Zdlouhavé vyjednávání o budoucnosti společného státu nakonec nabralo jiný směr. Předsedové vítězných stran Václav Klaus (ODS) a Vladimír Mečiar (HZDS) se shodli, že jejich představy o budoucnosti společného státu jsou neslučitelné. V srpnu 1992 předstoupili v brněnské vile Tugendhat před novináře a oznámili, že československý stát bude od 1. ledna 1993 minulostí. Ano, zítra to bude přesně 30 let. A i když není co slavit, připomeňme si nyní výroky, které při sáhodlouhých jednáních o budoucnosti federace zazněly. A nad některými se i hlouběji zamysleme, hlavně optikou dneška…
Petr Pithart (OH) – předseda české vlády, 9. listopadu 1991:
Budoucnost našeho společného státu je v sázce. Zasloužila se o to také mnohá nedorozumění, a to na obou stranách. Jedno setkání ústavních činitelů následuje druhé, ale nezdá se, že by se věci vyjasňovaly, spíše naopak. … Chci dnes zdůraznit, že je docela dobře možné začít se věcně a klidně dohadovat na typu nějakého volnějšího soužití, než je dnešní stát, na typu, kterému říkám pracovně »dvojdomek«. Takové řešení, kdybychom k němu dospěli ústavním postupem, bylo by jistě přijatelné i pro svět.
Václav Klaus (ODS) – místopředseda vlády a ministr financí ČSFR, 9. června 1992:
Federace je ztracena, a podle HZDS je i společný stát ztracen. … Jednání ukázalo hluboké a zásadní rozdíly pohledu na budoucí uspořádání Československa (po jednání s předsedou HZDS Vladimírem Mečiarem v Brně).
Václav Havel – abdikující prezident, 17. července 1992:
K tomuto kroku jsem se rozhodl po zralé úvaze a vedlo mne k němu zjištění, že závazky, vyplývající ze slibu věrnosti České a Slovenské Federativní Republice a její ústavě, nemohu už nadále plnit způsobem, který by byl v souladu s mým založením, přesvědčením a svědomím. Pokusem o důsledné plnění tohoto slibu bych se mohl stát dokonce překážkou rozsáhlých změn naší státnosti, k nimž naše země po posledních parlamentních volbách směřuje, a emancipačních snah Slovenské republiky, jejichž politickým výrazem je i Deklarace o svrchovanosti, přijatá dnes Slovenskou národní radou. Nedávná nová volba prezidenta navíc ukázala, že jsem ztratil důvěru větší části slovenské politické reprezentace. Tuto ztrátu nechápu jen jako výraz nechuti ke mně jako konkrétní osobě, ale i jako projev nesouhlasu s hodnotami, které zastávám.
Vladimír Mečiar (HZDS) – předseda slovenské vlády, 17. července 1992:
Spolková země je ještě méně než federální republika a my přece nepůjdeme račím tempem vzad. Navíc, tento návrh předpokládá zachování jediného mezinárodně právního subjektu.
Jan Stráský (ODS) – předseda vlády ČSFR, 18. července 1992:
Svět počítá s rozdělením Československa a je s tím lépe smířen, než si uvědomuje domácí politická scéna.
Vladimír Mečiar (HZDS) – předseda slovenské vlády, 28. srpna 1992:
Do konce září by měly být přijaty zásady dohody ČNR a SNR o budoucím soužití obou republik, které by měly být vyjasněny tak, aby v polovině října mohly být národními radami schváleny. … Všechny federální i republikové orgány by měly nyní intenzívně pracovat na transformaci československé federace na jiný typ soužití obou republik. Jinak dojde k samovolnému vývoji, který nebudeme schopni regulovat.
Milan Čič (HZDS) – místopředseda vlády ČSFR, 26. září 1992
Jestli bylo označeno, že federace je zdrojem napětí, pak máme povinnost hledat jinou, vhodnější formu koexistence.
(pk)
Nesnesli se dva kohouti na jednom smetišti.
Především to ovšem byl zájem zahraničí podle zásady „rozděl a panuj“.
Br! O nás bez nás…