O jednom lídru svobodného světa

Jak je člověku, když jeho klub, jeho společenství, vedou hlupáci? Těžko. Pochopí, že vést mohou i zaprodanci, takoví se najdou vždycky. I na to svého času myslel Macchiavelli, když napsal: Koupená oddanost nemívá dlouhého trvání… (Vladař). Proto se s hlupáky lépe pracuje. Proč o tom píši? Víte, že ani nevím. Nám přece vládnou ti nejmoudřejší a hlupáci mohou vládnout jen v nějakém absurdistánu. A to naše republika snad není.

V neděli do naší vlasti přiletěl prezident Zelenský se svou ženou. Na ruzyňském letišti (nevím, zda jeho stará částse také jmenuje po Václavu Havlovi, pokud ano, omlouvám se režiséru Ferro Feničovi za to, že jsem jeho záměr poněkud pokroutil a jeden kousek letiště vyjmul z havlovské legendy a tím se dopustil mezinárodního faux pas), tedy na ruzyňském letišti je přivítal podle médií sám guru české zahraniční politiky Jan Lipavský moudrými slovy o tom, že přilétá »Lídr svobodného světa«. Dosud jsem to nevěděl, díky za poučení. Věřím, že od září tato slova jako axiom budou vložena do učebnic.

Proto se věnujme moudrosti. Ona moudrá Lipavského slova jsou odrazem naší promyšlené politiky. Pokus o neutrální postoj propagovaný několik měsíců po převratu Václavem Havlem vyjádřený v jeho projevech o tom, že už nikdy žádný pakt a vstřícnost na všechny strany, nevyšel. Snad proto, nemohu si odpustit, že příliš připomínal staré čínské heslo rozvíjet všechny květy, rozvíjet všechny směry. A Čína, jak víme, nás nechce poslouchat, a dokonce ani Spojené státy a to je co říct (mimochodem jejich současná celní politika se podle posledních informací hroutí a USA ji krok za krokem revidují). Takže neutralitu jsme zavrhli. Zřejmě ten, kdo pochopil její podstatu, četl Vladaře: »Neutralita se příliš neutrácí. Když se dva perou, musíš vědět, čí vítězství by ti víc ublížilo.« My to sice nevíme, ale koně jsme si vybrali. Ani moc angažovanosti jedním směrem se však nemusí vyplatit, zvláště když tak malá země, jako jsme my, patří absolutně k největším podporovatelům kyjevského režimu. Podle statistik prý dokonce v dodávkách dělostřelecké munice Ukrajině jsme na druhém místě mezi dodavateli. Má to ovšem svá rizika. Pokud by se přece jen mezi NATO, tedy zeměmi ochotných, a kýmkoli (Ruskem) začalo střílet, budeme druzí na řadě. Můžeme být spokojeni, že nebudeme prvními. Nemyslím ovšem, že ti budoucí mrtví, by touto rolí byli nadšeni.

Pan Zelenský ovšem nepřijel jen proto, aby si jeho žena mohla za peníze hostitelů nakoupit. To prý už několikrát udělala v Paříži a přece jen, Paříž v módě bude někde jinde než Praha. Rozdíl bude asi v tom, že obchodní dům Lafayette nedá nic zadarmo a ministr financí Francie to neproplatí. Pan Zelenský přijel i pro slib, že Ukrajincům budeme vracet zdraví, že se dál budou u nás léčit zdarma, že dovybavíme špičkovou zdravotní technikou šest ukrajinských nemocnic (pochopil-li jsem to správně, tedy ty, které nejsou v pásmu bojů), že naučíme jejich personál zcela zdarma moderní léčebné postupy a pošleme tam snad i naše specialisty. Nevím. U dohody jsem nebyl a z toho, co nám média sdělila, lze vyčíst leccos. Modernizovat celé ukrajinské zdravotnictví nezůstává totiž jen na nás. Také na jiné státy EU se dostává. Úřad paní von der Leyenové vyčlenil proto 98 mld. eur na pomoc ukrajinskému zdravotnictví.

Zdá se, že jde o zajímavou cestu, jak přijít k něčemu, co si člověk nezasloužil. Nazval bych to ukrajinskou cestou. Jako bonus musím připočítat, že každý, kdo do našeho zdravotnického zařízení přijde s ukrajinským pasem, už stejně zdravotní služby dostane zdarma a prý i přednostně. Přesto, že neplatí ani hrivnu našim zdravotním pojišťovnám. Předpokládám, že náš příspěvek na zdraví Ukrajinců je mimo uvedenou částku, kterou dává Brusel.

Pan Zelenský je tedy lídr svobodného světa. To znamená, že je víc než americký prezident Trump. Nedivím se, když pro nás je tento americký obchodník »odpudivá bytost« (slova prezidenta Pavla, lze dohledat na internetu). Někdo musí přece být čistý jak lilie a jeho země vzorem svobody a tolerance, když to už nejsou USA. Jen nevím, proč jsou v tak svobodné zemi, tedy na Ukrajině, zakázány některé politické strany, jež vyhrály předmajdanské volby, proč byl po Majdanu přijat zákon o státním jazyku, jenž anuloval předchozí zákony, které umožňovaly tam, kde žije nejméně třicet procent jinojazyčných obyvatel, zřizování škol s jiným než ukrajinským jazykem, proč se bourají pomníky vítězům 2. světové (Velké vlastenecké) války a stavějí pomníky fašistům a banderovským nacionalistům, kteří vraždili židovské, polské, ruské, české a další obyvatele, proč se smějí konat pochodňové pochody na paměť SS jednotkám… a demokratická Evropa mlčí… a Česko se na Pražském hradě a ve Strakovce může přetrhnout, jak z nich vytváří hrdiny (viz Česká televize a pořad o banderovcích). Nelze pochopit, že to, co slibující čeští představitelé svýma rukama, svým umem, sami nikdy nevytvořili, na úkor vlastního obyvatelstva posílají na východ nebo nechávají proměnit ve zbraně a vraždící munici. I když chápu, že jde o lukrativní kšeft pro české zbrojaře a peníze, které non olet, nesmrdí (císař Vespasianus). Nikdo se nás dole nezeptá, co my na to, zda jsme ochotni platit zbytečnou válku, zda ještě víc naši zem vtahovat do válečného dění, zda jsme ochotni si ještě více utáhnout opasky, aby se naši představitelé mohli chlubit svou angažovaností, zda vůbec máme chuť jít bojovat za slávu našich politiků a generálů. Vůbec totiž nejde o naplnění slov svoboda a demokracie, ale o suroviny a strategické cíle, které vůbec nejsou našimi.

Nemohu za to, ale v této souvislosti jsem si vybavil jednu myšlenku. Vyslovil ji Bruno Traven: »Stát nezná žádnou morálku. Vraždí, když uzná za dobré, krade, když uzná za dobré, oloupí matky o děti, když uzná za dobré, rozbíjí manželství, když uzná za dobré. Dělá si, co chce. Pro stát neexistuje žádný bůh na nebesích, v kterého nutí věřit lidi pod hrozbou… pro stát neexistují žádná boží přikázání… Sám pro sebe si dělá přikázání…« (Loď mrtvých).

Jenže stát řídí politici. I takoví, kteří stojí v čele naší republiky. Nikoli vox populi, hlas lidu. Proto se ptám: To chceme? Do toho se necháme opravdu vmanipulovávat hlupáky a užitečnými idioty či dobře zaplacenými politiky, kteří pro svou vlastní moc a bohatství jsou ochotni udělat cokoli?

Jaroslav Kojzar