Zapomeňme na ty, kteří zapomněli. Alespoň na chvilku…

Dovolím si začít citátem člověka, který na takový citát měl právo, byl král, král nové doby, král rokenrolu.

»Byl jsem příliš chválen, příliš pochlebován a obletován a potřeboval jsem si vzpomenout, kdo jsem a odkud jsem přišel. Jednou jsem zavolal příbuzné do Tupela. Byly Vánoce a oni měli večeři. Zeptal jsem se: ‚Co máte k večeři?‘ Ona trochu ztichla a pak odpověděla: ‚Sekanou.‘ Byl jsem šokován, protože já jsem měl to nejlepší, víte…, krůtu, šunku, steak, všechno. Řekla, že jsou blízko k tomu, že jim dojdou peníze, takže měli jen sekanou. To se mě dotklo. A tak jsem asi osm měsíců jedl každý večer sekanou, abych si vzpomněl, odkud jsem přišel, a abych si připomněl, kolik lidí nemohlo mít to, co já. Bylo to takové pokání…« To jsou ona slova a čin Elvise Presleyho, který nechtěl zapomenout, kdo je a odkud pochází, kde má své kořeny a proto nejen mluvil, ale také vykonal.

Těch příliš chválených, pochlebovaných a obletovaných, kteří by si také měli vzpomenout, kdo jsou a odkud přišli, máme žel kolem sebe momentálně hodně. Nakonec novináři, kteří dříve měli ostrý jazyk, dnes současným mocným nevytýkají téměř nic. A také budou Vánoce… Zavolají nám, obyčejným lidem, také ti »naši« chválení, ti z vyšších pater tzv. občanské společnosti, kteří si dnes užívají pochlebování rovněž z vyšších pater starého a Kolumbova (Kryštofova) kontinentu a oběma (kontinenty) jsou patřičně obletováni také? Zeptají se i oni nás, co má kdo ke štědrovečerní večeři? A hlavně co k ní budeme mít po Štědrém dnu? Za týden, za měsíc, za půl roku?

Jistě, nezavolají, já vím, to byla jen řečnická otázka. Vyšlou signály, ale nezavolají. Vyslat signál je totiž jednodušší, protože s adresáty toho signálu nemusí mluvit, hlavně se jim nemusí u toho dívat z očí do očí. A alespoň předstírat upřímnost a zájem. Upřímný pohled se totiž předstírá velmi těžko, poněvadž hlavně oči vyzrazují na člověka, »kdo a kým je ve skutečnosti«. Je-li zlý a nepoctivý, může se snažit hledět sebeupřímněji, oči to na něho stejně vykřičí.

A položme si otázku, chceme my vůbec, aby nám tihle ONI volali? Z rozhovorů s mnoha lidmi v posledních dnech vím, že většina z nás o to ani nestojí. Proč si nechat pokazit vánoční atmosféru nějakými příliš chválenými a obletovanými, kteří zapomněli, kdo jsou a odkud přišli?

Stejně by nám neřekli nic jiného, než že se vlastně nic neděje, že je všechno v pořádku, hlavně když už od těch, které oni proklínají, nic nepotřebujeme. Zkusme to jinak – aspoň o Vánocích na ně zapomeňme. Zapomeňme i na to, že oni zapomněli, a na Štědrý den jim popřejme hojnost toho pochlebování. Nechť ho mají do sytosti. Nezáviďme jim nic z toho, neboť závidět není co. Každé pozlátko svůj lesk časem ztratí.

Když jsem začal citátem, dovolím si i jedno přísloví: »Pravda na světlo vychází, faleš do tmy zachází.« Přejme si právě toto do nového roku 2023. Ať faleš zajde a pravda vyjde. Za sebe vám všem přeji pevné zdraví, štěstí, spokojenost a rodinnou pohodu. Všechno to a mnohé další podobné budeme potřebovat v míře vrchovaté. Držte se a neztrácejte naději.

Vojtěch Filip