Věra Adámková (ANO): V oblasti zdravotnictví vláda nesplnila řadu svých slibů!

Pokud jde o české zdravotnictví, vláda nesplnila řadu svých slibů. Doplácí na to samozřejmě naše veřejnost a bude to úkol pro novou vládu. Uvedla to v rozhovoru pro iportaL24.cz profesorka Věra Adámková (ANO), místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny PČR, která již řadu let pracuje v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze – tedy na pracovišti, které od lékařů a samozřejmě i od ostatního zdravotnického personálu vyžaduje vysokou odbornou úroveň.

V prohlášení z ledna 2022 vláda deklarovala, že zajistí kvalitní a dostupnou zdravotní péči pro všechny občany bez regionálních rozdílů. Jak to vidíte vy?

V prvé řadě musím konstatovat, že úroveň českého zdravotnictví není špatná. Bohužel však musím říci, že za poslední čtyři roky, kdy naši zemi řídí současná vláda, se vůbec nezlepšila. Ať chceme, nebo nechceme, zdravotnictví velmi úzce souvisí s naším životem. V posledních několika letech jsme u nás zažívali vysokou inflaci. V našem životě to tudíž znamená, že tato inflace oslabuje koupěschopnost nejen řadových občanů, ale negativně působí i v podnikové sféře. Přirozeně, že se to odráží i ve zdravotnictví. Naši zdravotníci kvůli této vysoké inflaci nakupují na světových trzích velmi draho, ať již jde o léky, lékařské přístroje nebo i další zdravotnické vybavení. A to za mnohem vyšší ceny, než tomu bylo v minulosti.

Když hovoříte o nákupu léků, je nutné připomenout jejich nedostatek. Proč to zatím ministerstvo zdravotnictví nedokázalo vyřešit?

Ano, máte pravdu, již nějakou dobu se u nás potýkáme s nedostatkem některých léků. To je další věc, která mne velmi mrzí. Pokud jde o příčiny tohoto stavu, tak je to především kvůli tomu, že v posledních 35 letech u nás výroba léků v podstatě skončila. Léky nakupujeme v zahraničí. Takže když dojde k výpadku výroby u zahraničního výrobce, je přirozené, že Česká republika na to nemá žádný vliv. To jde mimo ni.

Ale co je z hlediska našeho zdravotnictví horší, že u vlády, potažmo ministerstva zdravotnictví, nevidím žádnou koncepci lékové politiky. To znamená, jak se chtějí s tímto problémem, který naši společnost trápí, vypořádat.

Takže v prvé řadě naši nákupčí léků by se měli připravit na situaci, že může dojít k výpadkům výroby léku kdekoliv v zahraničí. To přece zase tak nepředvídatelné není! Znamená to se na ni připravit v předstihu. Zároveň k tomu patří hledat i nové zdroje, odkud lze léky získat. Mimochodem, je také třeba najít vlastní zdroje, čili v České republice.

Musím znovu konstatovat, že pokud jde o řešení lékové politiky, nevidím od naší vlády a ani od ministerstva zdravotnictví žádnou snahu problém nedostatku léků vyřešit. Zatím jsme slyšeli jen vzletná slova o tom, že je třeba připravit a rozjet vlastní výrobu léků. Možná je to někde na »papíře«, jak se říká lidově, ale jako širší zdravotnická veřejnost o tom nic nevíme. Ani my, členové sněmovního výboru pro zdravotnictví.

Pokud jde o nedostatek léků u nás, ve kterém zdravotnickém oboru je situace nejsložitější?

Úplně katastrofální je situace například s léky proti bolesti ve stomatologii. Opravdu nechci, aby v dnešní době lidé na stomatologickém křesle trpěli bolestí při vytrhávání zubu či jiném bolestivém zákroku. To je bez umrtvení! Naštěstí díky tomu, že máme velmi vzdělané farmaceuty, lékárníky, kteří již dopředu vytušili, co asi nastane v případě nedostatku těchto léků, tak si tam, kde mohou, vypomáhají navzájem. Takže si tyto léky vyrábějí sami, je-li jejich lékárna k tomu vybavena. Čili snaží se, aby nedošlo k nějakému významnému poškození pacientů z hlediska oddalování lékařských výkonů – a to nejen ve stomatologii – které tito pacienti v zájmu svého zdraví musí absolvovat. Musím zde zdůraznit, že je to jedině díky farmaceutům a lékařům v terénu, nikoliv ze strany ministerstva zdravotnictví. To považuji za velmi špatné!

Další věcí, kterou vidím jako negativní, je nutnost zajistit zlepšení dostupnosti péče psychiatrů a dětských psychiatrů, kdy čekací doby jsou v řádu mnoha měsíců. Přirozeně, že čekací doby v tak dlouhých termínech jsou z hlediska těchto pacientů naprosto nepřípustné. Znovu to nevidím jako dobrou práci ministerstva zdravotnictví.

Když už jsme se zmínili o nedobré práci ministerstva zdravotnictví, zeptám se na zajištění potřebných financí pro zdravotnický personál…

Samozřejmě že bez zaplacených odborníků nebude fungovat nic. To platí obecně, logicky i ve zdravotnictví. Hlavním problém, který zde vidím, je výrazný nedostatek sester, o čemž jako zdravotníci hovoříme několik let. Mimochodem, pro laickou veřejnost podotýkám, že dříve se používal termín zdravotní sestry, ale nyní se tento výraz již nepoužívá správně. Ale všichni vědí, o čem hovořím. Jde o to, že došlo ke značnému úbytku laborantů či sester, především tím, že odešli do jiných, pro ně lukrativnějších oborů, zejména z finančního hlediska. Vždyť složenku, která přijde do domácnosti, musí zaplatit všichni. Tomu každý rozumí.

Jenže podotýkám, že vychovat kvalitního zdravotníka opravdu chvilku trvá. Protože ne každý, ať již jde o laboranta či lékaře, může zastávat jakékoliv místo. Když po studiu nastoupí do praxe, musí poté ještě absolvovat další vzdělávání a zároveň ve svém oboru získávat potřebnou praxi pod vedením zkušených kolegů. Zkrátka příchod do praxe nových, začínajících zdravotníků není vůbec jednoduchá záležitost. Odpovědně připravit nového zdravotníka do praxe je spíše složité. Musím konstatovat, že v těchto případech nevidím jasně definovanou odměnu pro ty, kteří novým zdravotníkům pomáhají vstoupit do praxe, do života.

Hovořili jsme o zajištění dostatku financí pro zdravotníky. Jak se s tímto problémem dokáží vypořádat zdravotní pojišťovny?

Pokud jde o zdravotní pojišťovny, zdá se, že úhrady, které platí za lékařské či jiné zdravotní výkony, budou v letošním roce v pořádku. Ale blíží se letní měsíce, kdy nastává období dohodovacího řízení mezi pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče. Ovšem musím zde konstatovat, že v případě Všeobecné zdravotní pojišťovny, která je u nás největší a tím i nejvýznamnější, je již několikátý rok návrh deficitní. Přitom její finanční rezervy nejsou neomezené. Takto nemůže VZP pokračovat do nekonečna. Navíc, jde i o to, že v současné době prochází určitou reorganizací toho, jak bude dále financovat zdravotní péči. Takže její financování musí být zajištěno. To by si vláda měla uvědomit.

Hlavní možnost, jak se lze z této nedobré situace co nejdříve dostat, vidím v tom, že vláda konečně rozpohybuje náš průmysl, aby lidé mohli pracovat a odvádět daně a tím přispívali k chodu státu. Podotýkám, že ten, kdo je v evidenci poboček úřadu práce, tak na tyto daně nepřispěje. Takže vláda by měla alespoň tento proces, v letošním roce, nastartovat!

Které další problémy v zajištění zdravotní péče vidíte?

Ještě bych se zmínila o reorganizaci lůžkového fondu. V republice máme stále poměrně dost akutních lůžek a chybějí nám lůžka následné péče pro rostoucí počet seniorů, kteří potřebují zdravotní péči. Jenže vůbec není definice zdravotně sociálního pomezí, neboť máme mnoho osob, které nejsou schopny se samy o sebe postarat. Ovšem jak víme, jde o osoby, které sice určitou péči i nadále potřebují, ale z hlediska jejich celkového stavu a současně i z hlediska jejich další léčby jim již nemůžeme pomoci. Znovu zdůrazňuji, že právě pro tyto případy chybí přesnější definice zdravotně sociálního pomezí. To znamená, co ještě můžeme uhradit ze zdravotního pojištění a co si již vyžaduje finance z fondů sociálního zabezpečení. V tomto směru je to stále ještě velká neznámá. Právě v tomto případě to vláda opět nezvládla.

Ale naši občané, jak to vidíme v médiích, mají mnohdy obavu, aby při rušení akutních lůžek v malých nemocnicích a jejich přeměně na lůžka následná pro ně byla zajištěna dostatečná zdravotní péče…

Zde musím zdůraznit, že každá nemocnice, jak to vyžaduje zákon, musí zdravotní výkony činit tak, aby pacient nebyl zdravotně poškozen. V případě, že v menší nemocnici určitých lékařských úkonů vykonávají málo, to je za rok, potom jde o otázku, zda je tamější lékaři umějí vykonat na stejné úrovni, jako je tomu ve větších nemocnicích, kde je lékaři vykonávají téměř každodenně. Určitě by nikdo z nás nešel kvůli zdravotnímu výkonu na chirurgii, kde uvedený zákrok dělali například jednou za posledních pět let. To by přece nemělo smysl. Na druhou stranu musím říci, že akutní lůžková péče je u nás rozložena poměrně rovnoměrně, což vychází z historických podmínek. Takže logicky se nabízí, že máme naopak nedostatek lůžek následné péče, a to zejména ve srovnání s jinými evropskými zeměmi.

V současné době již probíhají jednání VZP s některými zdravotnickými zařízeními. Je to samozřejmě vždy po dohodě s příslušným regionem. Známe případy, kdy k této přeměně již došlo. Z ohlasů, které máme, se zdá, že se již projevuje i spokojenost obyvatel daného regionu. Samozřejmě že jde o proces, který je na svém počátku. Zkrátka, nemáme v tomto směru ještě hotovo.

Vraťme se k nedostatku zdravotních sester. Občas slyšíme, že jejich úbytek bude pokračovat a do deseti let může nastat kolaps. Jak to tedy je?

Podíváme-li se na přesná čísla, což je vždy nejlepší, například v akutní péči, lůžek máme dost. Ale schází nám pro jejich obsluhu několik stovek zdravotních sester, což je problém. Navíc dodám, že má-li být v těchto zdravotních zařízeních poskytována kvalitní péče, musí v nich být zajištěna i řádná diagnostika. Je potřeba, aby to někdo na vysoké odborné úrovni prováděl. To je právě na sestře či laborantovi. Právě ti nám v našem zdravotnickém systému scházejí.

Hovoříme o nedostatku zdravotnického personálu, ale slyšíme, že se to týká i lékařů…

Samozřejmě že lékařů se to týká rovněž. V některých oborech a v některých regionech je jich opravdu velký nedostatek. Abychom nehovořili jen o nějakých periferních lokalitách v regionech, například i v samotné Praze nám chybí praktičtí lékaři. Dá se říci, že asi 14 až 16 pražských regionů nemá svého praktického lékaře. Ve velkém městě to chodí mnohdy tak, že pacient, který nemá svého praktika, raději oběhne ambulantní specialisty, s nimiž probírá svůj zdravotní stav. Ambulantní specialista však nemá k dispozici kompletní informace o celkovém zdravotním stavu pacienta, které mají právě praktičtí lékaři. Takže v těchto případech může dojít i k zanedbání některé nemoci. Dodávám, že to není úplně jednoduchá záležitost.

Rovněž i u ambulantních specialistů chybějí některé profese. Jde například o dětského psychologa nebo o psychiatra. Také v případě logopedie jsou u nás dlouhé čekací doby. To určitě není dobrá situace.

Proto jsme spolu s kolegyní Ivanou Mádlovou, členkou výboru pro zdravotnictví, připravily změnu zákona, kdy by bylo možné, aby medici po absolvování 4. ročníku lékařské fakulty, či studenti zdravotních škol, a to i nelékařských oborů, po několika letech studia mohli vstoupit do praxe, samozřejmě pod dohledem zkušených pracovníků, a mohli takto pracovat. Logicky, že tito studenti by pracovali za určitou úhradu. Doufejme, že tento náš návrh ve vládě a v parlamentu projde, protože by to pomohlo k zajištění lepší zdravotní péče v mnoha regionech.

Pokud jde o nedostatek lékařů, jak je to s rozšiřováním kapacit lékařských fakult?

Předchozí vláda reagovala tím, že zhruba před šesti až sedmi lety navýšila finanční prostředky na studium na lékařských fakultách. To je, aby se mohli zaplatit vyučující, ať již jde o asistenty, docenty apod. Přirozeně to také přineslo vyšší zájem o studium na lékařských fakultách. Je možné říci, že je dnes více studentů, než tomu bylo před několika lety. Samozřejmě studium na této fakultě trvá šest let, což znamená, že absolventy lékařských fakult neuvidíme v praxi ihned. Musíme počkat, až dostudují. Doufejme však, že většina z nich zůstane ve zdravotnictví a najde své uplatnění v Čechách a na Moravě, nikoliv v zahraničí, kam by je mohly zlákat vyšší platy či jinak uspořádaný systém práce v zahraničních nemocnicích.

Čtenáři nás upozorňují, že se zavírají lékařské pohotovosti v menších městech a přesouvají se do větších nemocnic. Co s tím?

U nás se stalo to, co asi nikdo nepředpokládal, tedy že by nebyly v daných lokalitách pohotovostní služby. Jde o to, že praktičtí lékaři jsou soukromníci a že zdravotní pojišťovny mohou ovlivnit rozhodování praktických lékařů jedině v těch případech, pokud s nimi mají uzavřeny smlouvy. Ovšem zajistit pohotovostní službu v první linii, to je podle zákona v pořádku. Je to velmi dobře.

Dnes se tato pohotovostní služba skutečně přesouvá do větších měst. Mimochodem, mám osobní zkušenosti s lékařskou pohotovostní službou v Thomayerově nemocnici na Praze 4. Pohotovostní lékaři z řad praktiků mají v nočních hodinách k dispozici část pavilonu, v němž je přes den běžně umístěno vakcinační centrum. Takže zajištěna je tam pohotovost pro dospělé, dále dětská pohotovost, přičemž asi do půlnoci funguje i stomatologická pohotovost. Mohu odpovědně konstatovat, že tamější pohotovost svoji roli péče o zdraví občanů plní velmi dobře. Vždyť na základě lékařské prohlídky pošle službu konající lékař pacienta buď s léky domů, či ho odešle k dalšímu zdravotnímu vyšetření k lékařům, kteří slouží na příslušných odděleních nemocnice, například na internu, ORL nebo jinam.

Existují obavy řady občanů, že vláda se pokouší zavést »americké« zdravotnictví. Podle nich to pramení z toho, že se vláda pokusila prosadit zavedení tzv. nadstandardů, což jí ve Sněmovně neprošlo. Co k tomu můžete říci?

To, že se o tom v laické veřejnosti takto hovoří, lze pochopit, když vidí, jakým způsobem se vládní koalice snažila nadstandardy prosadit. Ve Sněmovně to neprošlo proto, že to bylo nepřipravené. V předloženém návrhu zákona nebyla jasně definována zdravotní péče, to je, na co má pacient nárok, a co je již nadstandardem, který si může zaplatit. O tom, co je nadstandard, si zde můžeme povídat, ale pokud chybí definice, tak co s tím? Lze předpokládat, že se to vládní koalice pokusí ještě do konce volebního období znovu prosadit. Jestli se však již něco připravuje, či nepřipravuje v době do parlamentních prázdnin, nevíme. Protože komunikace mezi ministerstvem zdravotnictví a naším výborem není vůbec příkladná.

Jste místopředsedkyní výboru pro zdravotnictví. Co by se podle vás mělo v českém zdravotnictví zlepšit?

Výbor pro zdravotnictví je součástí parlamentu, projednává zákony, které jsou mu přikázány projednat. Samozřejmě, že upozorňujeme vládu či ministerstvo zdravotnictví na některé problémy, které jako poslanci, ale i jako lékaři s dlouholetou praxí vidíme. Požadujeme například, aby na příštím jednání zdravotnického výboru, byla projednána otázka dalšího vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků. Zabývat se budeme rovněž i vyhláškou o školním stravování. Máme k tomu již řadu připomínek z praxe.

Přirozeně, že ve výboru pro zdravotnictví se budeme všem problémům, které sužují české zdravotnictví, věnovat a že se jako opozice budeme snažit do konce tohoto volebního období vznést řadu našich návrhů na jejich vyřešení. I když, jak se zdá, již to asi bude úkol pro novou vládu a Poslaneckou sněmovnu po říjnových volbách.

Miroslav Svoboda

FOTO – Facebook a archiv