Sociolog Jan Klán byl v letech 2010 až 2017 poslancem Sněmovny Parlamentu ČR, kde byl členem Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Od roku 2013 je neuvolněným předsedou OV KSČM Kutná Hora a od roku 2022 předsedou KV KSČM Středočeského kraje. Od listopadu 2017 pracuje jako vedoucí archívu a knihovny ÚV KSČM a od srpna roku 2019 je tajemníkem Institutu české levice. Je členem Klubu společenských věd, členem Centra strategických a teoretických studií (CSTS) při ÚV KSČM. Úzce spolupracuje s odborníky na Akademii věd České republiky a Univerzitě Karlově.
Česká republika zase žije korupcí a zase jsou to pravicové strany, kdo jsou do skandálu zapleteny. Jak situaci vidíte vy?
Je zajímavé, že první, kdo nesouhlasil s korupcí v 90. letech, byl disident a pozdější ministr vnitra Jan Ruml.
Máte na mysli jeho vystoupení kolem darů Občanské demokratické straně, kde z Lajose Bácse a Radjiva Sinha se nakonec vyklubal tenista Milan Šrejber?
Ano. Na protest sice založil Unii svobody, později US-DEU, tedy rozšířenou o Demokratickou unii, ale žádným bojovníkem proti korupci se nestal. Dnes o něm vůbec není slyšet.
Nebyl Jan Ruml naivní?
To asi ano, ale byl zásadový. Když se začalo hovořit o majetkových přiznáních politiků, říkal: »Myslím, že by mělo stačit čestné prohlášení v zájmu zvyšování důvěry. Ale pokud by to někdo porušil, musel by zaplatit doživotním odchodem z politiky.« Senátor Raduan Nwelati z ODS informaci o svém majetku neodevzdal podeváté.
Konečně, i US-DEU se stala korupční…
Máte na mysli pátého předsedu této pravicové stany Pavla Němce, nebo druhého předsedu Karla Kühnla?
Pavla Němce.
Ano, jedna z publikací Národního fondu proti korupci dokumentuje jeho angažmá v případu tzv. justiční mafie. Ale nejen to. Všichni znají příběh prince Hámida bin Abdala Sáního, člena vládnoucí rodiny Státu Katar. Ten byl vazebně stíhán za pohlavní zneužívání, ohrožování výchovy mládeže a kuplířství. Toho se podle obžaloby dopustil opakovaným souložením s nezletilými dívkami v Praze (měl zneužít až 16 dívek, čtyřem z nich nebylo ani 15 let). Pavel Němec, hlásící se jako předseda strany k Havlově doktríně ochraně lidských práv a heslu »Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí«, jej jako ministr české ne/spravedlnosti vydal ke stíhání do Kataru, kde byl případ očekávatelně zastaven v roce 2007. Ale Němcovo jméno se objevilo i v nedávné kauze Starostů a nezávislých (STAN), kde se jejich zakládající předseda Gazdík, přezdívaný STAN Káčko, dlouhodobě scházel se spolupracovníkem Radovana Krejčíře (kmotra Ká) Redlem.
Katar by nám ale mohl dodávat plyn místo Ruska…
To je sice hezké, ale kde je ten odkaz humanistické politiky Václava Havla, na kterou se neustále odkazuje nejen vláda Petra Fialy, ale zejména Piráti. Přeci jen se v Kataru porušují lidská práva. Jaký je tedy rozdíl mezi Ruskem a Katarem? Troufnu si říci, že v oblasti lidských práv zřejmě žádný. Pro současnou vládu je tedy asi lepší obchodovat se zemí, kde se ženy kamenují. Plyn z Ruska ale nechce. To jsou ty paradoxy! Z toho plyne, že si můžeme nasmlouvat dodávku plynu ze země, kde se porušují lidská práva a bude to mnohonásobně dražší, nebo se domluvit s Ruskem. Tam to s lidskými právy nebude také růžové, ale plyn bude mnohem levnější. Plyn z Ruska je asi špatný, protože je potřísněn krví Ukrajinců a z Kataru dobrý, byť potřísněn krví místních lidí. Co by asi tomu řekl Václav Havel, na jehož politiku se dnešní pravicová vláda odvolává? Ale příběh Karla Kühnla je také zajímavý.
Myslíte Pandury?
Ano, on to byl, kdo jako ministr obrany spěšně podepsal korupční kontrakt na kolové transportéry Pandur, protože, jak se v jednom rozhovoru přiznal, chtěl být velvyslancem v Chorvatsku a k tomu je potřeba souhlasu nejenom přijímajícího státu, ale zejména vlády a prezidenta.
To je zajímavé.
Vidíte, kam to člověk může dotáhnout z pozice propuštěného studenta Právnické fakulty Univerzity Karlovy, emigranta a redaktora Svobodné Evropy, a předsedy Rady ČT, když stojí na té správné straně a nebojuje proti korupci. Alexander Dubček se velvyslancem v Turecku stal za trest.
Ale Unie svobody byla také Hana Marvanová Kordová.
To je snad jediná osoba, které skutečně bojovala proti korupci a neschovávala se za fráze o lidských právech. Všichni vědí, že lidská práva lze jen těžko naplňovat, když je stát korupční. Vezměme si jen právo na svobodné vyjadřování.
Korupční stranou je ale také TOPka, partner STAN, jejíž název se někdy překládá jako Tradice, Odpovědnost, Pracovitost a korupce.
Něco na tom asi bude. Jan Ruml v rozhovoru s Janou Klusákovou uvedl, že mu přítel Karel Schwarzenberg řekl: »Příteli, až se to tady pose*e, můžeme bydlet u mne v hájovně v Tyrolích.« Karel Schwarzenberg navzdory opozičním smlouvám a stále nechutnější a okatější korupci stále zůstává v České republice. Nic jej nepudí pryč z Česka, které Transparency International v CPI 2021 hodnotila na 49. místě, do Rakouska, které z hlediska přítomnosti korupce ve společnosti bylo na 13. místě, daleko před Českou republikou, před kterou se dokonce nachází Botswana (45. místo) a Katar (31. místo).
To skoro vypadá…
…že ideologický boj pravicových stran je bojem za právo okrádat bližního tolerováním, organizováním a využíváním korupce. Ale komu čest, tomu čest, když vezmeme výjimky jako Hanu Marvanovou Kordovou. Její postoj ji ale činí významně neoblíbenou, a to dokonce mezi stranami, které si boj s korupcí vetkly do programu.
Myslíte Českou stranu pirátskou, koaličního partnera STAN?
Ano, v Praze je extrémně neoblíbená, jak to lze pochopit z některých vyjádření pirátského primátora Hřiba. V této souvislosti je zajímavé sledovat kauzu Dozimetr, která otřásá tamním magistrátem. Můžeme si všimnout přestřelky mezi radními Prahy. Například mezi náměstkem pro dopravu primátora Hřiba Adamem Scheinherrem (Praha Sobě) a radní ze STAN paní Marvanovou Kordovou. Vše ukazuje na to, že na magistrátu se o korupčních praktikách vědělo, ale primátor Hřib nic v této věci nedělal.
Ale piráti se cítí dnes podvedeni svým koaličním partnerem.
To je pravda, ale když vstupujete do nějakého svazku, tak si partnera prověřujete. Jak dosvědčil Karel Tichý, který jako kriminalista bojoval proti pražským a středočeským kmotrům v 90. letech, problém Redl – Gazdík – Polčák tady byl dlouho a zůstal ignorován jak na straně STAN, tak na straně Pirátů. To ukazuje, že korupce se už stala součástí naší kultury a dostáváme se do stádia systémové korupce.
Ale Piráti jsou jedinou stranou u moci, které má protikorupční agendu.
A má taky ministra zahraničních věcí. Možná vedle vyjednávání o plynu by mohli požádat Katar o návod, jak se dostat do první třicítky zemí v Corruption Perception Index. Jenže je vůbec otázka, jestli je pravda, že Piráti jsou protikorupční? V programovém prohlášení není slovo korupce a Piráti šli prý do vlády, aby mohli prosadit regulaci lobbingu. To je směšné, když jdou do vlády se stranou, ježá má za sebou příběh Pandurů (ODS), který těsně nezasáhl tehdejšího předsedu Topolánka, a když jdou do vlády se stranou, kterou založil a asi z pozadí řídí M. Kalousek, kterému Národní fond proti korupci věnoval celou studii. A o lidovcích nemá asi smysl se vůbec zmiňovat.
To jsou čtyři z pěti stran zatížené korupcí.
Jenže Piráti se tváří, že je státotvorné tuto koalici neopustit, protože potřebují prosadit svůj protikorupční program. Kde berou jistotu, že jim to v Parlamentu projde? Speciálně se těším, jak bude hlasovat o regulaci lobbingu poslanec Gazdík. Jistě by mohl být zpravodajem k takovému zákonu.
Zbyšek Kupský