Lidské úsilí bývá většinou odměněno. Výše odměny je úměrná vyvinutému úsilí. Ano, ale ne vždy je nadšení oceněno, protože může postrádat rozvahu. Dvakrát měř, jednou řež. Některým jedincům se doporučuje měřit pětkrát, ale ani to nemusí být vždy dostačující.
Již několikrát jsem poukazoval na to, že nemáme dost času, tím pečlivěji bychom měli vážit své kroky. Pokus o vtažení prezidenta Zemana do hry byl jistě dobrým úmyslem, ale dle předpokladů se minul účinkem. I když…
Úvodem sděluji, že je skvělá účast 100 000 nespokojených občanů na demonstracích, ale můj první dotaz zní, co bude dál? Jak je udržet v ulicích po zjištění, že cíl, kterým bylo odvolání této vlády prezidentem republiky, se ukázal být v souladu s právním rozborem, tedy nereálný. Prezident nemůže odvolat vládu, pokud k tomu nemá důvody stanovené Ústavou.
Dalším počinem, který by potřeboval delší přípravu, bylo předání petice s cca 37 000 podpisy, na které prezident Zeman reagoval sdělením, že v ČR je přibližně 8 500 000 oprávněných voličů. Je tedy zřejmé, že s tak malým číslem nelze očekávat jinou reakci. Zde se mohlo počkat s předáním petice, ale chápu, že šlo o dobře myšlenou vlasteneckou aktivitu.
Pozitivně se tak dá hodnotit alespoň prezidentův výrok, že občan má dle Ústavy právo na projev občanské neposlušnosti. Dobrá, děkujeme tedy za radu a budeme i nadále projevovat svoji nespokojenost. A zde se ptám, jak a s kým?
Jak? Nejlépe stejnou formou, tedy stále větším počtem demonstrantů v ulicích, což bude s příchozí zimou trochu obtížnější, nebo naopak jednodušší s ohledem na nedostatky energií, které nám naší hodní europoslanci připravují.
S kým? To je trochu složitější otázka, protože si nelze nevšimnout určitých rozporů mezi organizátory, které, a to si pánové laskavě uvědomte, většinu lidí nezajímají! Pokud se rozhodnu, že půjdu cestou, která má pomoci naší zemi, tak jdu stále za svým cílem a z této významné cesty se neodkláním. Názorové neshody jsou běžným prvkem každé společnosti, ale veřejné praní prádla výrazně vše komplikuje. Osobní zkušenost mi toto potvrdila. Jde nám všem o životy, a prosazování svého ega nás odklání od stanoveného cíle. Nastartovat národní cítění velkého počtu občanů je i obrovská zodpovědnost, protože každý další neúspěch povede k vyhasnutí mnoha dalších českých srdcí, která zažehla pro dobrou věc.
A samozřejmě, že veřejným dohadováním se o nepodstatných věcech pomáháme systému, který má méně práce s diskreditací probuzených v očích těch, kteří pochybují. Dva roky se potkáváme na této cestě za svobodou a stále máme problém se vypořádat s tím, že ten druhý má jiný pohled na věc.
A dříve než něco sdělím, tak se ptám. Co bude dál? Uvědomujete si vůbec, chlapci, že zde nejde o vaše (naše) jména, ale o zachování hodnot, které dosud utvářely naši společnost? Pokuste se povznést nad svá ega a zapomeňte na pocit křivdy. Nejde o vás, ale o nás! Také jsem byl kýmsi veřejně kritizován, ale pokud budu vracet stejným způsobem, nikam se neposuneme! Lidem nejde o vaše veřejné dohady, ale o svobodu! Hádat se můžeme, až vyhrajeme! Teď si musíme oživit ten pravý význam slova spolu, protože jim to funguje.
David Tygr Ploc, předseda strany DOMOV