Místopředseda ČSBS Kulfánek: Donald Trump chce uzavřít mír podle představ Donalda Trumpa, nikoli Ruska ani Ukrajiny

Jsme v roce, kdy si připomínáme 80. výročí osvobození naší vlasti. Rozepře však neutuchají, což naznačuje i aktuální rozhovor webového deníku iportaL24.cz s místopředsedou ÚV Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Emilem Kulfánkem. Kontroverzní výrok europoslankyně Danuše Nerudové, že »nás osvobodili Američané«, je podle něj jenom kapka v moři různých nehodnověrných výkladů. Řeč padla i na stávající vojenský konflikt na Ukrajině a na roli amerického prezidenta. »Donald Trump chce uzavřít mír podle představ Donalda Trumpa a zájmů USA! Nesleduje tedy záměry ani Ruské federace, ani Ukrajiny,« řekl. mj. Kulfánek.

V souvislosti s kulatým výročím osvobození se objevují různé teorie, kdo nás osvobodil a kdo ne, ale hlavně představitelé vládních stran opakují, že v roce 1945 jsme šli z jedné nesvobody do druhé. Jaký je váš postoj?

Když dovolíte, pomohu si jednou citací. V roce 1945 probíhal 14. prosince ustavující sjezd Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých. Vystoupil na něm prezident Edvard Beneš a kromě jiných věcí týkajících se politických vězňů tam řekl: »Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou sami před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těch letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet… Že začnou – o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou.«

Nemáte pocit, že se to děje právě dnes? V roce 2019 Evropský parlament přijal usnesení – a podílela se na tom i naše eurokomisařka paní Jourová – ve kterém se uvádí, že celá historie, která se doposud vyprávěla v Evropě, je jiná. A hlavně se to týká oblastí druhé světové války, jak by se o ní mělo vyprávět v členských zemích Evropské unie. Mimo jiné je tam uvedeno, že na vypuknutí druhé světové války se podílel tehdejší Sovětský svaz (jako agresor) a nacistické Německo. Sovětský svaz a nacistické Německo se tedy podílely stejnou měrou na vypuknutí druhé světové války, to znamená i na zločinech, které se v průběhu této strašné světové války staly?

Připomínám, že to bylo roku 2019 a teď máme rok 2025. Tenkrát to vyšlo jako usnesení Evropského parlamentu a zdálo se, že to zůstane formálně jen na papíře. Jenže co se dnes děje, čeho jsme svědky, je překrucování historie, tj. to, na co upozorňoval Edvard Beneš již v roce 1945. A věta, kterou veřejně prohlásila europoslankyně Nerudová, »že nás osvobodili Američané«, je jenom kapka v moři různých nehodnověrných výkladů a změn.

V tomto roce vyšla v Nakladatelství Jaskmanický kniha Dějiny píšou vítězové. Nebudu se ptát na její obsah, ale právě na její název. Je správně, když »dějiny píšou vítězové«?

Tady nejde o to, jestli je to správně. To je zkrátka historicky zanesený fakt. Dějiny vždy psali vítězové. A můžete to najít i u našich prvních historiků, včetně Kosmase.

A je jedním z cílů ČSBS na to upozorňovat? Nebo nikoli?

Cílem ČSBS je, už podle názvu spolku, připomínat oběti účastníků druhé světové války, a zatímco většina dalších spolků se zaměřuje na vojenské oběti a na vojenské záležitosti, ať už jsou to legie v době první světové války nebo československé zahraniční jednotky na východě a na západě v době druhé světové války, tak Český svaz bojovníků za svobodu cílí na domácí odboj na domácí frontě a na jeho oběti. Protože i v době vzniku první Československé republiky tady existoval rozsáhlý domácí odboj, na který se poměrně zapomíná.

Často se mluví o zahraničním vojenském odboji. A zrovna tak tomu bylo i v době německé nacistické okupace Čech a Moravy. Neslyšel jsem od historiků výraz, že by domácí odboj nazývali »domácí frontou«. My jako Český svaz bojovníků za svobodu a další čeští objektivní badatelé se to tak snažíme nazývat. A právě na domácí frontě je zaznamenáno 60-65 tisíc českých obětí. Navíc, mnohem více lidí na domácí frontě působilo. V protinacistickém odboji působila řada bývalých vojáků prvorepublikové Československé armády, kteří když nemohli bojovat v roce 1938 a 1939, tak se zapojili alespoň do odboje právě na domácí frontě. To jsou oblasti, které připomínáme, protože se na ně, na veřejnosti i mezi historiky, často zapomíná.

A nezapomíná se i na těch více než 140 tisíc sovětských vojáků padlých při osvobozování Československa?

My – Český svaz bojovníků za svobodu, rozhodně nezapomínáme. A stejně jako si připomínáme 144 tisíc sovětských vojáků, nezapomínáme ani na oběti rumunských vojáků, kteří bojovali v rámci Rudé armády, a dokonce nezapomínáme ani na oběti polské armády v rámci Rudé armády.

Spíš si myslím, že na to zapomínají někteří jiní, protože si nejsem jistý, jestli si dneska někdo na Žernosecké ulici v Praze připomíná právě oběti polské armády, která se podílela na osvobozování Československa. Samozřejmě nezapomínáme ani na oběti československých vojáků 1. čs. armádního sboru rovněž bojujícího v řadách Rudé armády, a dokonce ani na oběti americké a britské armády při osvobozování Československa.

Takže, na oběti 144 tisíc vojáků Rudé armády rozhodně nezapomínáme. Jak už jsem řekl, zapomíná se právě na účastníky domácího odboje na domácí frontě. Ty chodíme uctívat, stejně jako 144 tisíc obětí Rudé armády a oběti vojáků z jiných zemí, kteří se podíleli na osvobození Československa.

Ono 65 tisíc českých vlastenců je také dost veliké číslo. A v rámci jednotlivých krajů, kde působí oblastní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu, jsou též památníky těchto domácích obětí nacismu. A je škoda, že ve školách se o nich v daných krajích neví. A právě na to se my snažíme upozorňovat. Protože o zahraničních vojácích je dnes zpracována spousta materiálu, na rozdíl od domácích bojovníků.

Čím to?

To je správná otázka. Ale myslím si, že Český svaz bojovníků za svobodu není ta instituce, která by za to měla odpovídat. Tady by se měli spíš chytit za nos profesionální historici, kteří za tyto záležitosti pobírají plat – a v některých institucích i dost vysoký.

Já vás využiji i jako dlouholetého vedoucího Památníku »Pečkárna«, který se rozkládá v sedmi místnostech v suterénu Petschkova paláce, v němž bylo v letech 1939–1945 sídlo Gestapa a kde probíhaly nechvalně proslulé výslechy a mučení českých vlastenců. Jak je možné, že před 85 lety mohl člověk na člověku něco takového páchat? Dobrá, víme, co se dělo ve středověku, ale 85 let není zas tak dávno. Já osobně to nedokážu pochopit…

To je nepochopitelné i pro mojí generaci. Ale pro mne osobně je daleko víc nepochopitelné, že jsou dneska tyto zločiny překrývány.

Nedávno jsem na internetu sledoval očišťování se europoslankyně Nerudové (od všech han), která v diskuzi s Kateřinou Konečnou poopravila svůj výrok z předchozího televizního pořadu, kde prohlásila, že naši zemi osvobodili Američané. Rusové to podle ní nebyli, protože ti nás rozhodně neosvobodili. Pravděpodobně chtěla naznačit, že Rusové Československou republiku okupovali. To nejsou slova určená pro moji generaci, ta slova patří dnešní mládeži kolem 18 let, která z neinformovanosti podléhá takovýmto názorům. A jak už jsem řekl, snaha o změnu historie se tady bohužel objevuje čím dál častěji, a proto je potřeba s tím bojovat a informovat zvláště mladou generaci.

Tím, co jsem tady teď řekl, jsem rozhodně neutekl od vaší otázky. Jak to ti lidé mohli dělat? Jak mohli vykonávat takové strašné zločiny? Také to nechápu, protože mnoho příslušníků gestapa mělo vysokoškolské vzdělání a někteří z nich dokonce vystudovali dvě vysoké právnické školy. Nebyli to žádní zločinci z takzvaného lumpenproletariátu, ale většinou vzdělané osoby, a přesto se podílely na vraždění a masových zločinech. Takže neumím na vaši otázku odpovědět, protože s takovouto skupinou lidí jsem se ve svém životě ještě doposud nesetkal.

Nicméně teď máme v Evropě další válku. Myslíte si, že se přiblížilo její mírové řešení s ohledem na poslední zahraničně politický vývoj?

Víte, já poslouchám spoustu hodnocení, docela rád si vyslechnu například bývalého náčelníka Generálního štábu armádního generála Šedivého nebo generála Andora Šándora, kteří se k tomu vyjadřují docela logicky a objektivně. Jsem bývalý voják z povolání, takže jejich hodnocení přijímám jako docela věrohodná. Ale mnohdy mne udivuje, že se k takovýmto vojenským záležitostem vyjadřují kategoricky a neobjektivně třicetiletí historici, nebo třicetiletí politici bez jakéhokoliv vojenského vzdělání.

Ta otázka je samozřejmě nejen vojenská, ale i politická. Pokud se však týká vojenské stránky, objevují se tu takové představy, že Ruská federace po uzavření míru zaútočí na Evropskou unii. Tady byl zajímavý rozhovor s europoslanci v Evropském parlamentu, který vedla v nedávné době moderátorka Terezie Tománková, kde europoslankyně Nerudová se dostala do sporu s europoslancem Turkem, který se jí snažil vysvětlit, že státy Evropské unie, resp. NATO jsou daleko lépe vyzbrojené a připravené na jakékoliv válečné střetnutí, protože mají minimálně třikrát více osob, finančních prostředků, továren i výzbroje než Ruská federace.

Europoslankyně Nerudová na to reagovala, ať ji Turek nepoučuje, protože není ekonom, kdežto ona ano. K tomu bych chtěl dodat, že zbraně se nenakupují za procenta, ale za konkrétní finanční prostředky a nezáleží na kvantitě, nýbrž na kvalitě zbraní, které se nakupují.

Možná mluvím trošku dlouho, chci jenom naznačit, že když se směšují dohromady politické a vojenské záležitosti, tak z toho vznikají takovéto zkreslené představy. Vše naznačuje, že se Evropská unie připravuje na válku s Ruskem. Její politici se pravděpodobně domnívají, že je možné Rusko vojensky porazit. Nejsem tak dobře obeznámen s celkovou situací, protože máme pouze jednostranné informace, ale taktéž nejsem přesvědčený o tom, že by Ruská federace chtěla zahájit jakýkoliv vojenský útok na Evropskou unii. Ne proto, že by to bylo proti cílům Ruské federace, ale proto, že by to byla podle mého vojenského přesvědčení a znalostí jejich sebevražda. Ovšem, oproti tomu všemu, jsme naprosto nelogicky přesvědčováni, že se můžeme stát terčem ruského útoku. Nevím, jestli jsem tím úplně odpověděl na vaši otázku…

Já to trošku doplním. Místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace a exprezident Dmitrij Medveděv v tomto týdnu prohlásil, že Spojené státy americké a jejich spojenci téměř vyprovokovali třetí světovou válku. Souhlasíte, že tu bylo nebo je nebezpečí dalšího globálního konfliktu? A jak je to vůbec možné v roce, kdy si připomínáme 80. výročí od konce druhé světové války?

Pokud půjdu hlouběji do historie, pak druhá světová válka nemusela skončit tak, jak skončila, protože je známo, že Britové bez vědomí Američanů plánovali vojenskou operaci »Nemyslitelné«, kdy vojenské jednotky Wehrmachtu připravovali na to, že je použijí k útoku proti tehdejšímu spojenci – Sovětskému svazu – ještě v době trvání války, to znamená po dobytí Berlína. Nebudu rozebírat, proč k tomu nedošlo, ale faktem je, že ta vojenská operace byla připravována. Jen nevím, jestli bychom to mohli nazvat už tehdy třetí světovou válkou, každopádně by průběh té druhé světové války byl jiný, protože ta, jak všichni víme, skončila 2. září 1945 kapitulací Japonska.

Ke třetí světové válce mohlo dojít na počátku 60. let v době Karibské krize. Stalo se to zkrátka vícekrát a toto není jediný případ, kdy může dojít ke třetí světové válce. Problém, který tu vidím, je ten, že, jak už jsem řekl, nejsem přesvědčen, že je v zájmu Ruské federace, aby zahájila útok proti Evropské unii a Severoatlantické alianci.

Není to jenom proto, že na to nejsou dostatečně vyzbrojení. Aby se mohl zahájit jakýkoliv vojenský útok jakéhokoliv státu obecně, musí ta strana, která chce útočit, mít minimálně trojnásobnou převahu ve všem. Nejenom v počtu vojáků, v počtu techniky, v počtu týlového zabezpečení a podobně, ale zejména také v počtu lidských zdrojů, kterými jsou nahrazovány lidské ztráty v každé válce. A taková převaha na straně Ruské federace není. Takže si nemyslím, že je v silách a možnostech Ruské federace zahájit válečné operace proti Evropské unii. Ale my jsme strašeni tím, že to Rusové chtějí udělat. A jsou k tomu využívány i různé projevy, včetně překrucování jejich skutečného obsahu, jak jste například, pane redaktore, citoval bývalého prezidenta Medveděva.

Takže ano, je možné, že v hlavách některých vojenských představitelů Západu, kteří pomáhají Ukrajině vést tuto obrannou operaci, jsou představy, že je možné donutit Rusko vojensky kapitulovat, což je pro něj samozřejmě nepřijatelná forma míru mezi Ukrajinou a Ruskem, který chce Ruská federace uzavřít stejně, jak se o to dnes snaží prezident USA Donald Trump. A tady je třeba být na pozoru! On nechce uzavřít mír podle představ Ruské federace. Donald Trump chce uzavřít mír podle představ Donalda Trumpa a zájmů USA! Nesleduje tedy záměry ani Ruské federace, ani Ukrajiny. Donald Trump je obchodník, a jak je vidět z jeho dalších postupů, přistupuje ke všem těmto záležitostem z obchodního hlediska a v prvé řadě zájmů své země… Stručně – America First.

Čili pod tímto zorným úhlem může trvat ještě pořádně dlouho, než bude mír, či minimálně příměří…?

Tyto dva pojmy bych rád rozlišil. Příměří ještě není mír! Vzpomeňte si, jak to bylo s první světovou válkou, příměří nastalo v listopadu v roce 1918, ale mírová smlouva byla uzavřena až v roce 1919.

Uzavření příměří ještě nemusí skončit mírem, tudíž je další vývoj jen těžko odhadnutelný. Opakuji – v zájmu Ruské federace rozhodně není vést válku proti Evropské unii a tady se bojím toho, že by mohla nastat situace, že bude Ruská federace obviněna z nějakého vojenského činu, který přitom neprovede.

Petr Kojzar

FOTO – autor a Ioannis Sideropulos