Inspirace Třebízským

Dvacátého června před sto šedesáti lety zemřel v Mariánských Lázních na nemoc doby – tuberkulózu – Václav Beneš, kaplan od kostela Nanebevzetí Panny Marie, jehož známe pod jménem Václav (Vácslav) Beneš Třebízský. Za svůj krátký život, dožil se třiceti pěti let, se zapsal mezi významné české autory, jež ve své době a dlouho poté si získávali srdce čtenářů. Jeho povídky jsou čteny dodnes, snad i proto byly některé zpřístupněny v elektronické podobě.

Naše seniorská generace řadu z jeho literárních děl zná z mládí. Patřily k čtenářskému výběru našich učitelů. Mělo to svůj důvod, zvláště v době, kdy u nás vládli němečtí okupanti.

Václav Beneš Třebízský, rodák ze vsi, která byla jen kousek vzdálena od Slaného, jednoho ze stěžejních husitských měst, od Zlonic s jejich hudební tradicí a od Peruce, kde se měla odehrát pověst o knížeti Oldřichovi a pradleně Boženě. Ostatně tento kraj byl zřejmě plodný na umělce. Narodili se v něm anebo působili malíři Navrátil a Filla, hudební geniové Dvořák a Lev, katolický dějepisec Václav Hájek, spisovatel Vrchlický, herečka a spisovatelka Scheinpflugová. Na dohled byl bájný Říp a prastaré sídliště knížat a slavný hrad Hazmburk. Především však pověst o Oldřichovi a Boženě s tehdy ještě zdravým dubem, který měli milenci zasadit, malého Václava jistě přitahoval. I vztyčený menhir uprostřed polí kousek od Třebíze a vyprávění, že dojde-li kamenný muž do Slaného, bude konec světa, ho inspirovaly. Jako kněz jistě znal také Hájkovu Kroniku a její vyznání lásky k zemím Koruny české, i když historicky ne zcela věrohodnou, a sám chtěl svým dílem přispět k jejich slávě.

Nebylo to však jednoduché. Rodina chudého krejčího z Třebíze viděla v tom, že jediný z pěti dětí přežil období dětských nemocí, zázrak a »zasvětila ho Bohu«. Poslali ho nejen k německým piaristům do Slaného, ale pak i na německé piaristické gymnázium v Praze. Znal se ze školy s Frídou – Vrchlickým a vlastně přátelství jim vydrželo až do Třebízského smrti.

Na rozdíl od Vrchlického jeho dráha byla určena jasně. Stal se knězem. Zastávek neměl moc – Líteň u Berouna a Klecany u Prahy. Kaplan, dál to nedotáhl. Nejen pro svůj věk, ale především pro své češství, které si přinesl z domova a nezlomila ho německy absolvovaná studia. To češství se projevilo v jeho literárních dílech. Tématy mu totiž byly »příběhy« z českých dějin, zvláště pak z období husitství, a životy českých osobností minulosti. Tak napsal romány Královna Dagmar, Anežka Přemyslovna, V podvečer pětilisté růže – o posledních Rožmbercích, Trnová koruna  – o Třicetileté válce – a povídkové knihy V červáncích kalicha, Pod doškovými střechami, Z těžkých dob, atd.

Sbíral také lidové pohádky a zachytil je písemně – Národní pohádky a pověsti, Ze sázavských letopisů, Z pověstí karlštejnského havrana, apod. Pro děti pak napsal řadu pohádek.

Smrt v třiceti pěti letech byla zásahem celé české literatuře. Ve své době byl dokonce hodnocen stejně jako Alois Jirásek. Jen tóniny jeho knih byly jiné. Jeho částečně pesimistický přístup kontrastoval s Jiráskovým optimismem. Svou roli sehrála jistě nemoc, která ho limitovala v počáteční dospělosti a donutila na rok přerušit studia, posléze pak tuberkulóza, jež vlastně způsobila jeho smrt. Pohled zpět byl však prostřednictvím jeho děl stejně poučný a ve své době velmi působivý. Proto ho také hodnotíme jako jednoho z nejvýznamnějších autorů minulosti, kteří dokázali boj o české písemnictví dovést až do vítězného konce a odhalit nám zákruty a problémy našich národních dějin.

Dnes, kdy kosmopolitismus se začíná prosazovat na úkor našeho národního »já«, globalismus i v tlaku na jazyk, často zdůvodňovaný svobodou, ustupuje před přemírou cizáckosti. Nechci být jazykový puritán, ale jazyk Třebízského a dalších autorů doby boje o národ napomáhal vzedmutí národního sebevědomí. Mohli na něj navázat Karel Čapek, Vítězslav Nezval, Fráňa Šrámek, Marie Majerová, Ivan Olbracht, Vladimír Neff, Jan Otčenášek, Valja Stýblová a vlastně svým způsobem i Bohumil Hrabal.

Na jazyk plný coolů, klearů, vocherů, free stylů, shoping center, marketů, rand-tablů, showtimů, all-inclusiv, last minut, check pointů, streetworkerů či třeba piercinků, se ovšem těžko navazuje. A přitom česká slova studený (chladný), čistý, poukaz, volný styl, nákup (nakupování), trh, kulatý stůl, vysílací čas, se vším všudy, na poslední chvíli, kontrolní bod, ten, který pracuje na ulici, pronikavý (průnik)…  mají v češtině libozvučný tón, kdežto ta anglická, jimž mnozí z nás stále nerozumí, jsou jako rána kyjem.

Chápu ovšem, že být moderní, znamená pro pirátskou generaci nejen se okrášlit kérkou, tedy nechat se tetovat,ale mezi řečí alespoň jednou vyhrknout slovo wow, protože české »jé«‚ případně »aha«, by svědčilo o tom, že jste pouze český venkovský balík.

Jaroslav Kojzar

Související články

9 KOMENTÁŘŮ

  1. Máme v naší historii mnoho krásného a poučného pro obyčejný život avšak dnešní doba nepřeje vlastencům nýbrž cizákům a přisluhovačům.Potřebujeme znovu hnutí podobné husitům a hr na ně.

  2. !!! Odpovídání na dotazy novinářů o přípustnosti používání symbolů Třetí říše ukrajinskou armádou:

    „Jestliže dříve byl tento symbol spojován s nacistickým režimem některé z evropských zemí, dnes jej nosí lidé, kteří bojují za své právo na nezávislost, můžeme říci, že se Ukrajině v očích svobodného světa podařilo REHABILITOVAT hákový kříž a proměnit jej v symbol SVOBODY, symbol boje o jejich existenci. Dnes není důvod k negativnímu postoji k těmto symbolům, pokud jejich nositelé bojují s ruskou agresí.”

    – Odpověděla z německého ministerstva zahraničí, ministryně Annalena Baerbock

  3. I Kojzar chce být světový a tak své příspěvky vydává na nepopulární internetové platformě iportal24, místo aby je psal do svého domovského tištěného Rudého práva. I to nehezké slovo internet používá místo pěkného českého vzájemná síť…😀
    No dost srandy. Kojzar se jako správný bolševik nezmění. Už by zase zakazoval a nařizoval, co se smí a nesmí. Dokonce která slova se mohou a nemohou používat. Naštěstí podobné názory patří dnes i s Kojarem už jen a jen na smetiště dějin.

    • iportaL24.cz je nepopulární internetová platforma a pan Kojzar patří na smetiště dějin – ale přesto vše to jakýsi pan Brázda čte a komentuje… Takže to není tak zbytečné – není-liž pravda? 🙂

      • Když použiji vaši pokřivenou logiku, tak vy zase čtete a vyjadřujete se k mým příspěvkům, takže ani ony nejsou zbytečné – není-liž pravda? 🙂

        • Jakou pokřivenou logiku? Vy napíšete, že je nepopulární něco, kam sám chodíte a když Vám vysvětlím, že to tím pádem tak nepopulární není, když tam sám chodíte, vložíte mi do úst něco, co jsem nenapsal? Takže co je pokřivená logika? 🙂

        • Ano máte pravdu, z toho že na iportal24 občas zabloudí jakýsi Brázda se dá usuzovat na jeho (myšleno iportal24) nezpochybnitelnou popularitu. Pobavil jste.😀

        • Vy jste opravdu jouda 🙂 Proč jakýsi pan Brázda chodí číst pro něj nepopulární web ale pořádně nevysvětlíte ani přetáčením mých slov 🙂

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy