Analýza: Súdánská krize, konflikt, který nikdo nechtěl. Nebo ano?

I když se naše pozornost obrací především ke konfliktu, který se odehrává pár set kilometrů od našich hranic na Ukrajině, další se nedávno rozhořel v africkém Súdánu. A že je moc vzdálený? Nikoliv, v současném světě je vše už příliš blízko.

Poslední zprávy co se konfliktu v Súdánu týče, se vesměs zaměřují na evakuaci ohrožených obyvatel. Jak USA, Francie, Itálie či Turecko i Rusko evakuují více méně úspěšně své občany. V zemi je uzavřený vzdušný prostor, je zablokovaný internet a zprávy z ní se tak dostávají již pouze »oficiálními« kanály. Co se ale vlastně v této pětačtyřicetimilionové zemi odehrává?

Předně je třeba poznamenat, že Súdán je zemí silně ovlivněnou Islámem a ještě donedávna zde platilo právo Šaría. Kvůli jeho zavedení a jeho tvrdému prosazování ze strany vlády došlo k občanské válce a od země se oddělil Jižní Súdán. V dubnu 2019 fakticky moc převzala přechodná vojenská vláda, po měsících protestů však nakonec musela souhlasit s rozdělením moci mezi ní a civilní správu. Nyní se ale vše opět ocitlo v tavícím kotli. Současná vláda totiž začala rozvolňovat pravidla a zrušila striktní vymáhání práva šaríja, armáda navíc měla přijít o své výsadní postavení. 15. dubna tak vypukly střety mezi dvěma ozbrojenými frakcemi, Súdánskými ozbrojenými silami (SAF) a Silami rychlé podpory (RSF). Ale popořadě.

Casus belli

Podle amerického institutu pro studium války bylo násilí vyvoláno napjatými vztahy mezi Súdánskými ozbrojenými silami a Silami rychlé podpory, které se vyostřily v posledních týdnech a týkaly se reformy bezpečnostního sektoru země. Podle podmínek politické rámcové dohody, která měla vést k předání moci armádou civilním představitelům, vyjednávaly SAF a RSF o podmínkách, za nichž by se tyto síly sloučily do jediné národní armády. To vyvolalo konflikt, protože zastánci tvrdé linie v armádě se brání začlenění toho, co považují za méně profesionální bezpečnostní službu, do své profesionální armády. Na druhé straně velitelé RSF se bouřili při vyhlídce, že budou podřízeni armádním důstojníkům a že budou zbaveni svých hodností a platů, které neodpovídaly armádním standardům.

Kdo je kdo
Súdánským ozbrojeným silám velí generál Mohammad Fattah al-Burhan a polovojenským Silám rychlé podpory generál Mohamed Mamdan Dagalo, známý jako Hemedti. SAF jsou súdánskou národní armádou, která má dlouhou historii v centru súdánské politiky a zůstává nejdominantnější institucí v zemi. Byly vycvičeny egyptskou armádou a považují se za ústavní ochránce země. RSF jsou nástupnickou silou arabských milicí Džandžavíd, které bývalý tehdejší prezident Omar al-Bašír zorganizoval k provádění své politiky spálené země v Dárfúru na počátku roku 2000. Za toto úsilí učinil Bašír RSF formální součástí bezpečnostních služeb země a použil je jako vojenskou protiváhu armády ve snaze »zabezpečit« svůj režim proti převratu. Od svého vzniku RSF a Hemedti zbohatly a nabízely své síly jako žoldnéřskou armádu státům Perského zálivu v Jemenu a Libyi. Hemedti navíc převzal kontrolu nad oblastmi těžby zlata v Dárfúru, což mu umožnilo vybudovat si zázemí a naverbovat značné nové síly, čímž se RSF staly poměrně vyrovnaným soupeřem národní armády.

Vývoj ve zkratce:

• Dne 15. dubna vypukly střety v blízkosti vojenské základny v Merowe a v Chartúmu. Podle ruského velvyslanectví se boje odehrály v blízkosti Republikového paláce, generálního velitelství armády, centrálního trhu a také letiště a vojenských základen. Boje probíhaly také ve státech Gedaref, Kassala, Severní Dárfúr, Severní Kordofán, Západní Dárfúr a Jižní Dárfúr.
• Síly rychlé reakce si nárokovaly kontrolu nad mezinárodními letišti Chartúm a El Fasher (západní část), jakož i nad dvěma leteckými základnami umístěnými ve městech Merowe a Jebel Aulia.
• Súdánská armáda ztrátu kontroly nad svými zařízeními nepotvrdila. Plukovník Khaled Abdullah ze súdánských ozbrojených sil v televizi Al Jazeera popřel obsazení chartúmského letiště a základny Merowe.
• Súdánské síly rychlé reakce oznámily, že převzaly kontrolu nad několika vojenskými jednotkami v regionu Dárfúr, který zahrnuje pět států země.
• Súdánská armáda zase uvedla, že vyhnala jednotky speciálních sil z Omdurmánu po leteckých a dělostřeleckých úderech na jejich tábor.
• Armáda později oznámila, že převzala kontrolu nad základnami a velitelstvími sil rychlé reakce v sedmi lokalitách v republice, včetně pěti státních správních center.
• Súdánské speciální síly prohlásily, že jejich pozice v Port Súdánu na pobřeží Rudého moře byly zasaženy zahraničními letadly.
• Dagalo, velitel sil rychlé reakce, prohlásil, že nebude s armádou vyjednávat, dokud se nestáhne.
• V zemi byl zastaven provoz internetu.
• Armáda prohlásila, že speciální síly kontrolují již pouze jen dvě letiště.

Současná situace na frontě

Situace na bojišti se nyní mění každou hodinou. Podle většiny zpráv má sice prakticky naprosto navrch armáda, speciálním složkám už prý dokonce zbývají pouze dvě letiště, ale na druhou stranu, kdyby byla situace jasná, nebylo by zapotřebí informační embargo. Speciální síly mají očividně stále dostatečnou morálku a nenechaly se zlomit počátečním úderem a už jen to, že drží nadále pár významných měst, znamená, že se k žádné kapitulaci rozhodně nechystají.

Následky

Třetina ze 45 milionů obyvatel Súdánu je již závislá na mezinárodní pomoci a potravinové pomoci. Vzhledem k tomu, že mezinárodní letiště a většina hlavních silnic jsou kvůli bojům uzavřeny, roste pravděpodobnost, že rozsáhlé části země budou brzy postrádat životně důležité zásoby. Na rozdíl od předchozích konfliktů v Súdánu, které se odehrávaly převážně ve venkovských oblastech podél rozsáhlé súdánské periferie, se však většina bojů nyní odehrává v městských centrech, včetně hlavního města Chartúmu. Pro tyto obyvatele měst, kteří se v minulosti nedostali do válečných operací, existuje mnohem méně mechanismů, jak se s nimi vyrovnat, než mají k dispozici lidé na venkově. Čím více budou boje ve městech pokračovat a čím více bude ničena civilní infrastruktura, jako jsou nemocnice, čerpací stanice vody a elektrárny, tím více budou obyvatelé městských i venkovských oblastí vystaveni zátěži.

Čína, dolar a náboženští fanatici…

Súdán, jeden čas největší zemi v Africe, pravděpodobně čeká další dělení, přitom to bude nejspíš stát mnoho obětí. Nezdá se, že by se relativně čerstvě vybudované sekulární speciální síly chtěly jen tak vzdát. A pravidelná armáda má, když už ne přímou podporu, tak rozhodně schválení svého jednání ze strany Západu, jinak už by probíhala intervence. Občanská válka se pravděpodobně velmi protáhne, což bude mít především nepříznivý vliv na celý africký kontinent, který se postupně snaží vymanit z »postkoloniálního jha«, stejně jako na to, že dokonce i Súdán upouštěl od náboženského fanatizmu. Další »zbytečný« konflikt na kontinentě pochopitelně tyto procesy zbrzdí.

Není přitom ale bez zajímavosti, že se Súdánem v posledních několika letech na čím dál tím vyšší úrovni, především v rovině ekonomiky a bilaterálních vztahů spolupracovala Čína, takže by nebylo tak úplně s podivem, kdyby se jednalo pouze o další proxiválku za zachování dolaru…

Tomáš Cinka

PS: Africké státy jednotně odmítají jakoukoliv intervenci ze strany Západu, proč asi?