»Noc je toliko bezmoc oka,« praví jedno přísloví. Kéž by tomu tak bylo a my věděli, že po noci přijde den a s ním světlo a ona bezmoc pomine. Jenže my tohle nevíme. Bezmoc, bezradnost… není snad nic horšího. Kromě jiného se v téhle zemi hroutí už i středně velká pekařství. Většina z nich byla budována v průběhu času takříkajíc na doraz. Majitelé se zadlužili, aby si mohli pořídit odpovídající vybavení a dřeli do úmoru, aby ráno byly na skladě čerstvé housky, rohlíky a chleba. Dnes končí. Astronomické zdražování energií a mouky – to je drtí. V této souvislosti bychom si všichni měli uvědomit, že není cesty zpátky, že tahle pekařství už prostě nepůjdou obnovit, restartovat…
Jak konstatuje idnes.cz: »Podle ředitele Svazu pekařů a cukrářů v ČR Bohumila Hlavatého ukončily činnost pekárny s ročním objemem výroby zhruba za miliardu korun. To představuje asi pět procent kapacity pekárenského průmyslu v ČR.«
Ceny, za které kupují pekárny mouku od dodavatelů, stouply až o 80 procent. Plyn podle svazu zdražil pekárnám v průměru o 300 procent. »Nárůst u plynu je však ještě větší, průměr totiž snižují ty pekárny, kterým letos dobíhají fixní ceny,« vysvětluje Hlavatý.
Ve většině evropských států, kromě České republiky, si naplno začínají uvědomovat, že protiruské sankce, diktované Bruselu z Washingtonu, pro ně budou mít fatální následky, nezačnou-li okamžitě konat. Jen totální blb nebo zrádce mohou uvádět v život sankce proti sobě samému. Trochu času pořád zbývá. Navíc Rusko se vyjednávání nebrání, naopak deklaruje k němu ochotu.
Pokud se členským státům podaří převálcovat zatvrzelé Fialovo předsednictví Radě Evropy a Brusel začne okamžitě vyjednávat s Ruskem, lze leccos ještě napravit.
Profesorova suita cynických podvodníků sází na netečnost českého obyvatelstva, plynoucí z historických daností. Český národ více méně vždy mlčel, když se mu dělo cokoli zlého. Porovnejte si např. dnešní protesty nizozemských farmářů s protesty českých zemědělců. Nebe a dudy, den a noc. Proto Fialova vláda nechává kapat jedno pekařství za druhým (a provozy všech ostatních průmyslových odvětví), protože ví. Ví, že se nic dít nebude. Že se nemá koho a čeho bát. Že český člověk si doma pod peřinou nebo po pěti pivech v hospodě zabrblá a tím jeho odpor skončí. Z tohoto zásadního důvodu dneska žijeme v odcizené zemi bez vlastní ekonomiky, právního systému a všeho dalšího, co definuje suverenitu toho kterého státu.
Všechny polistopadové vlády nám dnes a denně servírují jako hlavní menu důkazy o tom, že nejsme nikým a my tyto důkazy bez mrknutí oka konzumuje a ještě si u toho pomlaskáváme, jak se máme dobře. Tohle nemůže skončit dobře.
Pavel Votruba