Cílem fondů EU pro udržitelný rybolov je údajně šetřit životní prostředí. Kritici však tvrdí, že v Indickém oceánu jsou využívány jako páka k tomu, aby evropské rybářské flotily mohly nadále lovit obrovské množství tuňáků, informoval ve svém článku server POLITICO.
Podle údajů Komise pro tuňáky v Indickém oceánu (IOTC), mezinárodního orgánu pověřeného řízením rybolovu, loví plavidla EU – většinou francouzská nebo španělská – v těchto vodách až třetinu tuňáků. Za tímto účelem umisťují takzvaná zařízení na shromažďování ryb – plovoucí předměty z plastu nebo dřeva, které slouží k přilákání ryb -, která podle vědců vedou k nadměrnému rybolovu a způsobují zamoření plastovými látkami.
Skupina 11 členských zemí IOTC, znepokojená postupy EU, požaduje omezení používání těchto plovoucích zařízení, aby se ryby mohly zotavit a zajistit přežití druhů. Jejich návrh požaduje každoroční 72denní moratorium na tuto praxi a omezení počtu zařízení, která mohou být použita.
EU ale prý zahájila kampaň, která má zajistit, aby se tak nestalo. Prostřednictvím takzvaných »dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu« uzavíraných se zeměmi, které jsou zároveň členy IOTC a mohou EU pomoci návrh zablokovat, posílá EU miliony eur na rozvojovou pomoc.
»EU nechce být omezována v Indickém oceánu,« řekla členka delegace jedné ze zemí prosazující regulaci plovoucích zařízení, která si přála zůstat v anonymitě, aby mohla mluvit bez obav. »Chtějí si zachovat objem svých úlovků, který je opravdu velký.«
Marco Valletta, vedoucí delegace EU, trvá na tom, že návrh na omezení plovoucích zařízení »jasně porušil pravidla hry« a byl diktován spíše »obchodními zájmy skupiny zemí … než vážnými a upřímnými cíli ochrany přírody«.
Návrh obsahuje podmínku, že pokud vědecký výbor IOTC nebude schopen poskytnout doporučení, vstoupí v platnost navrhovaný 72denní zákaz jako »preventivní přístup«. Podle EU by měl vstoupit v platnost pouze v případě, že pro něj bude dostatek pádných vědeckých důkazů.
»Skutečně nás zarazil tvrdý odpor ze strany EU,« protože tento blok obvykle v jiných případech zastává preventivní přístup, uvedl Hussain Sinan, maledivský vědecký pracovník.
Směnný obchod
Delegace EU na IOTC je zdaleka nejpočetnější, má 40 delegátů; druhou nejpočetnější je Indonésie s 20 delegáty. Podle nevládní organizace na ochranu oceánů Bloom je nejméně 24 ze 40 zástupců lobbisty průmyslu.
Delegáti bloku se vyznačují elegantně nažehlenými obleky, rozepnutými límečky košil a bravurním vystupováním, připomněl jeden z delegátů, který se zasedání komise IOTC účastní jako pozorovatel již více než deset let.
Spolu se zástupci Evropské komise delegáti tvrdě lobbují proti zákazu plovoucích zařízení.
EU má v současné době dvě aktivní dohody o rybolovu s členskými zeměmi IOTC: dohodu se Seychelami, kde kotví většina unijní flotily lovící tuňáky, v hodnotě 5,3 milionu eur a dohodu s Madagaskarem v hodnotě sedm milionů eur.
Uzavřela také samostatné partnerství v oblasti ekonomiky s vládou Keni v hodnotě 24 milionů eur a partnerství s Tanzanií v hodnotě 180 milionů eur.
»EU vždy trpěla brutální dvojakostí mezi politikou rozvojové pomoci a obchodní strategií,« uvedla organizace Bloom v lednové zprávě. »Na jedné straně poskytuje finanční pomoc, aby pomohla zemím – z nichž mnohé jsou bývalými koloniemi evropských států – v rozvoji. Na druhé straně její vlastní delegace brání hospodářskému rozvoji a staví se proti opatřením na ochranu životního prostředí.«
Změna směru
Nejdramatičtější moment v dosavadních rozhovorech nastal v únoru, kdy Keňa – do té doby hlavní podporovatel návrhu – náhle upustila od své podpory. Během jednání v hotelu Pride Inn v Mombase se keňský ministr Salim Mvurya postavil před delegáty a oznámil, že jeho země stahuje svůj návrh na zákaz, o kterém národní delegace diskutovaly více než rok. Podle pěti lidí, kteří se zasedání zúčastnili, se v sále ozvalo zalapání po dechu. »Bylo to pro nás všechny opravdu velké překvapení a okamžitě jsme požádali o přestávku,« řekl delegát země, která zákaz původně horlivě podporovala. Podle přítomných vypadala keňská delegace stejně překvapeně jako všichni ostatní.
Po více než pěti hodinách jednání převzala iniciativu Indonésie, kterou podpořily mimo jiné Somálsko, Indie, Austrálie a Jihoafrická republika, a navrhla tajné hlasování o návrhu, což je velmi neobvyklý krok, který svědčí o tom, jak sporné se jednání stalo.
Zatímco více než dvě třetiny zemí hlasovaly pro návrh, Seychely, Komory, Omán, Keňa a Filipíny se postavily proti.
Návrh prošel, což znamená, že by měl být přijat členy IOTC. Podle pravidel organizace však země, která vznese námitku do 120 dnů, nemusí opatření uplatňovat. Vzhledem k tomu, že EU je největším uživatelem plovoucích zařízení a vznesla námitku, ekologové uvádějí, že stěží k nějaké obnově rybí populace dojde.
Na zasedání, které začíná dnes, bude IOTC projednávat protinávrh EU, který se staví proti iniciativě vedené Indonésií. Tento návrh by zrušil 72denní zákaz a nabídl způsob, jak naopak počet povolených plovoucích zařízení zvýšit. Vyzývá rovněž vědecký výbor IOTC, aby posoudil, zda používání těchto zařízení přispívá k vyššímu úhynu mladých tuňáků, a aby do konce roku předložil doporučení týkající se řízení těchto zařízení.
Zákaz na 72 dní přitom považují jeho zastánci za poslední pokus zabránit vyhynutí druhu. V jiných tropických vodách po celém světě již byly zákazy zařízení na shromažďování ryb zavedeny kvůli obavám z nadměrného rybolovu – což posiluje i argumenty pro zákaz v Indickém oceánu.
Tuňák žlutoploutvý byl v roce 2015 označen za nadměrně lovený; členové IOTC se od té doby snaží najít způsoby, jak pomoci jeho populaci obnovit, včetně zavedení omezení odlovu. Tyto snahy nakonec selhaly, protože země omezení odlovu nedodržovaly.
(cik)