Home Názory »Kdo jednou zradil, marně slibuje věrnost…«

»Kdo jednou zradil, marně slibuje věrnost…«

…zanechal po sobě na věky věků Jean-Baptiste Poquelin, známější jako Molière. O tom chci dneska psát. Víte, o čem je Zákon č. 122/1978 Sb.? Laicky řečeno – kromě jiného definoval přísahu vojáka Československé lidové armády. Obsah, na který přísahal i Petr Pavel?

»Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa. Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím lidem, a připravovat se pro boj, abych mohl na rozkaz prezidenta a vlády Československé socialistické republiky co nejlépe bránit svou rodnou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli. Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství. Tak přísahám!«

Že nynější obyvatel Pražského hradu zradil (můj prezident to není a výsledek volby nerespektuji), o tom není sporu. Ba co více, on zradil jako voják, jako důstojník. A zrazuje opět – přesně v duchu věčného odkazu francouzského dramatika.

Co převedl při návštěvě Zelenského v Praze, je zrada (samozřejmě spolu se všemi kolem, nicméně teď se bavíme o generálovi v.v.). Zrada národních zájmů, občanů této země. Vrcholem toho byl vyhazov ruské novinářky z hradní tiskovky s předákem ukrajinské nacistické junty. A je mi úplně jedno, za koho Ruska kopala v minulosti a za koho kope dnes. Akreditaci měla a v ČR načerno taktéž nepobývá. Ochranka ji vyprovodila ven jen proto, že je Ruska. Tečka. I kdyby měla ve svém curriculum vitae deset atentátů na čelní představitele Kremlu s osmdesáti procentní úspěšností, ani tak by jí to nebylo co platné.

Třeba by se i teď, byť prý za Putina již nekope, mohla zeptat nepatřičně (jistě jste zaregistrovali, jak to schytal redaktor ČT Andreas Papadopulos za vcelku nevinnou otázku na téma osudu rusky mluvících občanů po osvobození Krymu a Donbasu), proč Zelenský se žádostí o finanční pomoc neobjíždí ve světě užívající si ukrajinské oligarchy, nebo proč při návštěvě Prahy nepožádal o součinnost ministerstvo vnitra a nenařídil okamžitý návrat desetitisíců bojeschopných Ukrajinců z České republiky domů? Proč se ho takto napřímo nezeptal Petr Pavel? Ta otázka je přece naprosto logická. Na ní není vůbec nic divného, natož provokativního.

Já vím, »kdo jednou zradil…« Však on i tu věrnost Ukrajině předstírá, v těch jeho blábolech není ani špetka upřímnosti. On je taková univerzální základová barva, hodící se na všechny povrchy.

Komunistický vojenský důstojník se u památníků klaní obětem komunismu a národ mu to žere – to je na tom absolutně nejzrůdnější.

A propo – senilní zločinec z Bílého domu podepsal pro Ukrajinu dodávky kazetové munice, striktně zakázané mezinárodními úmluvami a parafované i Českou republikou. Celý svět se proti tomu bouří a jistě by se bouřil i Petr Pavel. To by se ovšem nesměl psát rok 2023, ale 1988… Tenkrát by se nejen bouřil, ale nepochybně by vedl tvrdě protiamerická jednání s velením Varšavské smlouvy a generálním štábem sovětské armády a obyvatelstvo vyzýval, aby konání amerického prezidenta co nejpřísněji odsoudilo. Nejlépe skrze brigády socialistické práce na pracovištích, v základních uličních organizacích KSČ, včetně těch odborových atd., atd. Stavěl by do latě pionýry i svazáky a zasloužilé členy strany by vozil na besedy po základních a středních školách a na jeho popud by kolektiv dojiček JZD Mír a JRD Mier mnohonásobil průměrnou denní dojivost, Reaganovi a americké kazetové munici natruc…

Že prý do třetice všeho zlého… Jeden režim má za sebou, druhému, právě opačnému, slouží nyní a ten třetí by mohl být vězeňský… Za zradu přísahy vojáka Československé lidové armády.

Když chtěl Havel na podzim 1990 zlákat do dalších služeb tehdy končícího ministra obrany armádního generála Miroslava Vacka (i wikipedia píše, že Havel ho oceňoval jako nepostradatelného odborníka), poslední skutečný voják na tomto postu ho slušně poslal do hajzlu s dovětkem, že on, generál Vacek, přísahal věrnost Husákovi a že tato přísaha je pro něho nedotknutelná. Takto mně to pan generál kdysi vyprávěl a já neměl žádný důvod nevěřit mu. On nezradil. On ne.

Jan Čech

PS: Byl to právě generál Vacek, který se koncem roku 1990 zasloužil o návrat československých občanů z Iráku v předvečer války v Perském zálivu. S nikým jiným totiž nebyl tehdejší irácký režim ochoten jednat. Takovou měl autoritu.

Za to dnes tolik vyzdvihovaný zásadní podíl Petra Pavla na záchraně francouzských vojáků z jugoslávské základny Karin (leden 1993) je ze všeho nejvíce marketingová kampaň. Nebojte, zanedlouho se dozvíte víc.

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here