Kdybych sbíral Fialovy podpisy, měl bych doma tank

Představte si, na co jsem přišel – že když člověk chce vidět svět pozitivně, štěstí se na vás usměje i v tom dnešním marasmu. Vezměte si příklad ze mě. U kávičky si takhle pěkně po ránu čtu v internetu a najednou koukám jako vrána, že náš pan premiér píše vzkaz i s autogramem na kanón jednoho ze sta tanků T 72, darovaných ukrajinské nacistické juntě.

Hned mě to secvaklo a chlácholím sám sebe, řka si – kamaráde můj, ty máš ale štěstí, že nesbíráš podpisy pana profesora. V opačném případě bych samozřejmě tenhle unikátní musel mít. Jenže kam doma s tankem, že jo? Tank, to není podepsaná kartička, fotka nebo knížka, kterou zastrčíte někam do šuplíku nebo do skříně. Tank, to je kolos a těžko by mně z něho někdo odřízl jen ten podepsaný kanón, navíc by se tím řezem vytratila z autogramu ona neopakovatelná atmosféra solidarity s ukrajinskými oligarchy, toho času zaslouženě oddychujícími po náročných krádežích v rodné vlasti na Francouzské riviéře.

Do bytu by se mně nakrásně možná i vešel, kdybych zboural nosnou zeď mezi kuchyní a obývákem, ale jak ho dostat do třetího patra? Výtahem těžko a po schodech bychom se zase nevytočili… No, jak říkám, ještě že ty jeho podpisy nesbírám. Fakt se mně ulevilo a samou radostí jsem po dlouhé době ucítil nesmírné štěstí.

»Statečným obráncům Ukrajiny, Česká republika + vlastnoruční podpis,« napsal bíle předseda vlády na kanón. On je ten náš Péťa vlastně takový civilní papež – ti také žehnali zbraním, které vzápětí nemilosrdně zabíjely.

Až bude na frontě nějakému válečníkovi plandat ustřelená noha na vlásku a přečte si vzkaz od pana Fialy, panečku, to se mu jinak umře! I když možná ani takové potěšení ho nepotká. On totiž vyslal tenhle kanónový SIGNÁL v češtině. Potěš koště – vy umíráte a ještě abyste se při tom učili českému jazyku. Máme to ale chytrého šéfa, což?

Jeho předchůdci své zločiny důmyslně maskovali, ovšem tenhle »konópek« je veřejně podepisuje a nechává se při nich fotit. Bože, to je »řepoň«. Z druhé strany budiž mu přičteno k dobru, že orgánům činným v trestním řízení šetří budoucí práci, neb důkazy proti sobě shromažďuje sám.

Jak zpívá Richard Müller: »Štěstí je tak krásná a přepychová věc«. Mně to takhle bohatě stačí, neboť prachy si za něho rozhodně kupovat nechci. No řekněte, co doma s tankem, byť s tak vzácným autogramem… Ještě že tyhle nesbírám! Za tu krásnou a přepychovou věc jsem v tomhle případě fakt strašně rád.

Pavel Votruba