Bylo a je to prosté. Hovořit budu o naší zemi – České republice. Po roce 1989 lidem s velkou pompou všechno vraceli, protože stát byl špatný hospodář a komunisté trestu smrti hodní zloději. Lidé s nadšením objímali »své« neznámé majetky, neb původem byly často ob jednu či ob dvě generace, takže na prvopočátečním zrodu vracejícího se majetku neměli žádnou konkrétní zásluhu. Krom toho, že se shodou okolností stali dědici a zákon je povýšil na dědice právoplatné. Tudíž k němu v mnoha případech přicházeli jako slepí k houslím, nevěda, co si s ním počít. To však tehdy nikoho nezajímalo. Tu máš zpátky fabriku tvého pradědy a dělej si s ní, co chceš.
Pak tyhle lidi zatížili hypotékami, poněvadž jim pro výkon správy navrátivšího majetku vytvořili tak vulgární podmínky, že bez zadlužení to prostě nešlo.
Nepodnikatele zase donutili skrze neadekvátní poměr »výše mzdy vs. ceny spotřebního zboží« k půjčkám. Postupně a potupně na čím dál vyšší úrok. Jak zrádné. Když lidi takto svázali a zavázali si hypotékami, úvěry a půjčkami, nechali je pár let smažit ve vlastní šťávě, podmínky pro podnikání však nadále promyšleně ztěžovali a nůžky mezi nominální a tržní hodnotou koruny dál rozevírali, aby jim »hypotékář« či »půjčkař« valnou část zisku/výplaty rychle skrze úroky a splátky vracel zpět. V mezičase se kvůli starostem se splátkami rozpadaly rodiny, přibývalo vrahů, obětí a sebevrahů, exekucí, drogově a na antidepresivech závislých, automatových gamblerů, atd., atd.
Neznám nikoho z těchto drobných či středních podnikatelů (samozřejmě nemám na mysli klasické mafiány), kterým by stát dovolil, aby si mohli vyskakovat. Někteří si možná žili slušněji než prodavačka z marketu či strojvedoucí osobního vlaku na trati Stará Paka – Chlumec nad Cidlinou, ale pořád jim za krkem seděla ta škaredá opice v podobě každoměsíční hypoteční/úvěrové splátky.
Když takhle většinu drobných a středních podnikatelů obklíčili hypotékami a úvěry, aby každý měsíc jen tak tak vyšli, a ony nůžky už více rozevírat nejde, nasazují na nás další těžký kalibr. Ženou cenu elektřiny a plynu tak horentně vysoko, že se pro většinu stane nezaplatitelnou, protože člověk už na více, než na hypoteční splátky, prostě a jednoduše nevydělá.
Kruh se sakra pevně uzavírá. Jestli něco v české ekonomice drží fest pohromadě, je to právě onen kruh, nemaje jediné ani sebemenší skulinky pro únik. Jo, tohle drží po kupě tak pevně, jako nic jiného. Ani wehrmacht u Stalingradu nebyl tak neprodyšně obklíčený, jako jsme my nyní.
Vzpomenete si ještě, čím tohle všechno začalo? Přece tím »demokratickým« vracením komunisty ukradeného majetku. »Restituce« se tomu říkalo, myslím, že jo? A taky se říkalo: »Konečně jsme se dočkali spravedlnosti.«
Čím tohle všechno skončí? Tvrdým pádem na tvrdé dno. Tím, že nikdo nebude mít nic. Tentokrát ale opravdu nikdo. Čili ani stát, který se za komunistů měl dobře… Mnozí ale vlastní zkáze pořád ještě tleskají, nemálo z nich dokonce aplauduje ve stoje. Loď se potápí a na palubě se zvesela křepčí.
»Konečně prý máme premiéra, za kterého se nemusíme stydět, který vystupuje jako opravdickej státník – moudře, rozvážně a na rozdíl od toho hajzla Babiše neslibuje nesplnitelné,« četl jsem dnes v jedné z řady obdobných diskuzí na internetu.
Pak jsem hodinu a půl klečel u záchodové mísy a řval u toho jako tur… Zvracet se mi chce pořád.
»Jakmile služba obci přestane být hlavní občanskou povinností a jakmile občané slouží raději svou peněženkou, než svou osobou, stát je již blízek zkáze. Mají-li jíti do boje, zaplatí si občané vojsko a zůstanou doma, mají-li jíti do státní rady, jmenují si zástupce a sedí doma. Svou leností a svými penězi nakonec způsobí, že mají vojáky, kteří vlast zotročí, a zástupce, kteří ji prodají. Jakmile se národ dává zastupovat, přestává být svobodným, přestává existovat.«
Přeberte si to, jak chcete. Jo, ještě autor citátu. Žádný blbec… Jean Jacques Rousseau se jmenuje.
Jan Čech