Je rok, kdy si připomínáme osmdesát let od osvobození. Předsedkyně Českého svazu protifašistických bojovníků (ČSPB) Jitka Gruntová v této souvislosti hovoří o tom, že nejrozšířenějším mýtem je zpochybňování rozhodující role Rudé armády při osvobození Evropy. Dotkla se i televizního výroku europoslankyně Danuše Nerudové (STAN) o tom, že naši zemi osvobodili Američané. »Tento výrok profesorky Nerudové je součástí širšího trendu, kdy se z historických faktů vybírají jen některé části a jiné se zamlčují,« odpověděla v rozhovoru pro iportaL24.cz Gruntová.
V souvislosti s ukončením druhé světové války se začínají objevovat účelové mýty. Ten o osvobození Osvětimi Ukrajinci, či 3. ukrajinským frontem, už je za námi. Ten, k němuž se uchýlila europoslankyně Danuše Nerudová, pomalu odeznívá. Znáte další?
Mezi nejrozšířenější patří zpochybňování rozhodující role Rudé armády při osvobození Evropy, a to jak v rámci veřejné debaty, tak i v některých politických projevech. Tento trend doprovází odstraňování pomníků sovětských vojáků, což spíše než historickou reflexi odráží současné geopolitické napětí. Opomíjí se významný podíl rumunské armády na osvobození jižní Moravy a dalších oblastí Československa, přehlíží se účast 1. československého armádního sboru pod vedením Ludvíka Svobody, který bojoval na východní frontě a sehrál klíčovou roli při osvobození východního Slovenska a Ostravska. Zapomíná se na domácí odboj, ať už šlo o partyzánské skupiny, Pražské povstání nebo další aktivity, které měly zásadní význam pro konečné osvobození našeho území.
Jak tomu lze čelit?
Nejlepší obranou je historická osvěta a připomínání historických faktů bez ideologického zkreslení.
Náš spolek se od svého založení (2021) věnuje zachování a propagaci historické paměti národa. Usilujeme o to, aby byl národně osvobozenecký boj v letech 1914−1918 a boj proti fašismu a nacismu v letech 1939−1945 pravdivě popisován, vysvětlován a hodnocen. K tomu směřuje činnost našich pobočných spolků v Benešově a v Moravské Třebové (kde máme nejen členy z okolí města, ale i z Boskovic a Brna) a náš web www.protifasismu.cz, kde zveřejňujeme historicky podložené texty, které vyvracejí účelové mýty a připomínají skutečné hrdiny našich dějin, a informujeme o našich aktivitách. Kdo chce přispět k šíření nezkreslených informací o těchto klíčových obdobích našich dějin, může se zapojit.
Zásadní roli v boji proti historickým mýtům by měl hrát vzdělávací systém. Školy by měly poskytovat vyvážený a fakticky podložený pohled na dějiny, který nebude podléhat ideologickým tlakům. Výuka moderních dějin by měla zahrnovat vícezdrojové informace, práci s primárními historickými dokumenty a zapojení historiků i pamětníků. Pokud se nebude historie správně vyučovat, vytváří se prostor pro manipulace a přepisování dějin podle aktuálních politických potřeb. Proto je zásadní, aby vzdělávání stálo na faktech a ne na jednostranných výkladech.
V případě europoslankyně Nerudové ovšem nešlo o mýtus, nýbrž o pokus znevážit osvoboditelskou roli toho nejvýznačnějšího osvoboditele naší republiky. Co, podle vás, touto zcela evidentní nepravdou brněnská profesorka sledovala?
Výrok Danuše Nerudové, že naši zemi osvobodili Američané, je historicky nepravdivý. Americká armáda osvobodila pouze část západních Čech, zatímco rozhodující roli při osvobození většiny území Československa sehrála Rudá armáda, doplněná o rumunské jednotky a 1. československý armádní sbor. Jako profesorka si je jistě těchto faktů vědoma, takže nejde o neznalost, ale spíše o účelovou interpretaci, která mohla mít několik motivací. Jednak snahu přizpůsobit výklad historie současné politické atmosféře, která je vůči Rusku negativně naladěná, a s tím související vědomé oslabení historické role Rudé armády. Není vyloučena ani snaha zapůsobit na určitou část voličů, kteří vnímají americké osvoboditele jako symbol západní demokracie.
Tento výrok profesorky Nerudové je součástí širšího trendu, kdy se z historických faktů vybírají jen některé části a jiné se zamlčují. Takový přístup je ale nebezpečný, protože pokřivuje historickou realitu a vede ke zkreslování dějin.
Četl jsem před časem jednu větu Milana Kundery. Napsal: Národy se likvidují tak, že jim vláda záměrně vezme paměť. Nemyslíte, že jsou to moudrá slova?
Ano, historická paměť je pro identitu národa klíčová. Nesmí být ale ovlivňována ani vykládána podle momentálních politických zájmů. Každá doba má tendenci zdůrazňovat jiná fakta, což je přirozené, ale nemělo by to vést k deformaci dějin.
Myslím, že velkou chybou minulého režimu bylo, že potlačoval vzpomínky na americké osvoboditele a že se tato chyba vrátila po listopadovém převratu jako bumerang. Jenže převratoví vítězi prohlašovali, že nejsou jako ti předešlí. Proč svůj slib nedodrželi a dnes akcentují jen anebo především plzeňskou americkou misi?
Zde musím podotknout, že ani v 50. letech nám ve škole učitelé netvrdili, že by Plzeň osvobodila Rudá armáda, a věděli jsme, že to byli Američané. Ovšem při oslavách osvobození se úloha americké armády nepřipomínala. Po roce 1989 šlo částečně o reakci na předchozí potlačování role americké armády při osvobození Československa, kdy byly oslavy konce války spojovány se Sovětskou armádou (např. na oficiálních plakátech se nepsalo Rudá armáda, ale Sovětská armáda – tento posun v terminologii měl svůj ideologický význam, i když nový název ozbrojené síly SSSR dostaly až v roce 1946).
Po převratu nastal obrácený extrém, kdy se oslavování amerického podílu na osvobození začalo dostávat do popředí, zatímco role Rudé armády byla čím dál více upozaďována.
Tento posun měl podle mého názoru několik důvodů. Jednak to byla změna politické orientace země – Československo (a později Česká republika) směřovalo na Západ a s tím se posouvaly i výklady o osvobození. Vstup do NATO v roce 1999 a celkové přijetí západního směřování vedlo k preferování příběhů, které zdůrazňovaly zásluhy Američanů. Přispěla k tomu i geopolitická situace po roce 2000 – s rostoucím napětím mezi Západem a Ruskem se rozhodující zásluha Rudé armády na našem osvobození začala vytrácet i z veřejného prostoru. Proces odstraňování pomníků sovětských vojáků, například pomníku maršála Koněva v Praze, byl součástí této tendence.
Mám dojem, že dnešní školní výuka i mediální projevy často podávají osvobození jako černobílý příběh: »Američané přinesli svobodu, Sověti okupaci.« Přitom realita byla mnohem složitější. Tento trend však vede k nevyváženému pohledu na dějiny. Je potřeba zachovat věcný pohled a připomínat si všechny složky, které se na osvobození podílely.
Ačkoli na československém území padlo na 144 000 rudoarmějců, často slýchávám od pamětníků i vlasteneckých organizací, že to v nynější době chce dost odvahy položit květinu k hrobům padlých, často velmi mladých vojáků. Myslíte, že se to časem změní a další generace pochopí, jak s tou dnešní bylo manipulováno?
Těžko říct, ale paměť o těchto vojácích by neměla být obětí současného geopolitického napětí. Historie je daná – 144 000 padlých sovětských vojáků na našem území je realita, kterou je nutné respektovat.
O budoucnosti vzpomínání rozhodnou především historici a občanská společnost. Dovolím si připomenout moji »osobní zkušenost«, jak mi ji vyprávěla maminka – několik hodin po mém narození osvobodila mé rodiště Rudá armáda a dva její příslušníci (Rus a Ukrajinec) mě přivítali na svět – jeden z nich slovy: »To je šťastné dítě, to je dítě svobody.«
Dnes se zapomíná, že v Rudé armádě byli příslušníci mnoha národů, kteří se rozhodující měrou zasloužili o porážku nacismu a o samotnou existenci Čechů, Moravanů a Slezanů. Díky nim jsme zde a mluvíme česky. Výročí osvobození by měly naše národy slavit jako své narozeniny.
Jste také omezováni ve své činnosti nebo se přece jen našly úřady a organizace, které vám při vašich záměrech vyšly vstříc?
Částečně ano. Existují místa, kde je podpora větší (města Benešov a Moravská Třebová), a jiná, kde narážíme na neochotu či nepochopení. Obecně ale vnímáme zájem veřejnosti o historii jako pozitivní signál.
Jaké akce na dny spojené přímo se dny ukončení války připravujete?
Naše aktivity budou tradiční, jako každoročně – pobočné spolky připravují vzpomínková setkání na různých pietních místech, zúčastníme se akcí konaných v rámci příslušných regionů k připomenutí válečných událostí – například Ležáky, Javoříčko – a osvobození. Pobočný spolek Benešovsko pořádá několik let setkání s historií let 1939 až 1945, na nichž přednášejí přední historikové; dosud jich bylo na dvě desítky.
Jaká konstelace by byla podle vás po sněmovních volbách 2025 ideální? Které subjekty byste byli ochotni podpořit?
Naše organizace je apolitická, a proto tuto záležitost necháváme na voličích.
Petr Kojzar
Diskuze je uzavřena.