Stromeček, dárky, jmelí… Kde se vlastně vzaly vánoční tradice?

Vzájemná úcta, přátelství a láska – to jsou pravé Vánoce. A také s dárky a s dobrým jídlem. To jsou symboly, které spojují vánoční svátky na celém světě. Někdejší pohádkové kouzlo Vánoc, jak jinak než bílých, spočívající v radosti z rodinných setkání a dodržování tradic, postupně nahradila honba za dárky a sháněním peněz na ně.  Vánoce dávno nejsou svázány pravidly diktovanými církví, každý je pojímá po svém. A je to tak dobře.

Advent

Původně pohanské svátky zimního slunovratu ve většině předkřesťanských kultur byly spojeny s oslavou očekávaného návratu světla, Slunce. Tak jako většina pohanských svátků i ty, které si později přisvojila církev, byly vždy spojeny s přírodou a jejími cykly. Křesťanská církev marně bojovala s pohanskými zvyky, a tak přistoupila k jejich přetvoření v křesťanské oslavy. K naději přinášející do života lidí a přírodě symbol Slunce, přidala narození Páně. Nezatratila mnohé z pohanských zvyků, ale naopak je ve svůj prospěch využila.

Tak třeba advent. Začíná čtyři týdny před vánočními svátky a my máme nyní před sebou zítřejší, druhou adventní neděli. Původně měl čistě postní rámec. Před dlouhou zimou bylo třeba šetřit zásobami, aby se lidé a zvířata ve zdraví dožili jara. Během adventu se také hodně uklízelo, aby mohlo být »staré« nahrazeno »novým«. Dnes, co si budeme povídat, je advent dobou horečného, až bezohledného nakupování kdečeho.

Adventní věnec se svíčkami je relativní novinkou, protože pochází z první poloviny 19. století. Ale jeho prazáklad tvořily pohanské věnce upletené z větví jehličnanů, které byly chápány jako symbol lidské pospolitosti. Dnešní adventní věnec se svíčkami pochází z Německa první poloviny 19. století. Ale věnec z jehličnatých stromů jako symbol návratu Slunce a vzájemné pospolitosti patří ke zvykům dávno předkřesťanským. Výzdoba chvojím, které bylo ozdobeno jablky a červenými stužkami je, jak jinak, opět původní pohanský zvyk.

Slunovrat

Vánoce mají základ, jak již řečeno, v pohanských zvycích, v oslavě zimního slunovratu. Tak tomu bylo ve většině předkřesťanských kultur, které očekávaly návrat světla, Slunce. Tak jako většina pohanských svátků i ty, které si později přisvojila především katolická církev, byly ostatně vždy spojeny s přírodou a jejími cykly. Církev k naději, kterou přináší do života lidí a přírody Slunce, přidala narození Páně.

Slunovrat, nejen ten zimní, je předmětem oslav po celém světě. Důvodem oslav zimního slunovratu je vítání delšího dne (delší doby během dne, po kterou svítí Slunce), ústup zimy a sněhu a příchod tepla, lepších podmínek pro růst zemědělských plodin, potažmo více úrody a jídla. Různé kultury si tyto cykly vysvětlovaly jako přízeň bohů a odpovídajícím způsobem je oslavovaly. Každá po svém…

Letos zimní slunovrat nastane ve středu 21. prosince ve 22.47 hodin. Je nejkratším dnem a nejdelší nocí v roce. Slunce se začíná vracet. S příchodem křesťanství vzaly pohanské svátky zasvé. A pokud některé významné dny opravdu nejdou z kalendáře vymazat, jsou alespoň »přemaskovány«. A tak máme Vánoce.

Ano, třeba jen připomenout, že zimní slunovrat v pohanském pojetí byl a je svátkem smrti a následného znovuzrození. Aniž bychom chtěli tímto sdělením znevažovat Vánoce…   

Stromeček

Pohanská tradice uctívání stromu pochází z rituálu zimního slunovratu, jenž zahrnoval použití stále zelených větví, nejen jehličnanů. Možná i proto katolická církev zdobení vánočních stromků tvrdě, ba dokonce krutě trestala a pronásledovala. I proto ve středověku těžko najít byť jen zmínku o vánočním stromečku.

V 16. století se rozhodla s vánočním stromečkem smířit. Jeho větve měly napříště symbolizovat věčný život, který slibovala věřícím. Vánoční stromky se začaly objevovat v kostelích, v 17. století pronikaly do německých šlechtických sídel a později i do měšťanského prostředí. V Rakousku-Uhersku (tedy i u nás) i jinde (například ve Francii) se první zdobené vánoční stromky objevovaly až v polovině 19. století. Byla na nich jablíčka, ořechy, perníky a jiné sladké pečivo a ještě později též lojové svíčky. Ty byly ve 20. století nahrazeny svíčkami voskovými. Pokud se chcete přiblížit tradici z přelomu 19. a 20. století, potom stromek zavěste ke stropu špičkou dolů nad štědrovečerní stůl a ozdobte ho jablky, perníčky a ořechy.

Dárky

I dárky pohané rozdávali, byť ne v rozsahu, jaký se objevuje dnes. Podle staré tradice se o svátcích slunovratu obdarovávali milenci a manželé jablkem. Později také perníkovými postavičkami Adama a Evy, někdy i se symbolem hada. Dnes to s »dárkováním« přeháníme, je zapomenuto, že darem, byť sebemenším, vyjadřujeme lásku, úctu a ochotu pomáhat. Proto i drobnost postačí.

Součástí vánočního dárku však má být i překvapení! Podstata vánočního dárku, jako dárku z lásky, postupně mizí a nahrazuje ji snaha ohromit cenou, či snahou (povinností?) splnit všechna přání, ať jsou jakkoliv náročná. A třeba se kvůli nim i dlouhodobě zadlužit. Není původní myšlenka lepší?

Jmelí

Odpradávna lidé věřili, že jmelí ztělesňuje živoucího ducha a je symbolem života a ochranným talismanem. Keltové údajně jmelí sekali zlatým či stříbrným srpem a po odseknutí se nesmělo dotknout země. Přikládala se mu moc vyvolat nebo udržet svazek mezi dvěma osobami opačného pohlaví. Jmelí má prý i moc ochránit před čarodějnicemi a zlými duchy. Čím více kuliček na něm najdete, tím více štěstí vás v příštím roce čeká. Jmelí zavěšené nad štědrovečerní tabuli přinese štěstí a každému stolovníkovi splní jedno přání, pokud ho zašeptá do první zapálené svíčky na vánočním stromečku.

Jmelí podle tradice přináší štěstí a lásku, ale jen v tom případě, když je darované. Traduje se, že se má zavěsit nad dveře či na lustr a tak nechat po celý rok, až do příštích Vánoc. Pokud má na sobě alespoň jednu, poslední bobulku. Jakmile i ta odpadne, má se staré jmelí spálit. Tím se odežene vše špatné.

A trocha romantiky – »líbačka« pod jmelím, kterou muži tak rádi a s láskou (i úctou k ženám) beztrestně využívají. Pod zavěšeným jmelím mohou políbit jakoukoliv ženu. Počet políbených je však omezen počtem kuliček. Po každém polibku by se měla jedna kulička ze jmelí utrhnout. Nejsou kuličky, není líbání…

Nejlepším dárkem je jmelí zelené. Přináší prý obdarovaným zdraví! Tak praví historie, v níž se zlaté, stříbrné a jinak barvené jmelí nepoužívalo. Zato se celé věky věřilo a dosud věří v léčivé vlastnosti jmelí. Každopádně darované jmelí nosí štěstí, a tak je dobré před Vánoci i při vánočních návštěvách s sebou snítku zeleného jmelí přinést.

Jiří Janouškovec

ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay