K 1. červenci 2025 je vyhlášena nová, 27. chráněná krajinná oblast – Soutok, na soutoku řek Moravy a Dyje, na samém jihovýchodě České republiky.
Stává se tak po 77 letech od prvních pokusů o zvláštní ochranu tohoto území. Důvod k oslavě? Snad. Doporučuji ale jen malou oslavu. Totiž, nejlepší ochranu přírody a krajiny území nové Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Soutok zajišťoval někdejší reálný socialismus v rámci mu vnucené železné opony, značka hraniční pásmo, kam se může jen na povolení, a to se vydává jen pohraničníkům, lesníkům, myslivcům a zemědělcům, působícím v příslušném území. Zrušení hraničního pásma v březnu 1990 vedlo k citelnému poškozování tamní cenné přírody, podobně přírody Podyjí, Novohradských hor, Šumavy, Českého lesa…
Základní charakteristikou CHKO Soutok je lužní les, konkrétně tvrdý luh (nezaměňovat s měkkým luhem, jehož základem je topol bílý). Existence obou typů lužních lesů je do značné míry podmíněna alespoň občasnými záplavami. Je to krásný pocit, když jedete rozvodněnou Dyji při moravském břehu v únoru, hráz tu a tam přetéká a za hrázemi to jen syčí, jak půda lužního lesa »vypíjí« jí zatápějící vodu. Králem tamního lužního lesa je lužní jelen. V každém případě na území nové CHKO žije řada zvlášť chráněných druhů rostlin a živočichů a jde o jeden z posledních tvrdých luhů v Evropě.
Cesta k nové CHKO Soutok byla po roce 1989 zarubaná. Totální ohrožení regionu představoval projekt kanálu Dunaj – Odra – Labe, prosazovaný rejdaři přes jeho zjevnou dopravní nesmyslnost, předpokládané obrovské investiční náklady a hrozící obří škody na přírodě, vodních zdrojích, osídlení a další v celé délce trasy. Teprve nedávno byl odpískán, k úlevě desítek vesnic a měst při trase.
Problémem bylo militantní tažení části nevládních ekologů proti myslivcům, lesníkům a konvenčním zemědělcům coby údajným škůdcům přírody. To samozřejmě zvýšilo obavy místního obyvatelstva a posílilo jeho konzervatismus a obavy ze záměru vyhlásit Národní park (NP) Soutok. Tomuto záměru jsem nerozuměl. I při mé nedostatečné místní znalosti regionu mně bylo od počátku jasné, že myšlenka NP je hrubě chybná. Záměr vyhlásit NP Soutok se objevil ještě nedávno. Jen jeho zjevná společenská neprůchodnost vedla k rozhodnutí prosadit místo něj CHKO Soutok, což považuji za rozumné.
Obavy z NP, částečně i CHKO Soutok, zásadně zvýšily těžké přehmaty státní i nestátní ochrany přírody, zejména prosazování bezzásahového režimu v prvních zónách národních parků, spojeného se zničením v nich převládajících smrkových lesů rozsáhlým kůrovcovým holožírem, v rozporu se všemi sliby danými před vyhlášením NP Šumava a NP České Švýcarsko. Kůrovec se z nich navíc rozšířil i na ostatní části obou národních parků i na regiony okolní a zničil v nich smrkové lesy. Podobně zničil rozsáhlé smrkové lesy sousedních regionů Šumavy, Lužických hor ad., a zásadně oslabil jejich mimoprodukční funkce. V případě NP České Švýcarsko byla tato zlá politika navíc korunovaného velkým lesním požárem v létě 2022, k jehož rozšíření zásadně přispěla správa NP České Švýcarsko. Pod vedením svého tehdejšího ředitele pana Bendy nechala 36 hodin dozorovat malý požár způsobený svévolí některých návštěvníků, až se za pomoci větru rozvinul v požár velký a těžko zvladatelný, který sežehnul celé jádro NP České Švýcarsko. Tento idiotský postup vysoce ocenily desítky pánů a dam s tituly RNDr. a dalšími jako přírodní a ekologický (?!).
Politika bezzásahovosti napomáhá ničení domácích druhů rostlin a živočichů a jejich ekosystémů invazními druhy, přestože tyto druhy a ekosystémy bývají hlavním předmětem státní i nestátní ochrany živé přírody. Boj s invazkami česká ochrana přírody a krajiny hrubě zanedbává. Uzákonění požadavků příslušných směrnic Evropské unie se v Česku o pět let zpozdila, národní rozšířený seznam invazek nebyl připuštěn, na plnění nových povinností stát vyčlenil nula korun. Ano, nula korun. Smutné, velmi smutné. Dílčí aktivity odboru ochrany prostředí hlavního města Prahy (invazkami nejvíce postižené území ČR) či Karlovarského kraje (proti zdraví škodlivému bolševníku, ohrožujícímu všechny včetně tamního lázeňství) a některých ochranářských organizací nemůžou nahradit systémové selhávání státu v boji s invazními druhy rostlin a živočichů, o negativním vlivu macešského přístupu společnosti k hlavním potenciálním spojencům – myslivcům, lesníkům, konvenčním zemědělcům, zahrádkářům aj. nemluvě.
Uniká mi volba priorit při vyhlašování velkoplošných zvlášť chráněných území v ČR. Nejžhavějším kandidátem na novou CHKO je dlouhodobě region Novohradských hor, k jehož zachování za socialismu významně přispělo tehdejší hraniční pásmo. Kdy se dočká CHKO, zůstává otevřené. Zato je tvrdě prosazovaná CHKO Krušné hory, těžce zplundrované poprvé středověkým hornictvím, podruhé imisemi v 2. polovině 20. století. I když se emise a imise v regionu Krušných hor proti 80. létům řádově snížily, lesy zejména hřebenových partií Krušných hor se z předchozí imisní kalamity nejsou s to dodnes vzpamatovat. Celá desetiletí se připravovala CHKO Střední Poohří, která měla zahrnout zhruba Doupovské hory, přilehlé údolí Ohře a na sever od něj stojící část Krušných hor včetně nejvyšší hory Krušných hor Klínovec. Poměrně nedávno se plán zásadně změnil: už ne CHKO Střední Poohří, ale CHKO Krušné hory, zahrnující celé pohoří Krušných hor bez Doupovských hor a přilehlé části údolí Ohře. K tomu ve východním Krušnohoří hrozí rozsáhlá devastace z titulu těžby ložiska lithia na Cínovci. Jak je v Česku zvykem, stalo se tak bez vysvětlení.
Za vrcholný skandál považuji snahu změnit část CHKO Křivoklátsko na Národní park Křivoklátsko a umožnit tak zničení části tamních, velmi kvalitních lesů, například u Emilovny, zejména kůrovci. Tento záměr je léta prosazován části nevládních ekologů a dnes i ministerstvem životního prostředí, přes rozhodný odpor celého tamního regionu. Z tří desítek obcí se podařilo za ta léta zlomit či uplatit jen dvě.
K vyhlášení nového národního parku je v posledních letech nutné měnit zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění. To je při všehoschopné Sněmovně velice riskantní manévr. Zdravý rozum říkal zákon o ochraně přírody a krajiny (sto čtrnáctku) neotvírat. Přesto je Národní park Křivoklátsko prosazován »přes mrtvoly«. Až si tím prosazovatelé NP Křivoklátsko naběhli na vidle. Poslanci ODS, bez překvapení, přednesli pozměňující návrhy, destruující zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Za sebe mohu říci, že by měl být návrh této novely okamžitě stažen. Víra, že se to nějak ukecá (a obyvatelstvu Křivoklátska nandá), je cynická a hlavně nemusí vyjít.
Jan Zeman