Válka cel je vždycky východiskem ze zoufalství pro garnitury zemí, jejichž hospodářství, buď celkově, anebo v některých oborech zaostává do té míry, že jeho výrobky nejsou cenově a kvalitou schopné konkurovat zahraničním výrobkům.
Poučením z Velké hospodářské krize v závěru dvacátých a třicátých let bylo zejména to, že tuto krizi urychlily a do značné míry prohloubily vytvořené celní přehrady mezi jednotlivými státy. A tak se krize přenášela z jedné země do druhé, až zachvátila celý svět. Ze Spojených států se přenesla do Evropy, zejména do Německa a mezi jinými i do Československa. Odbyt československého spotřebního zboží byl nastavením vysokých cel zemí, které jej dosud dovážely, smrtící zejména pro český spotřební průmysl. A velká část spotřebního průmyslu se v Čechách nacházela v pohraničních, sudetských oblastech. Krize tedy velmi tvrdě zasáhla především české Němce a zejména široké vrstvy německých pracujících. Proto se stali tak snadnou kořistí nacionalistické, německé a nacistické propagandy.
Samozřejmě, že doprovodné procesy tohoto typu se mohou v řadě zemí objevit i v této době. První krok v celní válce zahájila Evropská komise nasazením diferencovaně vysokých cel na dovoz čínských elektromobilů. U největšího dovozce čínských elektromobilů se tato cla budou pohybovat dokonce mírně pod hranicí 50 % (!).
Čína bude reagovat dvojím způsobem. A to diferencovaně. Prvním odvetným opatřením, se kterým přišla, je nasazení vysokých cel (49 %) u brandy, která je dovážena do Číny z Evropy. Mám-li přiblížit výraz brandy, jedná se o alkoholický nápoj vyráběný z vinné révy, velmi zjednodušeně řečeno. Takže se v první řadě jedná o francouzské cognacy a armagnacy. Takže Čína diferencuje. Francie patřila k těm zemím EU, které prosazovaly a prosadily cla na zboží, jež se dováží do Číny ze země, která prosazovala cla na dovoz čínských elektromobilů. Naopak Německa se toto opatření prakticky netýká, neboť Německo vystupovalo proti zavedení vysokých cel na elektromobily z Číny. Německo samozřejmě chápe, že Čína může přistoupit recipročně k nasazení vysokých cel u dovozu německých automobilů do Číny. A to by mohlo být smrtící ranou pro německý automobilový průmysl. A když ne smrtící, tak silně komplikující, neboť po ztrátě významného ruského trhu by dramaticky klesl prodej německých aut také v Číně.
Netýká se to ovšem jenom velkých kluků světové ekonomiky, tedy Číny, Německa ad. Týká se to samozřejmě také nepřímo českého automobilového průmyslu, který je páteří české průmyslové produkce. Němci budou svá auta neprodaná v Číně chtít prodat na evropských a dalších trzích a budou vytlačovat českou konkurenci. Nezanedbatelné není ani to, že pokud dojde k poklesu výroby aut v Německu, český průmysl automotive, vyrábějící náhradní díly pro všemožné druhy evropských aut, propadne. Takže se máme na co těšit.
Bafuňáři z Bruselu prostě nerozumí ekonomice. Pokud bude v politice vytváření celních přehrad pokračovat, což se může týkat také výstavby nových českých jaderných bloků od jihokorejského dodavatele, bude se český průmysl a česká ekonomika dále udržovat v hibernovaném stavu, v nejlepším případě na hranici stagnace.
Druhou možnost, kterou Čína má, aby se zbavila dopadu vysokých cel na dovoz svých elektromobilů do Evropy, je stavět fabriky na výrobu čínských aut přímo v Evropě. Máme zde první vlaštovku a tou je Maďarsko. Za dva až tři roky budou Maďaři jezdit v levných elektromobilech z fabriky postavené Číňany, které nebudou mít cenově konkurenci na evropském trhu. A určitě se přidají další země. Nepočítám s tím, že by mezi nimi byla Česká republika. Zjevné nepřátelství vůči Číně, které dává najevo současná česká politická reprezentace, je nejen nepraktické, ale také hloupé. Díky slepému následování politické linie Washingtonu a Bruselu ve vztahu k válce na Ukrajině došlo k růstu cen komodit, jak v oblasti průmyslových kovů, tak zemědělských výrobků a samozřejmě v první řadě energetických surovin. V důsledku toho jsme zažili v letech 2022 a 2023 v souhrnu obou let inflaci až 30 %, což vedlo k poklesu životní úrovně českých lidí. A teď následují další nesmyslné kroky, které se dříve či později projeví dalším negativním dopadem na naší životní úroveň.
Nota bene připomínám, že si Čína může stěžovat na vytváření celních přehrad na jejich zboží u Světové obchodní organizace.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD