O snění paní Ursuly

Tak a je to venku. Tak jsme se dozvěděli z úst bývalé německé ministryně obrany a dnešní šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové, na čem jsme. Začíná éra Nového světového řádu, v jehož čele bude, jak naznačila, ona sama. Konečně je tu Vůdce, pardon Vůdkyně. Konečně se splní sen snad dokonce Bismarcka a těch, kteří přišli se svými idejemi po něm. A snad i Deutschland, Deutschland über Alles upravená na současnou dobu anglickou variantou Europe, Europe above all. Proč? Protože svět je vůdčí rolí Evropy snad doslova nadšen. Myslí si zřejmě paní Uršula.

To vše jsem pochopil při seznámení se s rozhovorem paní Leyenové v týdeníku Zeit, jenž byl zveřejněn v polovině tohoto týdne. Vlastně jsem to už tušil, když začala kolem sebe shromažďovat své nejvěrnější. Mezi nimi je vlastně také bývalá česká eurokomisařka Věra Jourová, kterou před časem vyznamenali jako Ženu Evropy, ač nikdo neví proč. Pochopil jsem však, proč čerstvá prorektorka prohlásila, že se prý rozhodla obětovat, když prý zjistila, jak se věci mají. Jak se však chce angažovat? Nevím. To nám zatím nikdo nesdělil. Česká kamarádka evropské šéfky ví ovšem zcela jistě, kam zaměřit své snažení a kde pomoci Evropě. Zatím si musí vydobýt akademické ostruhy, získat profesorský titul, když druhá česká favoritka paní Uršuly, profesorka Danuše Nerudová, tak selhala, že v její vlasti, tj. v Česku, se zpochybňují nejen její odborné kvality, ale i intelektuální úroveň. Přitom média pro ni toho tolik udělala, že se dokonce chvíli zdálo, že bude zvolena prezidentkou. Později se jí snažila von der Leyanová prosadit za eurokomisařku. Nepodařilo se. A tak je alespoň významnou poslankyní europarlamentu, jíž nadále česká média dávají přednost před schopnějšími. O zahraničních sdělovacích prostředcích bych nehovořil, protože do nich se jí nepodařilo protlačit, ač podle visáže, jak se zdálo, měla naději uspět. Takže předpokládám, že paní Jourová, zatím nikoli profesorka, jen čekatelka na titul, brzy vezme věci do svých rukou a po boku Ursuly von der Leyenové začnou předělávat svět. Funkce se jistě pro ni najde, protože ta z univerzitního křesla má jen malý dosah.

Evropa se tedy postaví do čela vytváření Nového světového řádu. Svět už dnes prý nadšením tleská. Zvláště, beze sporu, bývalé kolonie, které se stále nedokázaly vymanit z područí svých bývalých kolonizátorů. Ty jí, předpokládám, budou s nadšením tleskat. Prý už dnes na stole paní Uršuly drnčí telefon za telefonem, jak sdělila Zeitu, a hlavy mnoha států se nabízejí ke spolupráci a k tomu, aby jejich země byly přijaty do náruče eurounijního myšlení. Pro přesnost cituji kousek ze zmíněného interview: »Pozitivním vedlejším efektem je, že v současné době vedu nesčetná jednání s hlavami států a vlád celého světa, které s námi chtějí spolupracovat na novém uspořádání (světa). Platí to od Islandu po Nový Zéland, od Kanady po Spojené arabské emiráty, stejně jako pro Indii, Malajsii, Indonésii, Filipíny, Thajsko, Mexiko a Jižní Ameriku.«

Opomněla se ovšem zmínit o tom, že pokus zvládnout Čínu se jí nepodařil a když před časem s prezidentem Macronem přiletěla do Pekingu, na rozdíl od něho přijata Si Ťin-pchingem nebyla a její »ministryně zahraničí« Kallasová dopadla stejně ve Washingtonu. Prostě je zřejmě něco jiného, když přijede někam představitel státu, který má reálnou moc, než ten, kdo po ní touží.

Pokud však někdo vytvoří Nový světový řád, těžko to bude Brusel. Stále svá seskupení mají Spojené státy. Navíc také mají páky, jak do toho mluvit jiným, zvláště pak Evropě.

A co další významní hráči? Již dnes existuje hospodářské uskupeni BRICS+, jež je mnohem silnější, než je Evropa. Jeho členy jsou Brazílie, Čína, Egypt, Etiopie, Indie, Indonésie, Írán, Jihoafrická republika, Rusko, Spojené arabské emiráty a zájem projevují další země, například Saúdská Arábie, Mexiko, Nigérie, Alžírsko, Turecko, Vietnam, ad. Teprve zde vzniká krok za krokem Nový světový řád, jenž jde úplně mimo Evropskou unii, ale také mimo Spojené státy. To Trump ví, což nás může vést k pochopení jeho cílů. Přechodný společný odpor vůči jeho celní politice může na čas spojit zájmy Evropské unie se zájmy mnoha dalších zemí světa, ale neopravňuje k výkladu, jenž snad pod pudem sebezáchovy hlásá paní von der Leyenová. Tomu by snad porozuměla i Danuše Nerudová.

Nechme paní Ursulu dál snít za stolem ve své bruselské kanceláři. Čím víc bude snít a méně se plést do věcí Evropy a světa, tím bude pro nás všechny lépe.

Jaroslav Kojzar