V prezidentské volbě favorizuji Babiše, řekl Petr Braný

Bývalý poslanec Petr Braný je v Českých Budějovicích dvojkou na kandidátce s netradičním názvem KSČM – Fungující Budějce. Kromě strany, kterou reprezentuje a jejíž zkratka zůstala v názvu, spojuje i řadu odborníků bez politické příslušnosti, dále Českou stranu národně sociální, DOMOV, Alianci národních sil či Zemanovce. Braný však sám kriticky tvrdí, že jakékoli spojení levicových stran by bylo i pro příští volby ztracené, pokud by postrádalo skutečné osobnosti. A mimochodem, v rozhovoru pro iportaL24.cz řeč padla i na nadcházející prezidentské volby. V nich Braný kandidátovi s podporou komunistů nedává žádné šance, zato by si klidně vsadil na jméno bývalého premiéra…

Proč KSČM loni, poprvé od roku 1989, opustila parlamentní lavice? Co bylo podle vás tím hlavním důvodem?

Důvodů je více, ale já vidím ten základní v tom, že už minimálně sedm let předtím probíhal dost silný odklon k něčemu, co bych nazval apolitickou politikou. Tedy od politických stran k hnutím, která se více než na programy zaměřovala na to, co nechtějí. Začala se volit uskupení, která nám v prvé řadě řeknou, co neuskuteční a čemu zabrání. My jsme sice spolu se sociálními demokraty bojovali proti třicetikorunovému poplatku v nemocnicích, ale v tomhle směru nám ujel vlak. Reagovali jsme hesly, jako »Máme řešení«, ovšem už jsme nebyli schopni popsat, jak se k těm řešením dobereme, aby to pochopila – s prominutím – i stará babička z vesnice na Šumavě.

Začali se objevovat Bursíkovi Zelení, Věci veřejné, ale i třeba Suverenita Jany Bobošíkové. Ačkoli neuspěla, získala hodně procent – a lidé se postupně od nás odklonili. A pak si někdo zcela postavil politickou kariéru na tom, co nechce, pustil se do pravice – a vyhlásil, že jde napravovat stát. Nám ve finále nezbývalo než se připojit, dostali jsme se do prostoru, jenže jsme ho nevyužili. Když se to celé sečetlo a podtrhlo, zúžil se prostor pro ty, kteří chodí k volbám, a ti ostatní se nezvedli. Najednou přestal být zájem o to, co nabízíme. A to není kritika vedení, jak to někteří rádi zjednodušují.

Problém byl odzdola nahoru. Členové se přestali vyjadřovat k aktuálním problémům a skončili v automatismech, kdy se na schůzích řešily jen věčné pravdy, jak já říkám. Hodně jsme šli do minulosti a neřešili přítomnost a budoucnost.

Dokáže KSČM onen sestupný trend změnit?

Teď v období tří čtyř let se zázrak pravděpodobně nestane. Určitě ne při volbě prezidenta, tam je třeba držet se při zemi. Komunální volby bývají trochu o něčem jiném, no a krajské za dva roky budou pravděpodobně ještě spadat do stávajícího trendu. Byť jsme neměli aféru, drželi jsme slovo a důsledně plnili náš politický program, pro voliče to bylo málo. Ne tak pro občana – to je potřeba rozlišit. Pro občany jsme toho vykonali hodně, ovšem volič mívá bohužel krátkou paměť. Nedávno jsem se po tom, za pomoci expertů, pídil – a zjistil jsem, že co se napíše na billboard, to lidé neberou jako lež, i když se to neplní. Bohužel nevidím, že by vedle Kateřiny Konečné na krajské úrovni rostly nové osobnosti.

Čili jsem pochopil, že věříte v návrat do Sněmovny v roce 2025?

Ano, tam by se to mohlo povést. Ale o Senátu nemluvím, v tomhle směru bych byl opatrnější.

Nejen v Českých Budějovicích, ale – co mě tak napadá – například v Táboře, Benešově, Brně a dalších městech jde KSČM do nadcházejících komunálních voleb v široké koalici levicových stran. Je to cesta do budoucna i pro parlamentní volby? Například po vzoru SPOLU nebo PirSTAN?

Cesta to obecně je a občanům by mohla být prospěšná, ale z hlediska nás, jako KSČM, vidím velký otazník, zda dokážeme postavit nové osobnosti na úrovni komunální a krajské. Nemůžeme spoléhat jenom na to, že koalice více subjektů přinese převratný počet voličů. Ti, kteří s námi jdou, a my jdeme s nimi, mají politicky velmi malou základnu sympatizantů, ale samozřejmě jsme rádi, když se dokážeme v zájmu dobré věci spojit. Ovšem volby do parlamentu, jako ty hlavní, jsou soutěž osobností, kdy bude potřeba dostat na kandidátky známé tváře, které se budou obhajovat před lidmi. A zatím je kolem sebe nevidím. Jestli nebudeme na tomhle pracovat, nic nás nezachrání.

Na tohle ostatně sází i pravice. Spojuje osobnosti, mnohdy i profláklé, ale bývají to vesměs lidé, kteří jsou v daném regionu známí, a už je jedno i to, že jsou třeba recyklovaní z jiných stran. U nás to bude nutné v příštích měsících řešit ve funkcionářském aktivu, což vidím i tady u nás na jihu. Co všechno dělá například předsedkyně OV v Českých Budějovicích Květa Šlahúnková, která se angažuje i ve hnutí žen a jezdí po celé republice na akce, ale my jí nedokážeme plně využít! A třeba v Trhových Svinech, kde bydlí, jsme ji horko těžko dostávali na kandidátku. Pracovité lidi, kteří jsou v našem regionu známí, je potřeba využít. A to platí po celé republice!

Lidi ale ani tak nezajímají vnitrostranická »škatulata«, nýbrž konkrétní program. S čím tedy jde uskupení KSČM – fungující Budějce do nadcházejících voleb? Proč by vám měli lidé dát svůj hlas?

Z obecnějšího hlediska hlavně proto, že hlas, který dají tomuto uskupení, je historicky ověřen i z hlediska jmen na kandidátce v čele s lídrem Vojtěchem Filipem. Rozhodně to není hlas ztracený, s tímto hlasem neobchodujeme, a už vůbec ne v osobních zájmech. Chceme být ostrovem naděje, jak vždycky říkával Miloslav Ransdorf, víme, že se vyplatí tvrdá práce, vyplatí se říkat pravdu a zkušenostmi jsme si ověřili, že nejlépe je důkladně prodiskutovat vše, o čem se má rozhodovat. Záruka na kandidátce je jasná, protože to, co máme v programu, jsme na zastupitelstvu v minulých obdobích vždy prosazovali.

Víme, že lidi vedle dopravy nejvíce trápí byty. Ty ceny tam vyletěly do astronomických výšin! A my jako město žádné byty nestavíme. Přijde mi vtipné, jak konkurence teď na billboardech slibuje: »Postavíme 300 bytů«, přitom v minulém funkčním období nic takového ani nenavrhovala. Nepostavili nic, a to byli pod naším tlakem, kdy jsme je donutili alespoň k určitým projektovým věcem. To se musí změnit, protože bytová otázka je klíčová především pro mladé lidi. Nejde o to, že bychom je všechny dokázali uspokojit, ale existence městských bytů zbrzdí růst cen developerů.

Máme za sebou období, kdy jsme se na zastupitelstvu dozvídali ne to, co se udělá, ale co nejde udělat. Nová hala – nic. Teď nám zkolabovalo přemostění Vltavy. Nevíme, kde ten most postavit, a tak se nestaví vůbec. To samé je rekonstrukce kulturních domů, včetně Slavie. Za dvě tři volební období České Budějovice nepostavily nic, všechny plány zkolabovaly. Daří se nám jen měnit dopravu v centru města…

A my budeme tyto základní věci prosazovat, budeme velmi důrazně slyšet a všechny sliby dodržíme!

Pojďme prosím od komunální politiky směrem k té nejvyšší. Občané začínají projevovat stále větší nespokojenost s pětikoaliční vládou Petra Fialy. Projevuje se to i na řadě plánovaných i uskutečněných demonstrací, v čele s tou z prvního zářijového víkendu na pražském Václavském náměstí. Čím to je způsobeno, že mnoha občanům dochází trpělivost, a dokáže podle vás vláda najít adekvátní řešení problémů v čele s rekordní inflací?

Lidé měli velká očekávání po volbách. Uvěřili, že nastane změna. ODS a nový premiér – a rázem bude všechno jinak! Slyšeli jsme plno prohlášení a slibů, ale jakmile došlo na realizaci, ukázalo se, že slepená koalice není schopna žádných rozhodnutí ve prospěch občanů. Zajímají ji věci typu prosazování sankcí v Evropské unii a při tom zatahuje Českou republiku stále více do problémů, v neposlední řadě těch válečných na Ukrajině. A voliči cítí rozčarování.

Začalo to už krachem společností, na něž bylo z hlediska energií závislých přes milion občanů. To byla první věc, která lidi probrala. Tou druhou pak inflační vlna. Vláda se začala chlubit tím, jak prosazuje sankce, ale to byla chyba. Měla být střízlivá, protože občané záhy pochopili, že to má nejvíce negativních dopadů na nás v České republice.

A třetím faktorem, který začal nabíhat, bylo to, že lidem končily fixace úvěrů a místo pohodlných plus minus dvou procent skončili na pěti, ale i osmi a více procentech. Do toho nekonečný růst cen pohonných hmot, a nesmíme zapomínat ani na to, jak si výrobci řekli, že tu je všeobecné pochopení pro růst cen, a přidali víc, než museli. Lidi to žene k velkému ohrožení, co se týká kvality života. A to ani nemluvím o důchodcích, kteří sice dostanou mimořádný příspěvek – a já vždycky říkám aspoň něco – ale pořád je to hrubě nedostatečné.

Dobrá, ale stále jsem z vás nedostal odpověď na druhou část otázky. Udělá podle vás vláda pod tlakem potřebná opatření?

Vláda k tomu bude donucena. Nejde jen o komunální volby, kdy lidi, například tady v příhraničí, vidí, co udělali v Rakousku, kde každému občanovi přispěli 15 tisíci euro. Jestli naše vláda také neudělá zásadní opatření, a to velmi rychle, vznikne tu velké sociální napětí. Nechce-li spáchat sebevraždu, musejí občané do Vánoc pocítit zásadní změnu k lepšímu. Už teď se potýkáme až s pětinásobným zvýšením cen energií, a to nejhorší bude teprve nabíhat. Katastrofální tempo poznáme hlavně v jarních měsících. A pokud nechce Fialův kabinet skončit jako zimní vláda, musí udělat radikální kroky. Obětování jednoho dvou ministrů nestačí. Vyrábíme elektřinu levně, a draze ji prodáváme. A vláda začíná být pod tlakem i vlastních poslanců, kteří to v krajích slýchají od občanů dnes a denně. Premiér a ministři začínají být pod tlakem – a tomu neuniknou v limuzínách!

U vás v Jihočeském kraji je tradičním tématem prodej státního podniku Budvar. Je to reálná hrozba, nebo jen plácnutí do vody, naposledy v podobě prohlášení šéfky Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové?

Psalo se to v tisku, ale i po diskusi s ředitelem Budvaru Petrem Dvořákem to opravdu není na pořadu dne. Tímhle strašil kdekdo, svého času už i Topolánek. Budvar přináší do státní kasy přes 300 milionů zisku, navíc si sám financoval leccos – v rámci šestiletého plánu to byly nové varny, logistika, větší prostory nebo linky na plech, protože teď je ohromně v kurzu pivo v plechu. Dělo se to bez přispění jediné koruny z centra! Budvar tedy hospodaří ekonomicky bez problémů a slova paní Pekarové snad ani nejde brát vážně. To je evergreen, který pochytila od stranického kolegy Kalouska, tvrdícího, že stát tu není proto, aby vařil pivo. Beru to jako nástroj si ověřovat moudra – podle lobbistických skupin.

Stát může projevovat svoji vůli a u dnešní vlády je i nemožné možné. Proto existuje petice proti privatizaci státního majetku, včetně Budvaru. Petentem je i Vojtěch Filip a na všech akcích KSČM je možné se podepsat, a tak vyjádřit vlastní názor.

Ale pozor – vím, že když vznikají petice proti prodeji Budvaru, našinec vesměs mávne rukou, že je mu jedno, kdo vlastní pivovar, jen když bude pivo chutnat. Pro stát by ovšem byla neskutečná škoda, kdyby přišel o ty miliony do rozpočtu a značku, která propaguje po celém světě Českou republiku a České Budějovice. To je nezpochybnitelné.

Ještě prosím na závěr o váš názor na jedny volby, které se blíží a vy jste je tak trochu naťukl, a to ty přímé prezidentské. Sázkové kanceláře favorizují, hlavně pro druhé kolo, generála Petra Pavla. Jste stejného názoru?

Jsem docela dost přesvědčený, že Petr Pavel nevyhraje. On jakoby zbyl mediálnímu světu jako člověk, který něčím prošel, byl v západních strukturách – a vojenské mozky se do této doby tak nějak hodí i v souvislosti s americkými snahami směrem k Ukrajině. Má tedy ruku otevřenou k možné podpoře, ale jiní mu zase leccos vyčtou. Domnívám se, že to nebude takový sukces. Jako národ nejsme pro tuto funkci stavěni na osobnost vojáka, byť generála.

Významní političtí hráči se budou muset shodnout na kandidátovi, čehož zatím nejsou schopni. Možná, že vláda takového člověka najde a vytáhne ho jako trumf, protože se bude bát Babiše. Pokud ale Andrej Babiš do voleb půjde, vnímám ho jako favorita. Pro někoho je to Slovák, pro jiného kapitalista, ale veřejnost ho hodnotí jako člověka, který něco vybudoval a něco má za sebou i v té politice. Útoky vůči němu mnozí vnímají jako zákeřné a tam se může lámat chleba.

Petr Kojzar