Jsou to spojení, jejichž význam má určité historické či literární souvislosti, a proto jim ne každý rozumí, a ne každý je umí správně používat a interpretovat. Obrazná rčení pocházející od starověkých bájí až po moderní dobu mívají i zajímavý původ. Vsadíme se, že ne vždy ho dokážete odhadnout. Ovšem o to více můžete být při čtení překvapenější…
Achillova pata
Začínáme podle abecedy a tím, co znají z hlediska významu i malé děti. Báj vypráví o tom, jak mořská bohyně Thetis svého narozeného syna Achilla ponořila do řeky Styx, aby se stal nezranitelným. Nad vodou byla jen jeho pata, sevřená v matčině dlani, a zůstala tudíž jediným zranitelným místem na těle budoucího řeckého hrdiny. A právě tam později usměrnil bůh Apollón šíp z protivníkova luku – trojského Parida – a hrdina Achilles zemřel. Hledáme-li tedy něčí Achillovu patu, snažíme se nalézt jeho zranitelné místo.
Augiášův chlév
Spojení »vyčistit Augiášův chlév« vyjadřuje výzvu k likvidaci úděsného a nezvladatelného nepořádku, k nutnosti zametení, čistky a vyhazování tam, kde je něco v nepořádku, zejména ve společnosti nebo hospodaření. Právě »úklid« chlévu krále Augiáše, který nikdo nečistil a zamořoval tak celý Peloponéský poloostrov, uložil jako jeden ze dvanácti ponižujících úkolů král Eurystheus bájnému silákovi Héráklovi jako pokání za jeho předešlé činy. Finální řešení? Mrtvý Augiáš a vypleněné království. Nicméně až po letech…
Červí díra
Červí díra (pozor: nezaměňovat s »černou dírou«) je ve fyzice hypotetický objekt umožněný schopností časoprostoru utvořit »zkratku« přes prostor a čas. Tento fenomén byl poprvé popsán roku 1935 společně vědci Albertem Einsteinem a Nathanem Rosenem jako tzv. »Einstein-Rosenův most«. Postupně se prosadivší termín »červí díra« se pak vysvětluje analogií k červovi, který se z jednoho bodu povrchu jablka prokousává jablkem samotným k jinému bodu na jeho povrchu. Necestuje tudíž dvoudimenzionálně po povrchu jablka, ale využívá třídimenzionální zkratky – právě onou červí dírou.
Damoklův meč
Ustálené slovní spojení »Damoklův meč« se používá při ohrožení pocitu štěstí. V poslední době se stalo oblíbeným klišé sportovních komentátorů a moderátorů (když mužstvo prohrává, visí mu nad hlavou Damoklův meč). Původ je však ryze nesportovní. Syrakuský vojevůdce Dionýsos I. (4. století př. n. l.) pomocí legendárního meče ukázal svému dvořanu Damoklovi, jak »chutná jeho štěstí«. Nechal ho hodovat a užívat štěstěny v obklopení lahůdek, a vprostřed hostiny a blaženosti dal spustit od stropu na tenké koňské žíni ostrý meč, mířící právě na hlavu Damokla. Ten, když při pohledu vzhůru uviděl visící hrozbu, už pro strach neviděl krásu, bohatství ani hojnost – a vzdal se svého místa a povýšení.
Danajský dar
Spojení vyznačuje takový dar nebo výtěžek a zisk, který způsobuje obdarovanému spíše potíže. Rčení souvisí s příběhem o Trojském koni z řecké mytologie, podle nějž hrdě bránící se Trójané považovali dřevěného koně před městem za dar Řeků (Danaů) na usmířenou a v radosti z vítězství ho vtáhli za hradby. Když město tvrdě usnulo, vojáci z řecké protistrany vylezli padacími dveřmi v koňském břiše ven a otevřeli městské brány a vylodivší se dobyvatelé tak mohli město snadno obsadit a následně i zapálit. Samotné rčení je pak narážkou na varovná slova věštce Láokoóna: »Nevěřte tomu koni, Trójané! Ať je to cokoli, bojím se Danaů, i když přinášejí dary.«
Francouzský polibek
Je příznačné, že rekord v délce líbání drží dva Francouzi. Ale určitě se podle nich nenazývá vášnivý polibek za použitím jazyka jako »francouzský«. Název vznikal na počátku 20. století, kdy měla právě Francie pověst jako země otevřená vášnivějším a dobrodružnějším sexuálním praktikám. Výkladový slovník Le Petit Robert je navíc jediným, kdo líbání za pomocí jazyka lexikalizoval…
Gordický uzel
»Rozetnout gordický uzel« je rčení vyjadřující obtížnou až spletitou situaci, kterou však lze vyřešit rozhodným jednoduchým způsobem. Odvolává se na legendu, spojenou s Alexandrem Velikým. Ten při válečném tažení v Malé Asii pobýval koncem roku 334 př. n. l. s částí vojska ve starém královském městě Gordion, kde se nacházel mýtický vůz věnovaný králem Frýgie Gordiem nejvyššímu bohu Diovi. Vůz byl uvázán v chrámě uzlem z dřínového lýčí, přičemž nebyly vidět konce pramenů a uzel nikdo nedokázal rozplést. Začalo se věřit, že kdo uzel rozváže, stane se vládcem celé Asie. Řek Plútarchos zaznamenal, že Alexandr stanul před vozem a dlouho se nezdržoval hledáním skrytých konců – vytasil meč a uzel přesekl. A ihned vzápětí prý uviděl několik konců lýčí…
Jepičí život
Spojení »jepičí život« se začalo, podobně jako Damoklův meč, hojně užívat v publicistice a žurnalistické praxi. Postupem času se z něj stalo rovněž něco jako klišé. Často slýcháváme o tom, jak »fotbalová akce měla jepičí život« či dokonce jak »vládní reforma měla jepičí život«. Mimochodem, jepice jsou skutečně symbolem krátkého života. Dospělci se dožívají jen několika hodin, maximálně dnů. Za svůj život se stačí pouze rozmnožit – a vzápětí umírají.
Krkavčí matka
Je zajímavé, že krkavci o svá mláďata pečují dobře, a přesto je tento černý pták symbolem ženy, která se nestará či špatně stará o své děti. Původ tohoto označení pochází pravděpodobně z doby raného křestanství, kde se krkavec ocitl v nemilosti proto, že neinformoval Noema o konci potopy, a tak se stal symbolem někoho, kdo je uvězněn ve světské rozkoši a oddaluje svou nápravu. A protože se živí mršinami, které předhazuje svým dětem, vžilo se postupně označení »krkavčí rodiče«. Vzhledem k faktu, že se u těchto ptáků stará o děti výhradně samice, přeneslo se pojmenování ve významu »krkavčí matka«.
Krokodýlí slzy
Jestliže spojení »danajský dar« široká veřejnost poměrně s úspěchem – a správně! – užívá, pak o »krokodýlích slzách« se nic podobného říci nedá. Často slýcháme a čteme, jak lidé u filmu ronili krokodýlí slzy či jak maminky ronily krokodýlí slzy nad fotkami svého dítěte (které samozřejmě již dávno odrostlo). To vše je špatně. Krokodýlí slzy nejsou nadměrné, ale neupřímné, falešné! Výklad o původu tohoto spojení najdeme již v povídkách, které napsal John Mandeville ve 14. století. Evropští křižáci zde po návratu z Afriky líčili historky o mimořádné záludnosti a potměšilosti krokodýlů, kteří se schovávají v rákosí na břehu Nilu, naříkají dětským pláčem, a tím lákají pocestné do míst, kde je pak snadno sežerou. Faleš je ještě více umocněná tím, že krokodýli nejen předstírají pláč hlasem, nýbrž dokonce roní jakoby skutečné slzy.
Lví podíl
Výraz, kterému rozumí v dnešní době každý, kdo vládne darem řeči, má pestřejší původ, než by se na první pohled mohlo zdát. Tedy nikoli v síle a velikosti lva, ani v jeho nadměrné spotřebě žrádla. »Lví podíl« pochází z Lafonténovy bajky, v níž se spolčily kráva, koza a ovce s hrdým lvem, pánem krajiny, a učinili mezi sebou úmluvu, že věrně při sobě budou stát v míru i v boji, a že sdílet budou poctivě zisk i škodu. Brzo nato koza našla v síti, kterou rozepnula, srnce a ihned o tom dala zprávu svým spojencům. A dál nechme hovořit klasika: »Ti bez prodlení sešli se, a lev na čtyry stejné kusy srnce roztrhav pravil: ‚První díl mně patří, poněvadž jsem lev.‘ Ostatní mlčí, on pak dále mluví: ‚Druhý díl si beru právem nejsilnějšího; třetí díl mi náleží co nejmocnějšímu, a nikdo nechť se netkne ostatku, komu je život milý!‘«
Medvědí služba
»Medvědí služba« neznamená službu velkou jako medvěd, tudíž abnormálně kladnou, jak si mnozí uživatelé často nesprávně myslí. Jedná se naopak o službu, která napáchala více škody než užitku, ačkoli původně byla vykonávána s dobrým úmyslem. Rčení vychází z bajky I. A. Krylova (1769-1844) Poustevník a medvěd. V této bajce cvičený medvěd nechtěně zabije poustevníka prudkou ranou při odhánění much.
Novinářská kachna
Novinářská kachna je označení pro zprávu, která se nezakládá na pravdě. Termín vznikl velmi kuriozně. Když totiž před nějakými dvěma stoletími noviny uveřejňovaly neověřené zprávy, místo podpisu je opatřovaly latinskou zkratkou N. T. (Non testatum) – neověřeno. Fonetická podoba zkratky (enté) se zvukově podobá německému die Ente, česky kachna. V některých pramenech se uvádí, že za tímto označením stojí rovněž francouzské Zemědělské noviny, které roku 1775 otiskly článek Nový způsob chytání divokých kachen. Podle něj by měl člověk opeřence chytat pomocí žaludu, uvařeného v projímadle a uvázaného na rybářský vlasec.
Oidipovský komplex
Oidipovský komplex, nazývaný také Oidipův komplex, je termín používaný v psychoanalýze k označení milostného vztahu syna k matce. Tento vztah nemusí mít podobu v zásadě incestní, jako v případě Oidipa, který zavraždil vlastního otce a oženil se s matkou, nýbrž především takovou, kdy se synáček stane – v moderním označení – »mamánkem«. Většinou je na svoji matku závislý, což mu komplikuje výběr partnerky i pozdější manželské soužití (hodnotí svou choť vždy níže než matku). S tímto označením koresponduje i tzv. Elektřin komplex, což je pro změnu nezdravý vztah dcery s otcem…
Opičí láska
Termín pochází ze života zvířat a naráží na mateřskou péči u člověku nejbližších primátů. Opičí láska představuje nadměrnou starostlivost rodiče o dítě. Otec či matka (případně oba) dělají vše »jen pro dobro« své ratolesti. Přání dítěte je jim často rozkazem, a to je pak rozmazleno, což se v běžném životě obrátí proti němu, jelikož má o to větší problémy s adaptací.
Othellova chyba
V tomto případě se na základě jedné z nejpopulárnějších postav Williama Shakespeareho dostáváme až do oblasti sociální psychologie. Jedná se o termín Paula Ekmana, který vyjadřuje, že nadměrné emoce chybně interpretujeme jako projev lži. Přesně tak si Othello vysvětloval pláč své milované Desdemony, když jí sdělil, že zabil svého údajného soka Cassia. To znamená jako lítost nad smrtí milence, a nikoli jako ztrátu jediného možného svědectví pravdy…
Pandořina skřínka
Pandóra (latinsky Pandora) byla v řecké mytologii manželkou Titána Epiméthea. Je známá zejména tím, že přinesla světu zlo a utrpení, jež byly součástí »darů« (či spíše vlastností a povahových rysů), jimiž ji obdarovali ostatní bohové, ale jež byly uzamčeny v pevné skřínce. Tu nakonec ze zvědavosti otevřela a všechny bědy, svízele a nemoci se rozletěly do světa. Něco podobného platí pro všechny lidi. Máme v sobě dobro, ale i zlo – a jen jde o to, zda naše ukrývané špatnosti v nějaký moment pustíme na povrch. Zda otevřeme naši Pandořinu skřínku…
Pátá kolona
Pátá kolona je vžitý termín pro označení politické skupiny tajně působící proti svému státu a pro ideologii či politiku protivníka. Tento výraz poprvé použil generál Mola za španělské občanské války, kdy na otázku, která ze čtyř frankistických kolon dobude Madrid, odpověděl, že to bude pátá kolona přívrženců ve městě.
Pinokiův efekt
Kdo by neznal dřevěnému hrdinu stvořeného Carlem Collodim, jemuž začne nekontrolovaně růst nos pokaždé, když lže? Tzv. Pinokiův efekt vychází z předpokladu, že každý lhář se sám prozradí svým vystupováním. V poslední době se odborníci přiklánějí k tomu, že jde o mylnou hypotézu. Existují totiž určité verbální i neverbální projevy signalizující lež, ale žádný neplatí obecně.
Pyrrhovo vítězství
Spojení Pyrrhovo vítězství znamená formální úspěch, který však fakticky nemá žádnou větší cenu, a je spíše prohrou. Původ slovního spojení odkazuje na Pyrrha, krále z Epeiru, starověkého válečníka, který v bitvě u Auscula (279 př. n. l.) sice přinutil Římany k ústupu, ale jejich armádu nezničil, naopak jeho vlastní elitní jednotky skončily totálně zdecimovány. Vzhledem k tomu, že Římané měli větší možnosti doplnit své řady, jeho pozice se fakticky zhoršila. V české politice našlo odraz po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010, kdy ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka skončila na prvním místě, ale nebyla schopna utvořit koalici. Mezi tuzemskými publicisty se pak dokonce vžil termín »Paroubkovo vítězství«.
Sedmá velmoc
Termín, který označuje média a novináře, pochází s největší pravděpodobností z doby Napoleona Bonaparteho, který označil noviny, konkrétně Rheinisher Merkur, jako »pátou velmoc«, jež proti němu bojovala. Tím se tedy z tisku stala »velmoc šestá«. Samotný termín »sedmá velmoc« pochází z 19. století, kdy došlo k posunu vnímání vzhledem k tomu, že se za další opravdovou velmoc začala považovat Itálie.
Sloní paměť
Sloní paměť je výborná, dlouhodobá, dlouhotrvající paměť, která je považována za příslovečnou právě pro slony. Především pak jde o to, že lidé se sloní pamětí si pamatují takřka všechna minulá příkoří, křivdy a nepříjemné zážitky. Pokud se podíváme do říše zvířat, zjistíme navíc, že proslavená »sloní paměť«, která je původem tohoto sousloví, není žádný mýtus. Slon se může pochlubit nejtěžším a největším mozkem ze všech suchozemských zvířat, a možná i proto bývá považován za jedno z nejinteligentnějších zvířat naší planety.
Sophiina volba
Sophiina volba je psychologický román a zároveň nejznámější dílo amerického prozaika Williama Styrona. Před nešťastnou matku postaví sadistický německý lékař při jejím příchodu do koncentračního tábora nutnost fatálního rozhodnutí: nechá ji vybrat si z jejich dvou dětí jedno, které bude dále žit v koncentračním táboře Osvětim, přičemž to druhé bude odvezeno do nedalekého tábora, určeného pouze pro likvidaci vězňů. Od té doby se pojem »Sophiina volba« lexikalizoval a znamená hyperstresující rozhodnutí člověka mezi tragickou a ještě tragičtější variantou.
Sisyfovská práce
Tohle je něco zcela jednoduchého a srozumitelného napříč generacemi. Kdo by neznal vyprávění o korintském králi Sisyfovi, který pořád dokola tlačí na kopec balvan, který vždy pod vrcholem spadne zase dolů? A kdo z nás se někdy v podobné situaci ve svém životě neocitl…?
Šalamounské rozhodnutí
Šalamounské rozhodnutí vyjadřuje nečekané, ale o to moudřejší a spravedlivější rozhodnutí ve zdánlivě neřešitelném sporu nebo jednání. Prakticky každému uživateli mateřského jazyka je zřejmé, že odkazuje na izraelského krále Šalamouna a jeho příslovečnou moudrost. Ale o jakém konkrétním rozhodnutí je přímo řeč? To už neví až tak každý. Jedná se o spor mezi ženami (a tady už u mnohých přihořívá), kterým se současně narodily děti, ovšem jedno zemřelo. Jeho matka si tajně přivlastnila dítě druhé ženy, načež se celý spor dostal ke králi, kde obě ženy trvaly na svém. Šalomoun tehdy přikázal: »Rozetněte dítě vedví a dejte každé ženě po půlce!« Jedna z žen chladně souhlasila – druhá úpěnlivě prosila, ať dítě nechají žít a ať ho dají raději její sokyni. Tak král Šalomoun hned poznal, která z žen je pravou matkou dítěte, a nakázal jí dítě vrátit…
Švédská trojka
Asi netřeba nosit dříví do lesa a ctěnému čtenáři detailně popisovat, o co se jedná, spíše rychle budeme »šupajdit« do daleké historie. Označení »švédská trojka«, které ne každý ve svém erotickém životě vyzkoušel (a ne každý po tom touží), pochází ze středověku, a to skutečně ze severní Evropy, kde byl nedostatek mužů po válečných taženích a naopak přebytek žen, které zůstávaly doma…
Marcela Špičková
FOTO – pixabay, wikipedia, britishmuzeum.org, Profimedia