Neschopná vláda? Ano, ale především neupřímná, kritizuje krajský lídr Motoristů Matěj Gregor

Třiadvacetiletý zastupitel městského obvodu Ostrava-Vítkovice Matěj Gregor, pedagog a influencer, kandidoval v loňských eurovolbách jako dvojka za Svobodné, lidé jej mohli vidět jako řečníka na demonstracích strany PRO Jindřicha Rajchla a dnes je lídrem Motoristů sobě pro sněmovní volby v Moravskoslezském kraji a předsedou stranické mládežnické organizace Generace Motor. Kabinet Petra Fialy (ODS) označil v rozhovoru pro iportaL24.cz jako »vládu různých lobby«.

Matěji, jak byste vlastně popsal svůj politický vývoj?

Já jsem byl příznivcem Svobodných už od deváté třídy základní školy, ještě za Petra Macha. To byla moje první strana, s níž jsem souhlasil, tehdy hlavně v oblasti zrušení CERMATu, migrační politiky Bruselu a nepřijetí eura. To mi bylo velmi sympatické. A u Svobodných jsem zůstal za všech předsedů. Zažil jsem Petra Macha, pak krátce Tomáše Pajonka a nakonec Libora Vondráčka. U Svobodných jsem působil v komunálních volbách v našem kraji a vyvrcholilo to eurovolbami, o nichž jste mluvil. Tam už ale platila nabídka pro Svobodné od Motoristů, že bychom mohli kandidovat spolu, tak jsem si říkal, že je to potřeba chytnout za pačesy. A byl jsem jedním z těch, co se velmi usilovně v rámci Svobodných snažil protlačit, abychom s Motoristy do těch voleb šli. Nakonec to z nejrůznějších důvodů nevyšlo a Svobodní se začali pozvolna přiklánět ke kandidatuře směrem k SPD. Já jsem eurovolby odjel jako dvojka a v primárkách jsem se pak bavil o tom, jestli se chtějí nebo nechtějí spojovat s Motoristy, ale viděl jsem, že to spíše dopadne směrem k té koalici, kterou vidíme dnes – tedy s SPD, Trikolorou a PRO. V porovnání s tím mě více zaujali Motoristi, protože Filip Turek nakousnul něco, co jsem v politice prakticky od začátku chtěl, čili začít euroskeptická témata vysvětlovat. Proč je Green Deal špatně. Proč nemáme přijímat euro. Co je špatně na kulturní válce progresivních ideologií. Tím mám na mysli LGBT a samozřejmě i klimatickou politiku.

Ano, to dělala spousta stran, ale nikdo nedokázal vyhecovat mladou generaci. A Filipu Turkovi se to povedlo. Najednou našel komunikační klíč jak u středoškoláků-prvovoličů, tak i u mladých lidí do třiceti, jimž byla dosud politika úplně jedno a Green Deal pro ně představoval složitý pojem, kterému ani nepotřebovali rozumět. Jenže najednou se o tohle vše začali zajímat, koukat na rozhovory, jezdit na akce – a mě to zaujalo. A proto jsem se po volbách, když jsem viděl, že Svobodní půjdou směrem již oslovených voličů a spíše se pokusí obohatit dosud existující platformu, vydal cestou, která je mi bližší. Tou jsou Motoristé. Petrovi Macinkovi jsem říkal, že by mě strašně bavilo budovat na platformě nové strany mládežnickou organizaci, vzbudit ten zájem, věnovat se školství, atd. – a Motoristé mi tu důvěru, kterou jsem u Svobodných necítil, dali. Rozhodl jsem se jít s nimi, protože jsem viděl, že tu může vzniknout klidně obrovský mládežnický klub, že můžeme být opravdovou reformní stranou a jít do voleb sami, s novou sílou a odvážně.

Po pěti letech, co jsem byl u Svobodných, jsem viděl, jak se politická mapa zavírá, podobně jako se zavřely tři politické strany ve SPOLU. A Piráti, kteří přišli s něčím novým, se pomalu vytrácejí. Lákalo mě, že budeme tou novou silou teď my. Když jsem šel k Motoristům, měli nějaká dvě procenta a nikdo jim nevěřil. Co budete teď dělat, nemáte členy, nemáte program a co dál se Šlachtou – a podobně. Já si říkal, že to je místo plné obrovských výzev, kde bude velký tlak na to, aby člověk dělal svoji práci dobře, kde může jako učitel oslovovat mladou generaci a ještě obohatit značku nejenom Filipa Turka, ale celých Motoristů, o aspekt někoho, kdo umožní mladým mluvit do politiky. A to se líbilo i Petrovi Macinkovi.

Mezi řečí jste zmínil Roberta Šlachtu. Zaznívají kritické hlasy, že se Motoristé vyšplhali na jeho popularitě a pak ho s celou Přísahou odkopli. Vyvrátíte mi to? A neměli jste po úspěšných eurovolbách v spolupráci nadále pokračovat?

Nejprve k popularitě Roberta Šlachty. Samozřejmě jde o člověka, který je známý, vydal prodávanou knížku a určitě je to pojem. Na druhé straně, popularita se v politickém boji dá měřit a Robert Šlachta, když kandidoval do eurovoleb, získal okolo 20 tisíc preferenčních hlasů. Ano, byl to výborný výsledek, na druhou stranu Petr Macinka získal obdobný, a to byl v té době známý hlavně díky vysílání na YouTube kanálech, ale Filip Turek jako superlídr – a dnes čestný prezident Motoristů – měl preferenčních hlasů 150 tisíc! Takže je úplně jasné, na čí popularitě se ta koalice svezla. Byla to zkrátka značka Filipa, který byl superlídrem, kandidátem Přísahy a Motoristů, nestraníkem a šlo o naprosto férovou spolupráci.

Motoristé jdou do voleb samostatně. »Rozhodli se opustit úspěšnou koalici,« reagoval Šlachta

Já jsem v té době byl u Svobodných a smekal klobouk před tím, jak dokázali ti tři najít společná témata, postavit na nich silný program, v kampani vůči sobě nevystupovat a udělat dva europoslance – jednoho za každé uskupení. Bylo to hrozně fajn.

Co se týká kandidatury do Sněmovny, my jsme to nechávali úplně otevřené. My jsme Roberta Šlachtu podpořili do Senátu a on ho nakonec vybojoval. Přijel ho podpořit jak Filip z europarlamentu, tak předseda Macinka na kontaktní kampaň do své rodné Břeclavi.

No a potom se konal náš kongres, kde jsme přijali 1500 členů a Robert Šlachta tam měl zdravici. Pozvali jsme ho jako našeho blízkého partnera a potom jsme na případnou koalici zeptali naší členské základy. Protože je důležité, aby strana měla motivované členy, kteří odmakají kampaň, protože o to mají zájem a nejsou jen nějakými bankomaty na členské příspěvky. Jsou to prostě lidi, kteří stranu ideologicky tvoří. Chtěli jsme zjistit, co jsou naši členové zač, jaké Motoristy by chtěli a jak si je představují.

No a členská základna se drtivě vyslovila pro to, že by chtěla kandidovat samostatně. My jsme tu otázku nepoložili jenom na Přísahu, ale obecně. A 85 procent se vyslovilo pro samostatnou kandidaturu, u mě v kraji to bylo dokonce 92 %. Že na to zkrátka máme, že jsme nová pravicová síla, a pokud chceme, aby nás politická scéna brala vážně, tak nesmíme kandidovat v nějakém spojení, kterých je na politickém trhu moc. Možná už lidé mají pocit, že v tom případě se musí dělat až moc kompromisů v programu, a tudíž chtějí novou stranu, která do toho půjde sama za sebe a řekne, co chce dělat.

Ano, objevily se i názory jít s Přísahou nebo nějakou jinou stranou, například Svobodnými, ale podvolili jsme se vůli většiny členské základny. Vyrazili jsme do boje samostatně a oznámili to i Přísaze. Třeba bude i ona jednou ráda, že než aby vznikl nesourodý subjekt do voleb, který by se potom hádal o programu, když bychom řešili sociální politiku, veřejné finance a třeba školství, je lepší, že příběh, který s Motoristy utvořili – a pokorně říkám, že na něj můžeme být hrdí – skončil dostatečně dlouho před volbami. A to bez pachutě nevyřešených účtů, sporných peněz a rozhádanosti.

Motoristé velkolepě zahájili kampaň na Žofíně. Turek bude tváří, ale kandidaturu stále nepotvrdil

Ano, bylo to plné emocí, ale to už k politice patří. Byť si myslím, že z naší strany se to řešilo v klidu, a škoda, že to tak nebylo i naopak. Ale rozhodně to nepovažuji za naši chybu, protože členská základna se má respektovat. Strana musí fungovat odspodu!

Budujete novou pravicovou sílu, ale je v dnešní době ještě dělení na levici a pravici aktuální? Není to spíše o globalismu a národní politice či progresivním liberalismu a konzervatismu?

Jsem přesvědčen, že pořád existuje spousta věcí, které se týkají spíše hodnotového ukotvení. Konzervatismus nebo liberalismus, to jsou věci, které nám ze všeho nejvíce ideologicky formují to, jak spolu daná společnost komunikuje a co je pro ni normální a přijatelné, a co nikoli.

Ale co se týká přístupů ohledně vztahu státu a člověka, tak jsem přesvědčený, že pravice a levice je něco, co jen tak překonat nejde. Protože jsou to velmi jednoduše vydefinované pojmy, které určuje několik kritérií, co stát má a nemá vůči občanům organizovat v jejich životě, s kolika penězi má hospodařit, jak s nimi nakládat a podle jakých principů. Tématem voleb se určitě stane i kulturně společenská stránka, to znamená definice konzervativních hodnot a liberálních postojů, přesto ale letos budou absolutním jádrem veřejné finance. Je to obrovské zadlužení, daňová politika, nedůvěra v ten systém – jak s penězi nakládá, kam je investuje – chyby v rozpočtu a podobně. Je to vymýšlení spousty nových věcí a úřadů, podepsání Green Dealu, migračního paktu – tam všude vstupuje do hry dělení na levici a pravici. A my říkáme, že jsme jasně pravicoví. Na rozdíl od ministra Kupky se za to nestydíme a ani to nebereme jako zkostnatělou pravici, ale jako myšlenky, které je třeba dneska hájit. Hlavní roli hraje odvaha předstoupit před lidi a dodržet, co řeknete. Možná z toho mnozí budou nervózní, protože už nejsou zvyklí na pravici tradičního střihu, kdy se fakt škrtá, kdy to lidé poznají na sociálních dávkách i na celém státě, který snižuje své výdaje. A to jsou myšlenky, které jsou podle mě nepřekonané a tématem nynějších voleb prostě budou.

Každý, kdo by chtěl v tomhle směru lavírovat, kdo tvrdí, že skutečná pravice je překonaná a že to nemusí být téma, ten se jen vyhýbá tomu, aby musel říct, že je potřeba škrtat, a místo toho hledá cestičky skrz zvyšování daní. A nakonec dojde k závěru, že z 300 miliard může být schodek jen stomiliardový. Ale my ne. Pro nás je nepředstavitelný deficit rozpočtu v jakémkoliv trojciferném miliardovém čísle a myslím si, že na to lidi slyší a že je to jeden z důvodů, proč nám ty preference z dvou procent vystřelily nahoru.

Dobrá. Vy kritizujete, že současná vláda dělá levicové kroky, STAČILO! či Sociální demokracie ji naopak nazývají jako ryze pravicovou. Jak to lze číst? Jaká je vlastně Fialova vláda?

Nejsem člověk, který by měl politický vhled do struktur ODS a koalice SPOLU. Ale za mě je to především vláda různých lobby! Sleduji její kroky a kolikrát si říkám, proč vlastně premiér Fiala nebo ministr Stranjura dělají konkrétní ekonomická opatření a proč s tím rozpočtem zacházejí tak, jak zacházejí. Pokaždé mi přijde – a možná je to jenom pohled mladého člověka, který chce pochopit svět kolem sebe – že hlavní roli hrají silné zájmové skupiny, které stojí za touto vládou.

Podívejte se, jak zastropovala ceny v oblasti energetiky, což bylo jednak dost vysoko a jednak pozdě. Ale zastropování ceny je levicový krok, a pravicová vláda by objektivně nikdy nepřistoupila k energetické krizi tím, že by nastavila maximální cenu komodity na trhu, kterou by vynucovala nějakými státními prostředky. Ve finále tím akorát zvedla ceny a já se ptám: »Na co mají ekonomické experty?« Ti analytici musejí mít čísla, která my jako občané vůbec nemáme. Premiér si může ukázat prstem a nechat si na vládu připravit jakékoli statistiky, které chce o naší energetice mít, a to i s bezpečnostním utajením. Místo toho se rozhodoval, jako kdyby neměl žádný přístup k informacím, a udělal to strašně pozdě. Snažil se pak ze sebe udělat trošku nemehlo a já si říkám, že to přece musel být vliv lobby…

Když se podívám na F-35, které se koupily opravdu velmi draze, tak se musím ptát, jaká zájmová skupina za tím stojí. Když jsme řešili program Motoristů, vedli jsme diskusi s obrannými experty a došli k závěru, že potřebujeme protileteckou obranu, investice do vojáků, do obranyschopnosti lidí – a vláda to přece musí vědět! Ministryně Černochová si přece může nechat vypočítat, jak strašně moc práce by se pro armádu dalo za ty peníze udělat. Ví, že ty stíhačky jsou drahé, k tomu člověk nemusí být úplně obchodní manažer, aby si porovnal, za kolik to kupují jinde, a že to vláda ani nezkusila vyjednat.

A tak bych mohl pokračovat. Vláda řadu poctivých odvětví naší ekonomiky dost poničila. Můžu mluvit o průmyslu, o potravinářství, zemědělství… Bohužel ukončily výrobu sklárny na severu Čech a říkám si, jaká je to obrovská škoda, přitom k tomu vůbec dojít nemuselo.

Na druhé straně si myslím, že vláda dělala nepopulární kroky, a protože věděla, že to není jak obhájit, snaží se to hodně zakrývat Ruskem a Ukrajinou, ale mně to nepřijde upřímné. Když slyším Petra Fialu, tak mu na očích vidím, jak sám ví, že to, co říká, není pravda. A že to rozhodně není způsobeno válkou. Že i za těch okolností, co nastaly, se dala dělat daleko lepší politika, kdy by se s českou ekonomikou zacházelo s mnohem větším respektem a všem by se nám dařilo líp.

Raději bych Filipa Turka viděl v české vládě než v evropské opozici, říká předseda Motoristů Petr Macinka

A vyvstává otázka, proč to děláme. Na jedné straně to může být neschopnost, a spousta lidí říká, že neschopní jsou. Ano, v mnoha věcech to platí, ale především jsem toho názoru, že jsou neupřímní.

Debatovali jsme, jestli současná vláda je levicová, nebo pravicová, každopádně se můžeme shodnout, že je proevropská, či chcete-li probruselská. A v souvislosti s tím rezonuje výrok prezidenta Petra Pavla z minulého týdne, že by nejmenoval do vlády někoho, kdo by zpochybňoval zakotvení naší země v EU a v NATO. Souhlasíte s tímto jeho postojem? A nepřekračuje tím Ústavu?

Otázka, jestli prezident překračuje Ústavu, by byla ideální pro ústavního právníka. Z mého pohledu zatím nic neudělal. Jen něco vyhlásil do médií, což asi porušení Ústavy nebude, že?

Rozhodně by se ale něco takového samozřejmě říkat nemělo, on by měl respektovat to, co si zvolí voliči. Je jasné, že i kdyby nevyhrála koalice Spolu, ale třeba hnutí ANO, pak jde o subjekty, které naše členství v NATO nebo EU nezpochybňují. Ale myslím si, že kdyby volby vyhrála nějaká czexit party, jako v Británii svého času Nigel Farage, měl by zkrátka pověřit vítěze voleb, i kdyby ten chtěl vystoupit z Evropské unie, měl by to se sebezapřením respektovat, nebo udělat to, co Edvard Beneš – podat abdikaci a nechat věci plynout. To už je jeho volba.

Místo toho se snaží poté, co vyhlásil termín voleb, být součástí kampaně. Chce určitým způsobem nastavit postoje ve společnosti a voličům sugerovat skrz média do hlavy, které názory jsou a nejsou přípustné. Přitom slíbil, že bude spojovat společnost! Tak se vůbec nemusí pouštět do volební kampaně, nemusí komentovat ničí program, nemusí ani říkat, koho volí.

Jediné, co by stačilo, je – že i když kampaň bude vyhecovaná, i když dojde k rozdělení společnosti, i když si tady užijeme svoje a bude to těžké, tak já tady budu dodržovat Ústavu, budu nadstranický a budu poskytovat kulatý stůl, aby se spolu všichni v klidu domluvili a abychom co nejdřív měli vládu, která vzejde z férových, demokratických voleb. Tohle bych si představoval od prezidenta a budu spokojený. Tak doufám, že si tím výrokem čtyři měsíce před volbami jenom udělal průzkum, jak na to lidi zareagují, a že se bude držet, čeho má.

A jak se vlastně Motoristé, kteří jsou euroskeptičtí, staví k případnému referendu o vystoupení z EU?

Nevidíme to jako téma do vlády v příštích čtyřech letech. Já sám jsem byl velký skeptik a zůstávám zastáncem toho, aby Česká republika fungovala bez Evropské unie. Domnívám se, že to je budoucnost Evropy. Ale odcházet z ní právě teď by byla chyba, když jsme si tam vyžrali poslední roky, včetně blokování migračních kvót a následně migračního paktu, a když se nám povedlo už schytat tolik žalob od Evropského soudního dvora.

Podívejte se, co se nyní děje v Evropě. Ve Francii musejí vylučovat euroskeptické kandidáty. V Itálii je tahaný po soudech Matteo Salvini, maďarský premiér Viktor Orbán je připraven vetovat migrační pakt, v Polsku stále rostou euroskeptické strany, s nimiž jsme ve frakci Patriotů. Když vidím, jak posiluje AfD v Německu, jak Svobodní vyhráli volby v Rakousku, tak si říkám, jestli není strategičtější čtyři roky počkat a možná se už brzy roztočí volební kolotoče v celé Evropě, počínaje Českou republikou a upevněním, doufejme, pozice Viktora Orbána v Maďarsku. Potom se můžeme dostat do situace, kdy na Radě ministrů bude většina z nich pocházet z konzervativnějších a euroskeptických stran. A pak se budou dít velké věci! Kdežto kdybychom teď začali v téhle situaci, kdy máme bilionový dluh, mluvit o referendu, tak jsem přesvědčený, že by nás to poslalo ještě do větší ekonomické recese.

Říkal jste, že EU nebude hlavním tématem kampaně Motoristů. Co jím naopak bude? A na co budete právě vy v Moravskoslezském kraji klást důraz?

Pozor, Evropská unie bude tématem Motoristů! Tématem úplně nebude to samotné referendum. Klíčové je, aby věci, ke kterým nás tato vláda zavázala, nevešly v platnost.

Bavíme se především o migračním paktu. My máme tři možná řešení. V prvé řadě právní cesty, protože jsme přesvědčeni, že samotný pakt porušuje i princip Evropské unie z hlediska vynucování. Druhým bodem je mezinárodní blok odporu. To znamená spojit se s našimi partnery, aby to nevešlo v platnost, a za třetí vyjednávat o trvalé výjimce a bavit se s Evropskou komisí.

Motoristé odmítají pandemickou dohodu. WHO označují za zbytečné a zpolitizované

Další věcí je samozřejmě Green Deal, zákaz spalovacích motorů, bezuhlíková Evropa – ty bilionové půjčky, ke kterým nás bývalá ministryně životního prostřední Hubáčková z KDU-ČSL zavázala. Pokud to vstoupí v platnost, tak minimálně v našem kraji dojde k obrovskému problému. Už takhle jsme velmi poškozeni tím, co se stalo v Liberty, ačkoli někteří europoslanci jako pan Zdechovský se chvástají, jak to vyřešili. Přitom ta firma prostě zkrachovala a nejenom kvůli státu, částečně i kvůli svým majitelům, ale výrazně k tomu přispěla politika EU.

Máme tam dále Hyundai Nošovice, ten zaměstnává spoustu lidí, včetně řady subdodavatelů. Máme tam spoustu kamionových doprav, jichž se teď dotýkají vyšší ceny dálničních známek i mnohem větší náklady na podnikání, s čímž souvisí mnohem menší poptávka, protože konkurenceschopnost českých firem zkrátka klesá.

To jsou témata v Moravskoslezském kraji, který je posledních sto let stavěný na těžkém průmyslu. A teď tam všechno padá. Chápu, že doba jde dopředu, že se musíme soustředit i na jiná odvětví, ale průmysl se nám dařilo v našem kraji modernizovat a pracovat s moderními technologiemi. Máme velmi automatizované závody a spoustu moderních firem s moderními fabrikami, jako je Marlenka nebo tyčinky Havlík.

Zároveň disponujeme spoustou šikovných mladých lidí, máme to blízko do Polska, kterým průmysl vzkvétá, což je skvělá příležitost pro spolupráci. S tímhle vším půjdu do voleb. Aby se nikdo nemusel bát, že kvůli vládě přijde o práci, o možnost podnikat a v něčem pracovat.

No a témata Motoristů? Číslem jedna jsou rozhodně veřejné finance a stát, který není v deficitu, netahá své občany do bankrotu, neznehodnocuje jejich úspory na účtu a jejich podnikání.

Zadruhé je to bezpečnost a národní suverenita. Jak vnitřní bezpečnost, kdy se nám množí útoky pěstí či nožem i na školách, tak ta vnější. Chráněné hranice, ale žádné přerozdělování a vykupování se z migrantů. Ať si ostatní země dělají, co chtějí, my za to zodpovědnost neponeseme.

A třetím důležitým tématem je korupce a důvěra v systém. Odstraňování byrokracie a korupce, ať už je to Dozimetr, nebo kauzy ministerstva obrany, kde čtyři roky sledujeme reality show náčelníka generálního štábu a ministryně obrany jak v nějaké Výměně manželek. Je to nedůstojné!

Jde o to, aby zase lidé pochopili, že platí pravidla pro všechny, že se nerozdávají žluté karty, ale že když ministr vnitra má šifrovaný telefon, tak prostě odstoupí. Je potřeba vrátit tyto věci do hry, abychom zasáhli v momentě, když máme kauzu, kterou se bojí soudci soudit a kde máme pět mrtvých. Musíme se to snažit vyšetřit a podniknout kroky, aby justice byla nezávislá.

Chceme, aby tu platila pravidla úplně pro všechny. Když člověk podá pozdě daňové přiznání, nese za to nějakou odpovědnost. Když pan ministr udělá miliardové přešlapy v rozpočtu, na které pak řekne »pardon, to jste blbě pochopili, to jsme blbě spočítali«, nenese za to odpovědnost žádnou.

Nebaví mě to neustálé lhaní a chození kolem horké kaše, kdy se z těch lidí dělají neuvěřitelní blbci a neustále se nám říká, že když nejsme spokojení, tak je chyba v nás. Já mám ale pocit, že chyba je poslední čtyři roky naopak ve státě. A to je téma jeho efektivity a korupce.

Petr Kojzar