Je potravinová soběstačnost České republiky reálná?

Potravinová soběstačnost, jak jsme ji znali, je v této době skutečně nereálná, avšak není nedosažitelná. Budu stručný, byť toto téma by vydalo na obsáhlou publikaci.

Po roce 1989 se polistopadoví vládci dobrovolně vydali do rukou nadnárodních korporací, hlavně obchodních řetězců a zejména spekulativního kapitálu. Proč spekulativního? Protože ti, co sem přišli, to s námi od počátku nemyslel poctivě. Šlo a dál jim jde jen o zisk. Oni to s námi západní státy poctivě nemyslely nikdy – učebnicovým příkladem je Mnichov 1938. Nepoučili jsme se. Největší hloupost, kterou od některých tzv. odborníků v polistopadovém vývoji slyšíme, je, že si vše potřebné dovezeme ze Západu. Čili jinak řečeno – my sami se učiníme závislými na západní produkci (samozřejmě nejen zemědělské a potravinové), ke všemu často nevalné kvality, a sice tak, že přestaneme chránit domácí trh a legislativně podporovat domácí výrobu. Toto je vždycky cesta do pekel, ať se budeme bavit o jakémkoli odvětví národního hospodářství. V zemědělské výrobě a potravinářském (zpracovatelském) průmyslu o to více, neboť se jedná o zajištění kvalitní a cenově dostupné výživy obyvatelstva.

Na venkov se musí vrátit zemědělství – odpradávna hlavní zaměstnavatel místních lidí a zdroj základní potravinové soběstačnosti. Půda nesmí zůstat ladem, to je jeden z největších prohřešků nejen vůči přítomnosti, ale zejména směrem k budoucnosti. V prvé řadě bude nutná detailní a přísná revize všech nadiktovaných právních norem, které jsme v této souvislosti byli nuceni přijmout z Bruselu. Prioritu musí mít národní zájem, nikoli ten nadnárodní. V minulosti jsme se uměli živit sami, budeme to umět zase, jen je potřeba zvednout hlavu a přestat sloužit cizím zájmům, s těmi našimi většinou neslučitelnými.

To »nové« zemědělství nemůžeme budovat na principu libovůle úřadníků, kteří přidělí nebo nepřidělí státní dotace, protože pak se jedná o jakýsi vnucený moloch, který se nám tu »úspěšně rozvíjí« už přes tři desetiletí.

Nevolám po tom, aby zemědělství bylo státní, tzn. řízené státem. Volám po tom, abychom budovali takové zemědělství, které se ponejvíce uživí samo, bez závislosti na dotacích, ovšem i bez toho, že mu stát bude házet klacky pod nohy. Tím samozřejmě nezpochybňuji otázku diferenciální renty a tedy vyrovnání nákladů na kvalitu a obdělávání půdy. Jedno souvisí s druhým. Naopak – jde o to, že pro něj stát vytvoří takové legislativní, daňové a další základní podmínky, že bude moct fungovat samo, bez dnešních permanentních soubojů o dotace a dotační tituly – soubojů vesměs nečistých, protekčních, lobbistických apod.

Volám po principu, na kterém fungoval Agrokombinát Slušovice. Tzn. po principu založeném na soběstačnosti, kdy nepředvídatelné ztráty v zemědělské výrobě vlivem např. špatného počasí, škůdců… bude onen agrokombinát schopen pokrýt sám ze zisku jiné své výroby, která může i nemusí souviset se zemědělstvím. Bavit se můžeme např. o průmyslové výrobě hnojiv, drobné zemědělské mechanizace či jejich jednotlivých komponentů nebo nějakého spotřebního zboží (např. pracovní oděvy a pomůcky), to abych uvedl příklad z té nezemědělské výroby. Právě takto regionálně fungovala ekonomika ve Slušovicích a já z ryze racionálního pohledu nevidím důvod, proč by tento princip nemohl fungovat i dnes. Nejdříve se ovšem musíme zbavit nekalého vlivu nadnárodních korporací – jimi vnucovanou zemědělskou produkcí počínaje a obchodními řetězci konče. Musíme legislativně jasně definovat ochranu domácí výroby a domácího trhu a nadnárodnímu spekulativnímu byznysu říct jasné a hlasité NE!

Základním problémem toho všeho je absence takové legislativy, která by měla ochraňovat národní zájem. Právě tomu bych se jako právník chtěl v případě zvolení do Senátu velmi intenzivně věnovat. Bez takové legislativy, kterou zmiňuji, se totiž nikdy nepohneme kupředu a na věky zůstaneme banánovou republikou, kterou už dávno jsme – jak z pohledu totálně podřízené legislativy nadnárodním zájmům, tak z pohledu základní potravinové (ne)soběstačnosti.

Vojtěch Filip, kandidát do Senátu ve volebním obvodě č. 14 – České Budějovice (KSČM)