James Rickards se omlouvá: »Sorry, Russia’s Winning the War«

Dnešní Trefu do černého stvořím trochu jinak než obvykle. Nejdříve vám představím jednoho velmi zajímavého pána a hned potom si budete moct přečíst, co tento zajímavý pán píše. Jmenuje se James Rickards. Ve Spojených státech je to respektovaný muž, u nás by jistě dostal nálepku proruského švába a nevyhnul by se trestnímu stíhání. A vězení. On určitě. Nuže, kdo je onen James Rickards?

Je editorem Strategic Intelligence, Project Prophesy, Crash Speculator a Gold Speculator. Je americký právník, ekonom a investiční bankéř se čtyřicetiletou praxí na kapitálových trzích na Wall Street. Byl hlavním vyjednavačem při záchraně společnosti Long-Term Capital Management L.P. (LTCM) americkým Federálním rezervním systémem v roce 1998. Mezi jeho klienty patří institucionální investoři a vládní ředitelství. O jeho práci pravidelně informují Financial Times, Evening Standard, New York Times, The Telegraph a Washington Post a je častým hostem BBC, irského národního rozhlasu RTE, CNN, NPR, CSPAN, CNBC, Bloomberg, Fox a The Wall Street Journal. Přispíval jako poradce pro kapitálové trhy v americké zpravodajské komunitě a v Úřadu ministra obrany v Pentagonu. Svědčil také před Sněmovnou reprezentantů USA o finanční krizi z roku 2008. Rickards je autorem knihy The New Case for Gold (Nový případ pro zlato, duben 2016) a čtyř bestsellerů: Currency Wars (Měnové války, 2011), The Death of Money (Smrt peněz, 2014), The Road to Ruin (Cesta ke zkáze, 2016) a Aftermath (2019) z nakladatelství Penguin Random House. Jeho nejnovější kniha The New Great Depression vyšla v lednu 2021.

A co že tak poutavého James Rickards nyní napsal, že ho zmiňuji? Zdroj: dailyreckoning.com.

Sorry, ale Rusko válku vyhrává

Tady je mainstreamový narativ: Stav války na Ukrajině je nejlépe chápat jako soupeření mezi narativem a realitou. Narativ se skládá z toho, co slyšíte z mainstreamových médií, Bílého domu, Pentagonu a oficiálních zdrojů ve Velké Británii, Francii, Německu a v ústředí EU i NATO v Bruselu. Realitu tvoří to, co se skutečně děje na základě dostupných relevantních zdrojů.

Vezměme nejprve v úvahu »pohádkové« vyprávění. Podle Bílého domu, EU a NATO se situace pro Ukrajinu vyvíjí relativně dobře. Ozbrojené síly Ukrajiny (OSU) postupují na východě Ukrajiny po linii, která vede souběžně s ruskými opevněnými liniemi mezi Doněckem a Luhanskem.

Ukrajina také znovu obsadila regionální hlavní město Cherson, které leží na strategickém místě na řece Dněpr a je hlavním přístupem Kyjeva k Černému moři a mezinárodnímu obchodu.

Na základě těchto úspěchů se v pohádce říká, že Rusko je na ústupu, ruské jednotky jsou demoralizované, Putinovi hrozí výměna a úplné vítězství Ukrajiny je jen otázkou času.

Tento narativ pak slouží jako základ pro zvýšení finanční pomoci ze strany Spojených států (přes 60 miliard dolarů a stále roste) a zvýšení dodávek zbraní od členů NATO. Prezident Zelenský se těmito úspěchy chlubí ve svém obvyklém zeleném tričku na videoprezentacích pro OSN, G20 a další mezinárodní publikum.

A zde je realita…

Skutečná situace na bojišti je téměř zcela v rozporu s tímto pohádkovým vyprávěním. Ukrajina sice dosáhla na východě postupu, ale proti slabě bráněným ruským pozicím na otevřeném terénu nebo v jeho blízkosti.

Rusové zorganizovali spořádaný ústup do opevněných linií a nechali Ukrajincům otevřený terén. Rusko se stáhlo z Chersonu, protože ho strategicky nepovažovalo za příliš důležitý.

Stáhlo se na východní břeh Dněpru a zároveň umožnilo ukrajinským jednotkám znovu obsadit centrum Chersonu. Rusko se tak vyhnulo boji o město s malou strategickou hodnotou a zároveň si udrželo kontrolu nad říční dopravou z východního břehu.

Rusové v podstatě zorganizovali spořádaný ústup do opevněných linií a nechali Ukrajincům otevřenou krajinu, která se stane vražedným polem pro ruské dělostřelectvo.

I po tomto ústupu se téměř veškerá průmyslová, technologická a surovinová kapacita bývalé Ukrajiny nachází v Donbasu, který je nyní pod ruskou kontrolou.

Mezitím se Rusko nyní připravuje na zahájení masivní protiofenzívy. Rusko dokončilo mobilizaci 300 000 osob. Více než 180 000 z těchto vojáků je nyní rozmístěno za ruskými liniemi v bojových formacích. Zbývajících 120 000 vojáků dorazí brzy. Celková ruská síla tak dosáhne přibližně 30 divizí.

Doplňují je íránské bezpilotní letouny, které představují významný multiplikátor sil. Hlavními cíli této protiofenzívy jsou Charkov na severovýchodě, Oděsa na jihozápadě a Záporoží ve střední části země na řece Dněpr.

Dokončením těchto misí získá Rusko kontrolu nad celým pobřežím od Azovského moře po Černé moře. Rusko tím získá také kontrolu nad řekou Dněpr a největší jadernou elektrárnou v Evropě.

Rusko celé toto území připojí k Ruské federaci a pravděpodobně se přesune dále do Moldavska, aby se znovu spojilo s proruským koridorem zvaným Podněstří s hlavním městem Tiraspol. V tomto okamžiku budou ruské strategické cíle splněny. Ukrajina bude ponechána jako zbytkový stát mezi Kyjevem a Lvovem.

Ukrajinští představitelé se připravují na nadcházející krutou zimu evakuací civilistů z měst, která se pravděpodobně stanou dějištěm nových bojů s ruskými jednotkami. Tato ukrajinská očekávání se zdají být v rozporu s mainstreamovým vyprávěním o vítězných Ukrajincích v ofenzivě proti demoralizovaným ruským jednotkám.

Mezitím se síla AFU (Armed Forces of Ukraine = Ozbrojené síly Ukrajiny, pozn. iportal24.cz) značně snížila v důsledku vysokého počtu obětí. Moderní zbraně dodané AFU budou mezitím málo užitečné, protože AFU nebyla vycvičena k jejich používání a existují logistické překážky pro jejich přesun na frontové linie.

Mnoho takzvaných ukrajinských jednotek jsou ve skutečnosti polské jednotky v ukrajinských uniformách. Ruské síly jsou opět dobře vycvičené a zásobované a jsou doplňovány íránskými bezpilotními letouny, což je významný multiplikátor sil.

Hospodářský dopad tohoto vývoje je významný. Biden slíbil, že sankce nebudou zrušeny, dokud Rusko neopustí Ukrajinu. Rusko však neodchází. To znamená, že sankce budou pokračovat po neomezenou dobu.

Sankce mají na Rusko jen malý hospodářský dopad. Dopad na Evropu a USA je však zničující, včetně nedostatku energie, inflace a narušení dodavatelského řetězce. Tyto dopady budou přetrvávat a způsobí, že EU a USA se v první polovině roku 2023 dostanou do vážné recese.

Dluhopisům se bude dařit, protože vedle hospodářského poklesu klesnou i úrokové sazby. Zlato zůstane silné, protože stále více zemí bude hledat způsoby, jak se vyhnout americkým hospodářským sankcím, a centrální banky budou diverzifikovat od dolaru směrem ke zlatu.

Co dodat?

Snad jen tolik, že James Rickards má obrovskou kliku, že nežije v České republice, resp. že Rakušanovy protiruské opratě jsou na něho krátké. Jinak by se již určitě stravoval na Pankráci…, nebo na věčnosti odpočíval ve vaku. Na to je Vít-Očko obzvláštní přeborník…

Stejně falešně jako tzv. česká média informovali Němci ve filmových týdenících o postupu wehrmachtu na ruské frontě, zatímco ve skutečnosti dostávali na frak… »Historie se opakuje,« zní sice omšele, ale ona se vskutku opakuje.

Martin Kalous

Související články

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy