Toto své zamyšlení nad současným stavem naší společnosti začnu tak trochu od konce. Začnu demonstrací na Václavském náměstí, která proběhla 11. března pod názvem Česko proti bídě. Hlavním organizátorem byl J. Rajchl. Vlastní demonstrace proběhla v klidu a organizovaně. Prostě, žádné excesy. Avšak po ukončení demonstrace se okolo stovky lidí přemístilo k budově Národního muzea, na jehož průčelí visel prapor v barvách Ukrajiny. Česká vlajka ani prapor na této významné národní budově nebyly.
Vůbec se nedivím, že lidé, kteří se k muzeu přemístili, žádali odstranění této vlajky, která s naším Národním muzeem, ani s naší historií, nemá nic společného. Mezi muzeem a částí demonstrantů stáli příslušníci policie ČR (PČR) a za nimi několik desítek lidí s ukrajinskými vlajkami. Vše probíhalo v klidu, bez jakéhokoliv násilí či provokací ze strany demonstrantů. Náhle, na pokyn jednoho z policejních velitelů, začalo několik skupin policistů vytahovat z řad demonstrantů jednotlivce, které nevybíravým způsobem pacifikovali. Viz videozáznam.
Lze se právem domnívat, že šlo o evidentní policejní provokaci. Něco jiného asi viděl ministr vnitra Rakušan, který bezprostředně po demonstraci prohlásil: »Očekávám, že organizátoři se od těchto projevů násilí distancují. Vyvolává to totiž dojem, že celá tzv. demonstrace proti bídě byla jen zástěrkou proruské provokace, a k takovým projevům rozhodně nemůžeme být tolerantní.«
Vyvstává otázka, zda můžeme být tolerantní k proukrajinské provokaci. Což prapor cizího státu na jednom ze symbolů naší národní hrdosti není provokací? Asi by měl ministr Rakušan také objasnit, v čem viděl tu »proruskou« provokaci. V průběhu demonstrace totiž nic proruského nezaznělo, nebyla vidět ani žádná vlajka RF. Jen na Národním muzeu byl připevněn ten ukrajinský prapor a na schodech Národního muzea stálo pár desítek lidí s ukrajinskými vlajkami. Takže když zobecníme slova ministra Rakušana, můžeme ukrajinské vlajky a jednání policie označit jako provokaci a prohlášení ministra Rakušana vypadá jako dezinformace.
No, a když už jsme u těch provokací, jak máme vnímat vyvěšení ukrajinského a českého praporu a mezi nimi »futrál« na mrtvoly, ze kterého koukala hlava prezidenta RF. To bylo na budově MV ČR na Letné a zorganizoval to právě ministr Rakušan. Kdyby toto udělal nějaký náctiletý puberťák, na vyřešení by stačilo pár pohlavků. Ale jak chápat toto puberťáctví v režii ministra? Ministra, který reprezentuje ČR? Abych použil jeho slova z citátu výše: »Vyvolává to totiž dojem provokace. … A k takovým projevům rozhodně nemůžeme být tolerantní.« A jak je vidět na základě nečinnosti orgánů státní správy, je zde nadmíru tolerance. To máme považovat za návod k páchání různých provokací?
No, pojďme zase o kousek dál. V rámci parlamentních voleb na podzim roku 2021 zvítězila naše »slavná« vládní pětikoalice. Mimo jiné zvítězila proto, že přesvědčila občany svým volebním programem, který poté byl formulován v programovém prohlášení vlády. V něm se vláda zavázala, že sníží schodek veřejných financí, že ušetří na provozních výdajích ministerstev, »šlápne« na daňovou brzdu, deklarovala zkrácení doby práce potřebné k dosažení nároku na důchod, atd., atd., bla, bla, bla.
Po roce vládnutí je vše jinak. Staré vládní programové prohlášení je vhozeno do koše a je zde nové. Diametrálně odlišné. Starobní důchody se budou snižovat, daně zvyšovat a jako tu provokativní třešničku na vládním dortíku si politici v Poslanecké sněmovně a v Senátu zvýšili své platy. No není to parádní provokace? Kladu si otázku, je to vlivem neschopnosti členů vládní koalice, nebo je to vlivem všehoschopnosti této vlády? Nebo je to provokace a prvotní vládní prohlášení byla jen účelová dezinformace?
No, raději přejděme k některým »jednodušším problémům«. Což taková svoboda slova, pluralita názorů a další svobody deklarované v Listině základních práv a svobod. Například, že stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, že každý má právo vyjadřovat své názory, že cenzura je nepřípustná, atd. No, vypadá to krásně, ale praxe ukazuje, že by to mohla být také dezinformace. Vždyť na jedné straně jsou zde plná ústa demokracie a lidských práv a na straně druhé zde máme cenzuru a omezování svobody slova, svobody projevu. A ještě třešničku navrch: zahájení politických procesů. No, není to parádní provokace?
Aby v tom našem politickém harašení nebyla naše vláda sama, přidal se k té vládní partě i nově zvolený prezident P. Pavel. Na společné besedě s prezidentkou SR Z. Čaputovou se P. Pavel vyjádřil o demonstrantech z 11. března (Václavské náměstí) v tom smyslu, že sice měli v rukou vlajky ČR, ale na čepicích ruskou trikolóru a mimo jiné požadovali, aby V. Putin přišel do ČR udělat pořádek. Vyjádřil také svůj názor, že s lidmi, kteří byli na demonstraci, je zbytečné hovořit. Údajně »…vláda nabízí opozici, ale také těm, kteří chtějí škodit, příliš mnoho prostoru…« Tak nevím, zda v kontextu s tím, co je napsáno výše, lze brát toto prohlášení P. Pavla jako dezinformaci, nebo jako provokaci.
A nedá mně to, musím zde připomenout ještě jednu provokaci, tu nejčerstvější. Nový prezident podepsal návrh zákona o snížení důchodů. Avšak řekl, že rozumí námitkám opozice, a pokud by nepodala stížnost k Ústavnímu soudu, udělal by to sám. Prohlásil: »…právním námitkám opozice rozumím, protože je přesvědčena, že vláda prosadila zákon způsobem, který je protiústavní.«Ve své podstatě říká, že přijetí zákona může být protiprávní, ale přesto ho podepíše. Chytrá horákyně by mohla závidět. No není to excelentní provokace?
Když k tomu všemu, co se u nás děje, přidám ještě válečnickou rétoriku premiéra Fialy a dalších členů vlády, tak můžeme očekávat, že naše vládní garnitura ten mír ubrání jakýmikoliv prostředky, třeba i jadernými zbraněmi. A ministr Rakušan může klidně vyvěsit na budovu svého ministerstva heslo: »My ten mír ubráníme, i kdyby neměl nezůstat kámen na kameni.«
Po vzoru premiéra Fialy – berte to vše jako metaforu.
Ladislav Petráš
Diskuze je uzavřena.