Home Rozhovory Martin Engel: Výroky členů vlády, či jiných představitelů koalice, jsou »výkřiky do...

Martin Engel: Výroky členů vlády, či jiných představitelů koalice, jsou »výkřiky do tmy«

FOTO - Facebook

Vládní »úsporná« opatření odbory odmítají. Naopak požadují mnohem více peněz do českého zdravotnictví. Chtějí-li ředitelé nemocnic zůstat ve funkci, nechtějí veřejně říci, jak to v našem zdravotnictví ve skutečnosti funguje. Nejen to řekl v rozhovoru pro iportaL24.cz předseda Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů (LOK-SČL) Martin Engel. Připomenul třeba logický nesmysl, který je bohužel realitou: naše zdravotnictví zhruba od poloviny 90. let řeší problém, který, spočívá v tom, že konečné znění úhradové vyhlášky předbíhá stanovení a schválení státního rozpočtu na další rok. Jenže ve zdravotnictví nefunguje, že zdražení vstupů do výroby přirozeně zdraží i výstup produktů či služeb…

Zdravotnictví se od loňského podzimu potýká s dvoucifernou inflací. Jak se to konkrétně projevuje?

Dvouciferná inflace má přirozeně velmi špatný dopad do hospodaření nemocnic, protože nemocnice jsou jediným producentem, který ji nemůže promítnout do výstupních cen svých produktů a služeb. Obecně vzato, když vám zdraží vstup do výroby, přirozeně se zdraží i výstup vašich produktů či služeb. Takto to u nás funguje, ale pro nemocnice to neplatí. Je to dáno tím, že nemocnice dostanou odsouhlasené finance zhruba rok a půl před tím, než je spotřebují během provozu v daném konkrétním roce. Takže, když vezmeme do úvahy dvoucifernou inflaci, kterou nyní prožíváme, tak se nemocnicím zdražily všechny vstupy na zaplacení jejich provozu. Jenže nemocnice si sama o sobě nemůže zdražit služby, které poskytuje pacientům, například jde o vaření apod. Tak se to logicky projeví v provozu toho zařízení.

Pravdou je, že v minulosti u krajských a městských nemocnic jim jejich zřizovatel někdy jednorázově finančně vypomohl. Například kraj svým nemocnicím poskytl kolem 120 milionů korun. Ale v současné době při této vysoké inflaci a vládou chystaných úsporách u naší samosprávy to bude pro kraje značně obtížnější. Ještě hůře na tom budou města. Záleží vždy na konkrétní situaci.

Mimochodem, právě v této době probíhá dohodovací řízení zdravotnických zařízení, tedy i nemocnic, se zdravotními pojišťovnami o tom, kolik peněz jim pojišťovny poskytnou na jejich provoz v roce 2024. Jenže letos prakticky nikdo neví, jaký bude vývoj cen v roce příštím. Zatím jsou jen odhady. Přitom se nemocnice na základě tohoto dohodovacího řízení již nyní musí zavázat, že jim bude nárůst potřebných finančních prostředků o pět, šest procent stačit. Ale jaká bude skutečnost? To nikdo dnes neví.

Jak toto dohodovací řízení se zdravotními pojišťovnami funguje?

Vyústěním by mělo být vypracování úhradové vyhlášky, na jejímž základě bude stanoven ceník zdravotních výkonů. Konečný termín pro její schválení je 31. října. Vtip spočívá v tom, že úhradová vyhláška určuje ceny ve zdravotnictví pro následující rok. Problém, který naše zdravotnictví zhruba od poloviny 90. let řeší, spočívá v tom, že konečné znění úhradové vyhlášky předbíhá stanovení a schválení státního rozpočtu na další rok. Logicky vzato je to nesmysl, ale bohužel, taková je realita.

Při této příležitosti znovu připomínám současnou dvoucifernou inflaci. Mají-li se nemocnice a ostatní zdravotnická zařízení chovat v režimu péče řádného hospodáře, žádný ředitel neví, kolik peněz bude potřebovat na zajištění provozu a služeb dané nemocnice v příštím roce! K tomu musím poznamenat, že ředitelé nemocnic, ačkoliv k navrhovaným opatřením mají vážné výhrady, chtějí-li i nadále zůstat ve funkci, nechtějí veřejně říci, jak to v našem zdravotnictví ve skutečnosti funguje.

Jaký je vlastně důvod, že čtvrtina čerstvě promovaných lékařů nechce jít pracovat do českých nemocnic?

Před více než deseti lety jsme zažívali exodus několika desítek či stovek mladých, čerstvě promovaných lékařů, kteří odmítali nastoupit do českých nemocnic a odcházeli na Západ, zejména do Německa, případně do Velké Británie, hledat své štěstí v tamních nemocnicích. Faktem je, že pracovní a finanční podmínky nemocnic v těchto zemích byly pro tyto mladé začínající lékaře ve srovnání se značným pracovním vytížením a mnohem slabším finančním ohodnocením lékařů v našich nemocnicích hodně lákavé.

Jenže situace u nás se mezitím změnila, a to v tom smyslu, že i když západoevropské nemocnice i nadále lákají mladé lékaře ze střední a východní Evropy, v České republice došlo k určitému posunu k lepšímu. Dnes mladí lékaři po ukončení vysokoškolského studia najednou vidí, že je pro ně mnohem výhodnější jít do privátní praxe a zřídit si ordinaci ambulantního specialisty či praktického lékaře. Totiž, ve srovnání s lékařem v nemocnici, který je pracovně velmi vytížen, a to zejména pohotovostními službami, privátní lékař je toho ušetřen. Tito mladí lidé se prostě nechtějí stát otroky českého nemocničního systému.

Ještě musím dodat, že před několika lety jsme byli výkladní skříní zemí V4. Jenže v Maďarsku se zvýšily platy lékařům o 100 %. Sousední Slováci, svojí nedávnou protestní akcí získali též výrazné navýšení svých platů. Uvedu příklad. Slovenský lékař, zařazený v nejvyšší pracovní kategorii, bere 4000 euro za měsíc, což je v přepočtu skoro 100 000 Kč. Ale český lékař v nemocnici, rovněž v nejvyšší kategorii, má plat jen ve výši 65 000 Kč. Rovněž i polským kolegům se výrazně zvedly platy. Nyní je Česká republika na chvostu zemí V4 a řekl bych i celého středoevropského prostoru. A to nechci platy srovnávat s lékaři v Německu a Francii.

Znovu zopakuji, že čeští lékaři v našich nemocnicích jsou utahaní, přetížení. Proto také mají zájem pracovat v jiných sférách zdravotnictví, ať již jako privátní lékaři či jinde. Zkrátka, lidé chtějí mít slušný příjem, aby žili normálně a nestresovali se, co na ně při směně v nemocnici asi čeká.

To si naši politici neuvědomují, jaká je cena lidského života, když člověka po operaci, úrazu či jiném onemocnění vrátíte zpět do aktivního života?

Máte pravdu, asi si to neuvědomují. V současné době žijeme ekonomikou, přepočtem na peníze. Každý vám ochotně spočítá, co kolik stojí. Ale cena lidského života je pro současnou společnost prakticky neznámý pojem. Nikdo neřekne, že cena lidského života je například 10 milionů. Ale jde o to, že když vrátíte člověka do aktivního života, je to stát, který na tom nejvíce ušetří. Uzdravený člověk se opět zapojí do pracovního procesu. Vydělává, živí svoji rodinu. Nepotřebuje žádné sociální dávky. To by si naši politici měli uvědomit.

Víte, politikům vůbec nedochází, že snížením finančních prostředků berou lidem možnost žít plnohodnotným životem. Ve své zaslepenosti vidí jen náklady, tedy kolik na lidech ušetří. Ale touto jejich politikou dochází k ještě větším škodám, a to na úkor našeho státu.

Opravdu to nevidí, anebo nechtějí vidět?

Někdy mám pocit, že platí to druhé. Vždyť i každá hloupost má své meze. Tento přístup našich, ale i evropských politiků, by se měl změnit!

Musím k tomu dodat, že právě vysoký počet přesčasových hodin je jednou z příčin toho, proč 20 až 25 % mladých, čerstvě odpromovaných lékařů nechce jít pracovat do nemocnic. Podle nás je cestou ven z tohoto bludného kruhu zlepšení pracovních a finančních podmínek, aby tyto pocity nemuseli mít.

Na nedávném, historicky prvním společném jednání předsednictev LOK-SČL a OS zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZSP ČR) oba odborové svazy vydaly prohlášení, ve kterém velmi ostře kritizovaly navrhovaná vládní opatření v rámci tzv. konsolidačního balíčku. Vaše kritika byla zaměřena především na »úsporná« opatření ministerstva financí. Co se vám na nich nelíbí?

Vládní návrh na stabilizaci veřejných rozpočtu, jak to vláda prezentovala, se týkal snížení platů zaměstnanců ve státní a veřejné sféře a zároveň i odložení ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem slíbené valorizace plateb za státní pojištěnce. Pokud jde o platby za státní pojištěnce, bylo by to již podruhé. Poprvé k tomu došlo v roce 2022, kdy české zdravotnictví přišlo o původně navržených 14 miliard korun, o které se tyto platby za státní pojištěnce měly navýšit. Ministr Válek mne osobně ujistil, že tehdy s tímto snížením plateb ve vládě souhlasil pod podmínkou, že od roku 2024 se platby za státní pojištěnce zvýší. Nyní to však vypadá, že se tyto slíbené peníze do systému zdravotnictví vůbec nedostanou. Takže, nejen, že by se první snížení nevyrovnalo, ale bylo by to již druhé snížení těchto plateb, což je z hlediska zajištění potřebné zdravotní péče o mladé lidi, důchodce a zdravotně postižené až nehorázné!

Čemu tedy vlastně máme věřit, když ministr financí Zbyněk Stanjura před pár dny řekl, že ke snižování platů ve státní a veřejné sféře a snížení plateb za státní pojištěnce nedojde? Vždyť výroky členů vlády, či jiných představitelů vládní koalice se pořád liší. Srovnejte si jejich výroky v únoru, březnu, dubnu či nyní. Nejdříve tvrdí, že jejich navrhovaná opatření budou, a poté říkají, že nebudou. Tomu se lidově říká, že to jsou »výkřiky do tmy«.

Jak se vám na tyto rozporuplné informace či prohlášení vlády reaguje?

Velice těžko. Jak máme vůči vládě, potažmo ministerstvu zdravotnictví, reagovat našimi argumenty, kdy ministři něco prohlásí, načež poté řeknou, že je to jakási nultá verze návrhu s tím, že dodají, že unikla do médií.

K čemu vlastně potom můžete zaujmout názor? Připadá nám to jako jakési »pokusné balónky«. Myslíme si, že jde o určitou sondáž toho, jak odborné kruhy či širší zdravotnická veřejnost budou reagovat na jejich »nápady«. Když vidí ostrou zápornou reakci, v řadě případů změní názor, a do éteru vypustí zase jiný »nápad«. To je neuvěřitelný amaterismus, a řekl bych, spíše diletantismus. Jakým způsobem se vládní představitelé chovají k našim občanům, je skutečně neuvěřitelné.

Ve vašem prohlášení jste opět zdůraznili neutěšenou personální situaci ve zdravotnictví…

Vždyť personální situace v českém zdravotnictví, což se týká především nemocnic a dalších obdobných zařízení, je velice špatná již po léta. Ale zatím žádná vláda nepřišla s nějakým rozumným řešením. Přitom jsme v posledních dvou, třech letech měli, jako stát, obrovskou šanci to změnit k lepšímu, a to díky covidové pandemii. Všichni víte, co zdravotníci, tedy nejen u nás, ale i jinde ve světě, za uplynulé dva, tři roky předvedli. Mladí lidé u nás viděli, co lékaři a ostatní zdravotnický personál dělají pro to, aby negativní následky pandemie pro naši společnost byly co nejnižší. Proto také v těchto letech značně vzrostl zájem o studium na lékařských fakultách a na středních zdravotních školách.

Ale nyní, po odeznění pandemie, zájem o toto studium zase pomalu klesá. Je to tím, že mladí lidé vidí, jak se vládní činitelé k našim zdravotníkům chovají, jak jim svými nápady zhoršují pracovní a finanční podmínky pro to, aby mohli s uspokojením vykonávat své povolání, které si zvolili. Nikdy jsem si nemyslel, že již v roce 2023 politici ztratí paměť. Tak krátce po skončení pandemie jsem to nečekal.

Tedy, že se vládní představitelé začnou ke zdravotníkům chovat macešsky, to je snižováním jejich platů, progresivním zdaněním u vyšších příjmů, což je většinou díky přesčasovým hodinám, a také jejich psychickým a fyzickým přetížením, a to právě kvůli neúměrnému počtu přesčasové práce, kterou musí lékaři a ostatní zdravotnický personál v nemocnicích odpracovat. Mimochodem tento nově navrhovaný počet hodin je v rozporu s evropskými normami, stanovenými EU.

Opět jsme u toho, že návrhy vládních činitelů považujeme za nevěřitelnou aroganci vůči nám, zaměstnancům. Skoro mi to připadá, že vládní činitelé takto zkoušejí, co všechno naši lidé vydrží.

Před několika dny jste napsali poslancům společný dopis obou odborových svazů. Z jakého důvodu?

Před chvílí jsem hovořil o přetížení lékařů a zdravotnického personálu v nemocnicích vysokým počtem přesčasových hodin. A před pár dny jsme se dozvěděli, že poslanec Vít Kaňkovský z vládní koalice, v rámci tzv. technické novely změny Zákoníku práce, načetl pozměňovací návrh, aby limity přesčasové práce pro zdravotníky v České republice byly o 100 % vyšší než dosud.

Vůbec nechápu, co tímto svým návrhem chce řešit. Jím navrhovaný model skončil v rámci přechodného období v roce 2013 a nyní je v hrubém rozporu s evropskou legislativou. Přitom jsme se dosud u nás nedokázali s touto evropskou normou vyrovnat, sladit, přičemž poslanec Kaňkovský, který je povoláním rovněž lékař, ji chce ještě zvýšit o 100 %!

(svo, zmk)

1 KOMENTÁŘ

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here