Home Rozhovory Světové emise můžou růst, i když se Evropa sama uspoří k smrti, říká...

Světové emise můžou růst, i když se Evropa sama uspoří k smrti, říká Richard Brabec

FOTO - ČTK/Ondřej Deml

Reálně a opravdu významně emise snižuje pouze Evropa, která se ale na celosvětové produkci emisí oxidu uhličitého podílí jen osmi procenty. Myslím, že Evropa už běží s tím praporem poměrně dlouho, někdo se musí přidat, protože my ten svět fakt samy nespasíme. V rozhovoru pro iportaL24.cz to řekl místopředseda hnutí ANO a bývalý ministr životního prostředí Richard Brabec.

Pane poslanče, váš výrok na Twitteru: »Jedno indiánské přísloví prý říká, »když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, tak sesedni«. Snad už to teď pochopili i v Bruselu. »Green Deal is dead«, vyvolal řadu nesouhlasných komentářů především od ekologů. Trváte na tom, že Green Deal, tedy evropská legislativa, která má do roku 2050 zajistit uhlíkovou neutralitu, je mrtev?

Trvám na tom a myslím, že dneska si to už uvědomují i někteří evropští politici, že Green Deal v současné podobě nemůže pokračovat dál. Především pokud jde o harmonogram snižování emisí skleníkových plynů. Ukazují nám to šílené ceny energií, a především ten brutální dopad na energetickou nesoběstačnost Evropy.

Pokud se bavíme o Green Dealu, což je veliký balík mnoha směrnic, opatření a konkrétních kroků, z nichž jenom některé jsou nyní diskutovány, tak trvám na tom, že potřebuje zásadní revizi.

Na druhé straně v Green Dealu jsou i věci, které platí dnes ještě více než jindy, především důraz na energetické úspory. Tohle má rozhodně svoji platnost, a to samozřejmě naprosto podporuji. Ale ten evropský přístup, říct si nějaké datum, nejlépe pěkně zaokrouhlené, k tomu si vymyslet nějaké číslo, taky pěkně zaokrouhlené a usilovat o něj za každou cenu, i když Evropa mnohdy zjišťuje, že je v tom snažení sama, tak to se domnívám, že právě teď, i v souvislosti s ukrajinskou válkou, vzalo za své.

Skoro všichni si uvědomili, že některé věci nemůžeme udělat z roku na rok, že bude potřeba zásadně přehodnotit cíle, a také vize, které bych velmi jemně nazval nezměrným optimismem až slepou vírou, že to musí dopadnout dobře.

Kde vidíte největší problém dohody? Je to závislost na ruském zemním plynu?

Určitě ano. Můžeme si to ukázat na Německu, které je pro náš průmysl nejdůležitější obchodní partner. Green Deal v německém podání znamenal opravdu zavřít uhelné elektrárny, zavřít jádro, nahradit ho přechodně na 15-20 let ruským plynem, proto se koneckonců stavěl Nord Streem 2, a mezitím směřovat k ještě většímu podílu obnovitelných zdrojů. Ukázalo se ale, že za současné situace to v podstatě není možné.

Nebavíme se totiž jenom o vytápění, ale i o významné části průmyslu, který je založený na plynu jako na technologickém médiu, a to nelze nahradit jenom úsporami, zateplováním nebo obnovitelnými zdroji. To znamená ano, pro celou řadu zemí ve střední Evropě je toto základní, to úplně jinak rozdalo karty. Takže tohle je ten základní problém, kdy se počítalo s tím, že na první desítky let bude tím přechodným ale zásadním médiem, které nahradí to špinavější uhlí, právě ruský plyn.

V souvislosti s válkou na Ukrajině se dnes stále častěji hovoří o odstřižení Evropy od ruského zemního plynu. Nejsou to příliš odvážná tvrzení?

Bohužel jsou. Když jsem si prostudoval to, co zatím vyšlo kolem cíle, opět evropského, který se jmenuje RePowerEU, tedy jakým způsobem do roku 2027 nahradit ruský plyn v Evropě, což je zhruba 150 miliard kubíků ročně, tak jsem přesvědčen, že to prostě není realistické. V řadě případů jsou tam předpoklady, které se úplně míjí, a také jsou tam podle mě naprosto přehnaně optimistické předpoklady ohledně možnosti vodíku. Vodík je určitě zajímavé médium, ale když se pak podíváme do detailů, tak vidíme, že je to nejenom složité technicky, ale že je to nesmírně náročné a drahé. Jeden z velkých energetiků spočítal, že aby vybudoval elektrárnu, která by částečně nahradila uhelný zdroj, tak by jenom ten zásobník na vodík stál přes tisíc miliard korun, to znamená čtyřnásobek ceny jaderné elektrárny. To jsou prostě neuvěřitelné věci.

Další věc je, že jsou tam úplně přehnané předpoklady možností výstavby větrných a solárních elektráren. Obrovský problém je v tom, že jsou tady sice nějaké větrné mapy, kde vítr fouká tak, že by se tam daly postavit větrníky, ale je tady absolutní odpor celé řady obcí, anebo ekologů, aby tam ty větrníky vznikly.

Takže ty projekty mi připadají jako nějaká trojčlenka za úplně ideálních okolností a řada odborníků už spočítala, že to ani technicky nevychází. To znamená, že je to nesmírně přehnaný optimismus. Ta cesta úspor je jasná a určitě cesta vodíku postupně taky, ale myslet si, že roku 2027 tohle můžeme nahradit jenom úsporami nebo nějakými jinými obnovitelnými zdroji, já považuji za úplný nesmysl a odborníci, kteří se v tom skutečně přímo pohybují, to považují za naprosto přehnaný optimismus.

Je jasné, že ruský plyn budeme muset dříve nebo později nahradit, ale myslet si, že to zvládneme jenom ideologickými proklamacemi, je nesmysl.

Co by takový krok znamenal?

Samozřejmě, pokud by došlo k jednostrannému odstřižení dodávek plynu ze strany Ruska, což není bohužel vůbec vyloučené, tak si budeme muset pomoci, ale v tu chvíli by to znamenalo, že jsme v rovině válečného hospodářství. To jsou regulační stupně, to je samozřejmě situace, kdy bude nutno odstřihávat celé segmenty ekonomiky a první, kdo na to zásadně doplatí, bude průmysl, který ale zaměstnává obrovské množství lidí. To znamená, tohle je něco, kde má smysl nejenom o tom uvažovat, ale začít s tím pracovat, začít se na to připravovat, ale myslet si, že jenom ideologií, že řekneme tak a teď to prostě dokážeme za každou cenu, tak to prostě nejde.

Koneckonců, i když si vezmeme elektromobilitu, tepelná čerpadla, to jsou všechno tisíce nebo miliony nových spotřebičů elektrické energie, a kde ji vezmeme? V podmínkách ČR, kde nemáme moře, kde samozřejmě nejvíc fouká, je tam nejvíce větrníků, to bude určitě složitější, a samozřejmě bez plynu to bude nesmírně náročné. Ten, kdo říká, že si bez zemního plynu dovedeme nějak relativně rychle poradit, tak bez ohledu na to, jestli je to ruský nebo jiný plyn, tak nemluví pravdu, a já jen nevím, jestli je to z neznalosti, nebo z nějaké ideologie.

Odhaduje se, že v ČR je 2,5 milionů ještě nezateplených domů, za mého vedení ministerstva životního prostředí jsme se zateplováním hodně pohnuli, ale oni v tom programu počítají s tím, že by se zateplily všechny budovy. Já se ptám jak, na to nejsou kapacity ani peníze, ani materiál. To znamená, celý ten projekt jsou víceméně sesbírané věci, jak by to mohlo technicky teoreticky fungovat, ale jsou tam opravdu nasazeny hodně veliké růžové brýle.

Nezpochybňuji ale, že tu cestu nakonec budeme muset nějak ujít. Znovu říkám, musíme určitě pokračovat dál s úsporami, tam je velký prostor, ale myslet si, že to bude trvat řádově čtyři pět let, je nesmysl a ten, kdo to říká, tak neví, o čem mluví.

Ustála by to podle vás Evropa? Co by ji čekalo? Jaké dopady by to mělo konkrétně v ČR, a to nejen na domácnosti, ale i na průmysl?

Nechci házet nějakými silnými výrazy, ale úplně natvrdo říkám, a o tom jsem hluboce přesvědčen, že pro ČR, tak jaká je momentálně její spotřeba plynu, by to byla katastrofa, stejně jako pro Německo. Jeden z významných německých politiků řekl, že kdyby došlo k významnému omezení plynu, tak by to byla největší rána německému hospodářství od 2. světové války. Významné části průmyslu by klekly – chemický průmysl, cementárny, sklárny, ale na plyn jsou také pekárny a celá řada dalších provozoven. Byly by regulační stupně, které jsme tady dlouho nezažili. Myslím si, že obyvatelstvo z hlediska vytápění plynu, což je zhruba čtvrtina plynu, stejně jako kritická infrastruktura, by byly ohroženy až v té úplně poslední chvíli.

Ale tady se samozřejmě bavíme o cenách, které jsou už dneska astronomické a bohužel ještě dále stoupají. Vysoké ceny jsou už teď naprosto sociálně neúnosné, způsobují chudnutí obrovské skupiny obyvatel, energetická chudoba už dneska hrozí milionům lidí, a to se ještě stále nebavíme o tom, jaké dopady by to mělo, kdyby se skutečně plyn zastavil, nebo výrazně omezil. Došlo by k odstavení podniků, což by znamenalo dramatické propouštění lidí. Takže by výrazně vzrostla nezaměstnanost, a to nejhorší, co se dneska děje, ten efekt stagflace, to znamená stagnace kombinovaná s vysokou inflací, zjednodušeně chudnutí lidí, by se ještě zhoršil, protože to, co nás drží nad vodou, je relativně nízká nezaměstnanost, a ta by se dramaticky zvětšila. Takže ty dopady by byly katastrofální.

Pokud jde o záměr dosáhnout emisní neutralitu v roce 2050, nemáte dojem, že tento návrh bere vážně pouze Evropa? Nemyslíte si, že zbytek světa pro to moc nedělá?

Samozřejmě ten dojem mám, a on to není jenom dojem, lze to podložit čísly. Účastnil jsem se většiny klimatických konferencí a vím, že sliby a realita se vždycky zásadně minuly. Na konferencích se všechno slibovalo, a pak jsme zjistili, že reálně a opravdu významně ty emise snižuje pouze Evropa. Musíme si uvědomit, že Evropa má osm procent světových emisí oxidu uhličitého, mimochodem všechny automobily v Evropě tvoří pouhá dvě procenta světových emisí oxidu uhličitého. To, co Evropa na jedné straně ušetřila, to obratem najely jiné země, a to i v době, kdy nebyla válka.

Myslím, že Evropa už běží s tím praporem poměrně dlouho, ale někdo se musí přidat, protože my ten svět fakt sami nespasíme. A paradoxně se může stát úplný opak. Většina Evropy má totiž tak moderní průmysl, že jednotková emise oxidu uhličitého na jednotku výroby je relativně nízká. Ale když tu samou výrobu rozjedou někde jinde, například v Indii, Číně, Brazílii, tak ty emise oxidu uhličitého vyprodukují daleko větší na jednotku výroby, a to je ten největší problém. A paradoxně světové emise můžou růst, i když se Evropa sama uspoří k smrti.

Takže základní je, že Evropa v tom nesmí zůstat osamocena, zatím ale bohužel zůstává. Nesmí se také stát, že Evropa definitivně ztratí konkurenceschopnost, bude to znamenat miliony nezaměstnaných a světovému klimatu to ve finále nepomůže, nebo dokonce mu to může paradoxně uškodit. Proto jsem se na ministerstvu snažil, abychom se kromě snižování emisí daleko víc věnovali adaptaci. Musíme si připustit, že klimatická změna nejenom běží, ale celá řada odborníků říká, že už není zastavitelná, že je pouze možná ztlumitelná.

Takže se musíme připravovat na ty důsledky, ať už to jsou důsledky sucha, velkých veder, klimatické změny, musíme se na ně adaptovat a ne jenom bezmezně věřit, že se nám to nějakým zázrakem podaří zastavit. Když se nám to nepodaří, všichni budou koukat, protože setrvačnost atmosféry jsou desítky let. I kdybychom zítra přestali topit, svítit, jezdit autem, tak by se atmosféra dávala dohromady možná ještě 40 let.

Evropský parlament minulý týden schválil návrh, podle kterého by měl od roku 2035 platit zákaz prodeje nových vozů se spalovacími motory. Jaký je váš názor na tento návrh?

Považuji to za špatné rozhodnutí. Domnívám se, že jako v jiných věcech, i tohle by se mělo nechat vývoji, vědě, výzkumu. Bateriová elektromobilita zdaleka není jediná cesta a podle mě není ani nejlepší, protože si vyžaduje obrovskou infrastrukturu. Ukazuje se, že nové moderní spalovací motory můžou mít ve finále nižší uhlíkovou stopu, než má elektromobil. Protože nemůžeme počítat jenom motor jako takový, ale všechno, co k jeho výrobě vede. Především baterie. Jsou tady jasné důkazy, že to všechno není černobílé. Několikrát jsem říkal, že nejsem odpůrcem elektromobility, osobně považuji za velmi dobrý nápad, aby elektromobilní byla třeba vozidla hromadné dopravy, nebo služeb, prostě to, co jezdí ve městě.

Jaké to podle vás může mít dopady na českou ekonomiku? Co to bude znamenat pro občany? Hrozí, že nová elektrická auta si nebudou moci dovolit, jak to budou podle vás řešit?

Tvrdím, že v českých podmínkách to dokonce může mít opačný efekt, než bychom si přáli, protože Česko má jeden z nejstarších vozových parků v Evropě, v průměru zhruba 15 let. Lidé si budou muset kupovat dražší a dražší vozy, což už se dneska děje, protože automobilky zdražují a z auta se stává luxusní zboží. Navíc lidé ve chvíli, kdy jim nic jiného nezbyde, a nebudou si moct koupit nový vůz, tak o to déle budou jezdit se svými starými auty, samozřejmě s horšími emisemi.

Elektromobilita nesporně je cesta, předpokládal jsem ale, že bude moct soutěžit se spalovacími motory, což by bylo nejspravedlivější. Tady se ale šlo cestou nulových emisí, což v podstatě splňují pouze elektromobily. Opět mě na tom mrzí ten ideologický přístup, že se nebere celková uhlíková stopa vozu jako takového, ale zase se jde tou cestou, že si Evropa nasadila klapky na oči, a víme, jak dopadla biopaliva první generace. Považuji za špatné, že Evropa bude pravděpodobně jediný kontinent, který řekne, že nějaké vozy tam budou nebo nebudou smět. Nechal bych to určitě trhu.

Poslední věc, kterou chci zmínit, je to, že elektromobil je daleko jednodušší než auto na benzin či naftu. To znamená, že ubyde dodavatelů náhradních dílů, a v Česku máme spoustu výrobců náhradních dílů, takže je otázka, na jakou výrobu přejdou. Jsem přesvědčen, že toto rozhodnutí zdraží vozy pro běžné lidi, ti si je nebudou moct dovolit a paradoxně to může zhoršit ovzduší, protože lidi budou o to déle jezdit staršími vozy. Elektromobil je nesporně cesta, tvrdě by šlapal na paty spalovacím motorům i tak, ale vadí mi, že se řekne politicky nějaký termín, a to si myslím, že je špatně.

Jak jako bývalý člen vlády hodnotíte pomoc současného kabinetu obyvatelům, kteří musí čelit zdražování energií, plynu i potravin? Je dostačující?

Ta pomoc je naprosto nedostatečná a myslím si, že dneska to už vnímá čím dál víc lidí. Nespokojenost lidí opravdu stoupá. Česká vláda mluví o tom, jak jsme zadluženi, jak zítra zbankrotujeme, to je samozřejmě nesmysl. Myslím, že je spravedlivé, abychom se porovnávali s okolními zeměmi, podívejme se proto, jak pomáhá Polsko, Maďarsko, Rakousko, Německo, Francie a další a to jsou státy, které jsou mnohem více zadlužené než ČR.

idem a průmyslu se musí pomoct. Pokud se jim nepomůže, tak budou sociální bouře, lidé budou v milionech spadat do energetické chudoby, roztočí se spirála problémů, které si politici možná ani neumí představit. Nespokojenost lidí, to naštvání, frustrace a zlost ve společnosti prudce roste, lidé chudnou, neumí si pomoct, mnozí už nemají na základní potřeby, a to je katastrofa. Lidé jsou v zoufalé situaci, a je to pořád jen špička ledovce. Jako hnutí ANO jsme navrhli řešit DPH na energie, odpustit lidem poplatek za obnovitelné zdroje, ale vládní koalice na to zatím nechce slyšet.

Pokud si vláda vybere cestu úspor za každou cenu, aby se nezvýšil deficit státního rozpočtu přes nějakou hranici, hrozí, že můžou zbankrotovat stovky i tisíce podniků a ve finále ti lidé skončí na úřadu práce a bude je stejně platit stát. Pomoc státu je strašně pomalá, všechno hrozně dlouho trvá, pořád vysílají nějaké signály, ale jediná schválená pomoc zatím je jednorázový příspěvek 5000 Kč na dítě, což je nic, to zašumí a je po penězích.

Opravdu hrozí, že lidé se budou masivně vzdávat bydlení, protože neufinancují hypotéky. Jsem v šoku z toho, jak málo koalice pomáhá. Nevím, jestli potřebují, aby přišlo 500 000 lidí na Letnou, i to se může stát, ale pak už může být pozdě. Tyhle spirály se nesmí nechat rozjet, nesmí se nechat lidi padnout na dno, protože tady už se nebavíme o desítkách tisíc lidí, dneska se bavíme o střední vrstvě, která brutálně a rychle chudne. A na střední vrstvě stát stojí. Jestli dneska těmto lidem nepomůže, tak ty následky můžou být nedozírné, a je neuvěřitelné, že to koalice nevidí, a pokud to vidí, tak to neřeší, nebo to řeší pomalu. Snaží se pomoct nějakými byrokratickými formami, aby se ušetřilo, ale na lidech se opravdu šetřit nesmí, protože to se ve finále obrátí nejenom proti politikům, ale může to znamenat i obrovský problém dovnitř společnosti.

Jana Dubničková

Předchozí článekSedmero nestárnoucích pohádek. Připomeňte si nejslavnější hlášky
Další článekTrojka pivka denně prý prospívá mužské střevní mikroflóře

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here