se školy v oblasti výchovy musí zaměřit na empatii a emoční inteligenci, a ne na podporu patologické genderové ideologie. Pokud lidé nepochopí, že dnes už nejde jen o názorové střety, ale o nápravu chybného systému, pak všechno je marnost. A nezbude nic jiného než s náboženským povzdechem říci: Bůh nám buď milostiv.

František Krincvaj