Dufek: Zahraniční firmy, zejména řetězec Lidl, by měly naše zákony dodržovat!

Posledního jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR, neboli tripartity, se poprvé zúčastnil v pozici nového prezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR Jan Rafaj. Protože jedním z členů tripartity je i Asociace samostatných odborů, požádali jsme jejího předsedu Bohumíra Dufka, aby nejen zhodnotil, v čem se vláda, zaměstnavatelé a odbory shodovaly a v čem se naopak jejich názory rozcházely, ale rozhovor pro iportaL24.cz jsme zahájili právě názorem »nováčka«.

Jan Rafaj se netají tím, že by Česká republika měla co nejdříve přijmout euro. Jak to vidí ASO?

Na přijetí eura je v naší společnosti různý pohled. Uvedu dva základní. V prvním případě mnozí naši podnikatelé poukazují na to, že Slovinsko a Chorvatsko nedávno přijalo euro, o sousedním Slovensku ani nemluvě, to již bylo před řadou let. Takže, podle nich, zejména těch, kteří převážně exportují, to výhody má. Logicky, zjednoduší se jim účetnický systém. Ale, na druhé straně, přijetí eura se ve svých důsledcích velmi silně projeví v bankovním sektoru, zejména z toho hlediska, že se tak usnadní účetní a finanční provázanost zahraničních mateřských bank a jejich českých filiálek. Zároveň však musím upozornit, že to velmi pocítí i naši občané. Protože se u nás okamžitě zdraží téměř všechno. Příkladem může být před léty Slovensko a nyní například právě Chorvatsko.

K přijetí eura mohu dále konstatovat, že jde vlastně o politický projekt, který de facto ve většině zemí EU funguje, a pravděpodobně bude fungovat i nadále. I když v některých zemích mají s eurem řadu starostí, například Řecko před několika lety.

Pokud jde o požadavek podnikatelů zavést u nás euro, jenom dodám, že v rámci přístupové smlouvy s EU to máme jako »domácí úkol«. Jsme ovšem v situaci, kdy musíme snížit deficit státního rozpočtu, což není jednoduchý úkol, zejména pro současnou vládu. Protože ekonomika u nás, ale i v Evropě, je do značné míry rozkolísaná.

Jenom znovu připomínám, že dojde-li k přijímání eura, dojde u nás ke značnému zdražování. Řekl bych, že se strhne přímo lavina zdražování. Bude se tak zvedat inflace, což svým způsobem bude vyhovovat vládě, protože se jí tak bude lépe splácet státní dluh.

Ale z hlediska dalšího vývoje naší společnosti by ČR měla vyslat jasný signál, že u nás uděláme vše proto, abychom do tří, čtyř, pěti let začali příslušná kritéria pro přijetí eura plnit. Byl by to jasný signál do podnikatelské i občanské společnosti, protože by potom všichni věděli, co je čeká.

Co tedy, podle odborů, naše občany čeká do konce letošního roku a v roce příštím?

Podle mého názoru naše občany čeká velice složité období. Vždyť česká ekonomika je, obrazně řečeno, krutým způsobem rozkolísaná. Nejvíce se mi nelíbí skutečnost, že našim občanům, zejména důchodcům, neúměrně rostly životní náklady, ať již jde o růst nákladů na bydlení, za energie, za pohonné hmoty či za stravování. Toto enormní zdražení jim přinášelo značné životní problémy. Ale jsem optimista a myslím si, že si s tím ČR poradí. Ostatně v květnu příštího roku budou volby do Evropského parlamentu. Politické strany se budou předhánět v tom, co vše budou občanům slibovat. Myslím si, že situace u nás by se nakonec mohla uklidnit.

Na druhé straně však musím dodat, že vláda si v současné situaci s řadou věcí opravdu neví rady. Nesmím však opomenout, že za mnoho z nich sama ani nemůže, protože jde o určité evropské vlivy, které přicházejí z Bruselu. Ty sice nemůže ovlivnit, ale měla by si je přece jenom pohlídat, aby v naší společnosti nenadělaly tak velkou škodu. K tomu musím poznamenat, že právě od toho máme státní aparát, který si platíme z našich daní. Takže právě tento aparát by měl pracovat ve prospěch českých občanů. Neměl by připouštět obcházení zákonů.

Dám jeden příklad. Mám na mysli, že mnozí podnikatelé nepřipouštějí placení prostřednictvím platební karty, ale vyžadují přímo hotovost. Jejich snahou je nedostat se do povědomí finanční správy z hlediska výše jejich příjmů, a tím i jejich daňových odvodů.

Chci ale zdůraznit, že v ČR je přece jenom řada pozitivních věcí či oborů, ve kterých jsme dobří, a které bychom měli nadále rozvíjet a také je propagovat.

Vrátíme se k tripartitě, ale zatím ne k samotnému průběhu. Spíše znovu k osobě Jana Rafaje. On a předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula mimo jiné ocenili návrh premiéra Petra Fialy, že když budou mít zaměstnavatelé a odbory společné stanovisko k některým bodům konsolidačního balíčku či návrhu státního rozpočtu pro rok 2024, mohou mu ho předložit s tím, že vládní koalice poté zváží, zda ho přijme či nikoliv. Je to podle vás úspěch či nikoliv?

Skutečnost, že zaměstnavatelé a odbory předloží společný návrh, se dá chápat jako určitý úspěch v tom smyslu, že je dobře, že je možné ho předložit.

Věřím, že se s podnikateli domluvíme na některých společných návrzích. Vždyť v některých případech máme i shodný názor na některé věci z konsolidačního balíčku. Připomenu jenom například navrhované snížení či zrušení některých zaměstnaneckých benefitů. Ale faktem je, že naše jednání o tom, co vládě společně předložíme, bude jakési první síto. Jakmile tyto naše společné návrhy předáme vládě, bude to potom již druhé síto. Myslím si, že v určitých konkrétních otázkách se nakonec se zaměstnavateli domluvíme.

Nebudu však nyní rozebírat, co je pro nás prioritou. Protože se nakonec může ukázat, že i samotné jednání s podnikateli by mohlo být velmi složité. Nemluvě o tom, že kdybychom nakonec nalezli shodu v některých bodech, u vlády ještě nemáme vyhráno, protože premiér jasně řekl, že vládní koalice posoudí, zda náš společný návrh přijme, či nikoliv.

A nyní už k samotnému průběhu jednání tripartity. Zásadním bodem byla příprava státního rozpočtu pro rok 2024 a tzv. konsolidační balíček.

Také já nejdřív trochu přeskočím. Na tiskové konferenci zaznělo, že hlavní souboj mezi vládou, zaměstnavateli a odbory se odehraje až na jednání tripartity v září. Logicky předpokládám, že se odbory pokusí aktivně zapojit do přípravy tohoto materiálu ještě před zářijovou tripartitou.

Myslím si, že se nám podařila jedna dobrá věc – že je vláda o něco přístupnější k našim návrhům, což však dávám do závorky, protože politická situace v pětikoalici je velice složitá a těžko si sami mezi sebou hledají kompromis.

Zde bych se vrátil do doby přelomu století, kdy u nás vládly různé trojkoalice a dojednat něco smysluplného s těmito trojkoalicemi bylo pro nás velice obtížné. A je to potom mnohem obtížnější, vládne-li různorodá pětikoalice.

Ale zároveň musím dodat, že je velmi dobré, aby celá vládní pětikoalice věděla, jaké jsou naše názory a návrhy. Je v pořádku, když vládu o tom informujeme, a to zvláště v situaci, kdy se v současnosti najednou u nás objevuje řada kritiků, kteří říkají, že jsme to takto činit neměli a že jsme to měli udělat jinak. Ovšem k tomu musím podotknout, že když si naši občané zvolili 108členou vládní většinu ve Sněmovně, je to pro odbory velice složitá otázka, tedy rozhodnout, jak mají postupovat.

Shrnu-li to, základní otázkou bude, jaké použijeme argumenty, které budeme vládě, to je do doby schválení návrhu státního rozpočtu vládou a jeho předložení do Poslanecké sněmovny, předkládat.

Je v tomto bodě mezi ASO a ČMKOS shoda?

Musím upozornit, že ASO na rozdíl od ČMKOS klade větší důraz na to, aby vláda ve státním rozpočtu více šetřila. Vždyť když si propočítáte tzv. konsolidační balíček, kterému opozice říká daňový, zjistíte, že velká část finančních prostředků je od našich občanů odčerpávána formou daní či prostřednictvím DPH a to nejvíce od těch nejchudších občanů. ČR takto nastavený konsolidační balíček nepomůže. Myslím si, že nikomu.

Podíváte-li se v této chvíli na české hospodářství, zjistíte, že se nalézá přímo v depresi, což je slovo, které to vystihuje. Česká ekonomika naopak potřebuje nastartovat určitý stabilní růst. V této souvislosti musím říci, že mne úplně děsí názory některých »ekologů«, kteří požadují přímo nerůst hospodářství, nerozvíjení se společnosti. Je to úplný nesmysl, ale oni tomu prostě věří.

Naopak, společnost potřebuje svůj další rozvoj, další růst hospodářství. Největším současným nešvarem české ekonomiky je vysoká inflace. Jsem přesvědčen, že situace by se měla zlepšit poté, co by vláda učinila příslušné kroky, které jsou potřebné. To je především snížit své a ostatní státní výdaje, nikoliv však investiční výdaje. To by mělo mnohem příhodnější efekt pro naše hospodářství.

Vypadá to, že s tzv. konsolidačním balíčkem moc spokojen nejste…

V této návaznosti musím podotknout, že mne velice zlobí, že tzv. konsolidační balíček tak, jak ho vládní koalice připravuje, nevyřeší ohromný deficit státního rozpočtu. Vadí mně, že vláda bere i důchodcům. Pamatuji si, že když byl v 90. letech zrušen samostatný účet a financování důchodů se stalo součástí státního rozpočtu, mnozí politici vykřikovali, že samostatný účet nebude již potřeba, že důchod se bude vždy financovat ze státního rozpočtu. Jenže mezitím se politici naučili jenom utrácet. Nikdo z nich nechtěl nést odpovědnost za to, že u nás máme deficitní rozpočty. Odbory vždy poukazovaly na to, že není možné takto vyhazovat prostředky a půjčovat si do budoucnosti. Přesto to politici bez toho, aby nesli jakoukoliv svoji zodpovědnost, dělali.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Před několika lety se u nás rozhodlo, že v rámci podpory obnovitelných zdrojů se vyčlení 40 miliard korun na solární energetiku, přičemž 20 miliard z této sumy zaplatili sami občané ze svých daní, a 20 miliard šlo ze státního rozpočtu. Přitom za celou tuto dobu, co se začal podporovat solární byznys, se nepostavil ani jeden reaktor v Dukovanech či v Temelíně. Nepostavily se ani potřebné kilometry dálnic či vysokorychlostních železničních tratí. Místo toho jsme byli svědky rozsáhlého budování mohutných skladů krabicového typu podél dálnic a u výpadovek z větších měst. Takto se přece nemůže podporovat rozvoj průmyslu, celého našeho hospodářství.

Když už jsem se zmínil o skladech, které převážně slouží jako zásobárna zboží pro supermarkety a hypermarkety obchodních řetězců, mám s tím velké dilema. Tyto řetězce u nás vydělávají stamiliony, a v některých případech i miliardy korun, které odcházejí nezdaněné jejich mateřským firmám v zahraničí.

Musím k tomu říci, že nejhorší z nich je řetězec Lidl, který není ani schopen s námi, s odbory, kolektivně vyjednávat. Přitom je to právě on, který, přes další společnou firmu odvádí od nás své velmi vysoké zisky. Víme o něm, že v ČR prakticky nic neplatí. Takže, podle názoru odborů by se na jeho působení v naší zemi měly podívat finanční správa a ministerstvo práce a sociálních věcí. To, co si u nás dovoluje řetězec Lidl, není možné dále tolerovat.

Důležitým bodem byla exportní strategie. Jaké jsou vlastně možnosti přechodu z naší subdodavatelské ekonomiky, zejména v automobilovém průmyslu, na ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou?

Český průmysl je velmi silně provázán s německým průmyslem. Dá se říci, že fakticky s celým jejich hospodářstvím. Zejména je to však markantní v automobilovém průmyslu. Skutečností je, že výroba aut a náhradních dílů do aut, měla pro naši ekonomiku po celá léta velké přínosy. Jenže v souvislosti s přechodem k elektromobilitě se začíná ukazovat, že tento ekonomický růst se již vyčerpává, a měli bychom hledat nové formy, jak naše hospodářství zapojit do dělby práce v Evropě. Je sice pravdou, že dokážeme vyrábět perfektní automobily či náhradní díly, ale na druhé straně dovážíme k nám ze zahraničí i různé komponenty, které by mohly být vyráběny u nás.

Přiznám se k jedné věci, a to je, že jsem docela fandil největší české podnikatelské misi na Tchaj-wan. Očekával jsem, že tato delegace přiveze do ČR vyšší přidanou hodnotu, to je výrobu čipů. Ale nestalo se tak. Je to pro mne hluboké zklamání. Zvláště, když se nedaleko německých Drážďan budou stavět dvě nové továrny na výrobu čipů. Dá se říci, že jsme zase ostrouhali. To se mi nelíbí.

Záměrně uvádím tento příklad, protože ČR by se, v rámci startupu, mohla výrazně dobře rozvíjet. Skutečnost, že zde budeme vyrábět baterie do elektroaut, mne až tak neuspokojuje. Protože jde o velice rizikovou výrobu, a hlavně, podle mého názoru, i ekologicky velice náročnou.

Během tripartity jste také hovořili o podpoře ekonomické migrace do ČR a o uplatnění těchto migrantů na našem trhu práce. Má česká vláda, potažmo i zaměstnavatelé, jasno, jak toho co nejlépe dosáhnout?

Osobně jsem přesvědčen, že ani česká vláda, ani zaměstnavatelé nemají zcela jasno, jakým způsobem by se zahraniční pracovníci měli zapojit do trhu práce u nás. Ve svém přesvědčení vycházím totiž z faktu, že u nás dochází ke značnému porušování řady různých nařízení a vyhlášek, které jsou s tím spojeny, ať již jde o nedodržování bezpečnosti práce na pracovištích či neznalosti pracovních návyků, což některým těmto migrantům chybí. Ještě bych dodal, že samozřejmě nutnou podmínkou jejich úspěšného zapojení do pracovního procesu u nás musí být i dostatečná znalost češtiny, aby porozuměli úkolům a pochopili, jaký druh či způsob práce mají vlastně vykonávat.

Shrnu-li to, stát by měl jasně stanovit podmínky přesného procesu, jak zapojit ekonomické migranty do pracovní činnosti u nás. To znamená, že v první řadě by měla existovat oficiální databáze těchto ekonomických migrantů. Fungovat by měla rovněž určitá státní firma, která bude tyto ekonomické migranty přijímat s tím, že se budou jednak učit česky a zároveň se seznamovat s právními předpisy ČR, včetně zákoníku práce. Pokud bude existovat takto nastavený proces řízené ekonomické migrace do ČR, který bude spojený s přípravou jejich zapojení do pracovního procesu, vyřeší se tím řada nesrovnalostí, jichž jsme občas na některých místech naší republiky svědky. Pomůže to zaměstnavatelům, podnikatelům, ale i odborům.

(svo, zmk)