Po sjezdu

Je příliš brzy hovořit o všech výsledcích 20. sjezdu KS Číny, které shrnulo 1. plénum 20. ústředního výboru, jež zvolilo nové složení vedení strany. Proč?

1) Po skončení sjezdu totiž vstupují KS Číny a ČLR do přechodného období. To potrvá do začátku března. V březnu se bude konat výroční zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců (VSLZ). Během tohoto zasedání budou konkretizována hlavní personální rozhodnutí sjezdu. Ve svých funkcích budou potvrzeni předseda Státní rady a jeho (první) náměstek, šéfové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (VSLZ) a Všečínské lidové politické poradní rady (VČPPR). Teprve poté bude definitivně rozhodnuto o pověření sedmi členů zvolených plénem Ústředního výboru KS Číny. Něco lze předpovědět s různým stupněm věrohodnosti již dnes, ale nedává smysl opakovat to, o čem jsem psal již dříve.

Jednoznačně lze konstatovat pouze to, že Si Ťin-pching, který upevnil svou moc, bude znovu zvolen předsedou Všečínského shromáždění lidových zástupců a šéfem Ústřední vojenské komise.

Ostatní vedoucí pozice budou rozděleny mezi členy sedmičky, přičemž o vedení Ústřední komise pro disciplinární inspekci (CCID) se bude rozhodovat na úrovni strany, nikoli na úrovni lidového kongresu. Do jisté míry platí totéž i pro propagandistickou a ideologickou oblast. Možná jedinou nejistotou pro březen je otázka místopředsedy ČLR. Dovoluji si tvrdit, že v podstatě existují pouze dvě možnosti: 1) 74letý Wang Čchi-šan, který se mimochodem zúčastnil závěrečného zasedání sjezdu, a nikoli jeho zahájení, si udrží svůj post, nebo 2) bude zvolen politik, který není členem post-politbyra. Takový výsledek bude představovat jasný signál, že Siovo třetí funkční období nebude jeho posledním.

Co se týče funkce místopředsedy ČLR, lze tvrdit, že se v podstatě jedná o přechodnou formalitu, která je pro budoucí tranzit irelevantní. Pokud by funkci získal někdo z výboru strany, pak by to byl signál, že by mohl být považován za potenciálního nástupce. Nabízí se otázka: Která varianta je pravděpodobnější?

Osobně si myslím, že první. Proč? V předvečer hlasování po plénu Kongresu se prý v tzv. odborné komunitě spekulovalo, že by se mohlo hovořit o nástupci, pokud by byl Čchen Min-er zvolen do postkomité politbyra. To se nestalo. Je proto velice pravděpodobné, že čínské elity a jejich prostřednictvím i celý svět dostaly signál, že Si nehodlá v dohledné době pustit otěže.

2) Závěry kongresu potvrzují sílící globální politické turbulence. Ani s odstupem času nebude lehké plně pochopit, jaká úskalí musel Si obeplout na stranické lodi v podmínkách, kdy zavedené tradice vyžadují politický klid před sjezdem. Již delší dobu ale šipka na barometru ukazuje bouři a maják varuje před velkým nebezpečím.

Proto je více než rozumné vycházet z předpokladu, že při současné dynamice dění ve světové politice a hospodářství uplyne do března tolik vody, že se do té doby USA, EU i samotná Čína mohou ocitnout ve zcela jiné situaci než dnes. Proč? Především proto, že Washington neustále překračuje tzv. červené linie, před jejichž překročením varuje léta Rusko. USA tím vytvářejí téměř jednoznačný casus belli. V kontextu ČLR a závěrů 20. sjezdu nelze zapomenout na Tchaj-wan. Ustanovení o návratu Tchaj-wanu do domovského přístavu bylo na sjezdu zařazeno do programové části Charty KS Číny, protože nelze vyloučit náhlé vyhlášení jeho nezávislosti. Takou hloupost ale mohou ostrovní úřady učinit pouze na příkaz z Washingtonu, protože ostrovní úřady jsou závislé na svém strýci – patronovi, a pokud vyhlásí nezávislost a USA toto rozhodnutí nepodpoří, bude to znamenat podobné vzplanutí vášní a lstí jako na Ukrajině.

Tam Zelenský pokračuje v teroristických útocích, Washington se usmívá, EU mlčí a občas dokonce tvrdí, že se jí to netýká. Ano, jistě, kdyby to ale byla pravda, kdyby nebyly autory dodnes trvajícího neštěstí bez blízkého konce a kdyby admirál Michael Guilday, velitel amerického námořnictva, před sjezdem nevyzval k přípravě na válku s Čínou o ostrov v letech 2022-2023… Admirál totiž nečekal na Si Ťin-pchingovo oznámení, že do roku 2027 se ČLOA stane jednou z vedoucích armád světa a nevysvětlil ani pětiletou smlouvu na údržbu ostrovních systémů protivzdušné obrany. Jinými slovy: americká hra na schovávanou představuje pokus zatáhnout Čínu do války pod stejnou záminkou, pod jakou bylo Rusko v únoru donuceno zahájit vlastní speciální vojenskou operaci (SVO).

3) Na Tchaj-wanu se v listopadu uskuteční místní volby. Ty objektivně mají funkci předehry k takzvaným prezidentským volbám. Jsou naplánovány na leden 2024. Volby v listopadu se budou konat také v USA. Tam se prohlubuje polarizace dvou systémových stran. Kdo může zaručit (se), že s nástupem republikánů do Kongresu bude lépe a vztah USA s ČLR se zlepší? Dnes je však zcela zřejmé, že ruská SVO, přes všechny spekulace, ve skutečnosti Pekingu pomáhala tím, že odváděla americkou pozornost od Číny v kritickém období před sjezdem.

V listopadu, který jsem již před rokem a více nazýval měsícem velkých událostí tohoto roku, se má na indonéském ostrově Bali sejít skupina G20. Dnes, ani ne měsíc před summitem na Bali, ani ti nejodvážnější si netroufají předpovídat výsledky a průběh jednání. Nikdo neví, jak dopadnou volby, nikdo neví, kolik světla a elektřiny bude na Ukrajině a jestli ji ještě-prezident Zelenský neudělá z velké části neobyvatelnou. Nikdo neví, zda skutečně přiletí prezident Putin, protože ukrajinské ozbrojené síly chtějí zahájit generální útok, k němuž jsou tlačeny z Washingtonu. A pokud přiletí, s kým se sejde a o čem bude mluvit, když bude teprve listopad a jenom Bůh ví, co můžeme očekávat od zimních měsíců, v meteorologickém, hospodářském, vojenském a politickém slova smyslu nejenom na Ukrajině, ale i v EU a samotném Rusku.

4) Předpokládám, že Si Ťin-pching přijede na Bali jako vítěz, který na sjezdu nejen upevnil svou moc a vládnoucí stranu, ale také se přihlásil ke zvláštnímu poslání a roli Číny jako centra alternativní světové cesty rozvoje. To je další výsledek 20. sjezdu KS Číny. Co mám na mysli?

Při hodnocení principů a vývoje kapitalismu jako expansivního systému lze nejenom tvrdit, ale i dokázat, že západní hodnotový systém je zcela zastaralý a je zbytečné se na něj nadále spoléhat. Kromě toho, člověk by měl mluvit svým vlastním jazykem, ne jazykem druhých, a vědět alespoň něco a archetypech jazyků, jejich vlivu na psychologii, kreativitu, možnosti řízení vnějších a vnitřních stresů, atd.

Nabízející se model socialismu s národními specifiky může umožnit vybudování základu pro budoucnost a vyřešit mnoho rozporů, které se nahromadily nejenom během téměř osmdesáti let od ukončení druhé světové války. V tomto smyslu nabývá výsledek 20. sjezdu KS Číny nejen domácí, ale i mezinárodní význam a nedovoluje brát na lehkou váhu bipolární perspektivu rozvoje světa, která je pro mnohé z nás nadějí, řešením a spásou. Co tím chci říci?

Starý západocentrický vývoj světa je v intenzivní péči před rychle blížící se smrtí. Nový, rychle rostoucí model vývoje světa je založen na souboru kolektivních zájmů většiny světového společenství reprezentovaného rozvojovými zeměmi. Jako u každého růstu dítěte, zvířete nebo rostliny, výsledek růstu závisí mj. od situace, její kvality a směru jejich posunu.

Zřejmý trend rozšiřování ŠOS a BRICS potvrzují výzkumy jednoho z předních světových sociologických center, Cambridge. Ukazují, že svět je rozdělen na dvě části: v zemích demokratického, západního bloku se 75 % respondentů staví negativně k Číně a 87 % k Rusku, ale ve zbytku světa je situace opačná: až 70 % světových respondentů sympatizuje s Čínou a 66 % s Ruskem. V obou případech se globální rozdělení zdá být jednoznačné.

Na druhé straně mince a navzdory objektivní alternativní základně globálního rozvoje spojené s nezápadním světem, výkonné elity států tohoto světa pokračují ve svém váhání. Svědčí o tom například protiruské hlasování ve Valném shromáždění zkorumpovaného OSN, kolektivní odpor států ASEAN vůči Moskvě a Pekingu, nátlak USA na jednotlivé dlouhodobě zkorumpované představitele výkonných elit a v neposlední řadě i teroristické akce.

Protože skutečně nikdo neví, jak budou zmíněná dilemata vyřešena, v jakém časovém horizontu, k jakým posunům do března dojde a jak to všechno ovlivní pozadí VSLZ, na němž se budou přijímat klíčová personální rozhodnutí, nacházíme se na terra incognita.

Z uvedeného vyplývá to nejdůležitější: Výsledky 20. sjezdu KS Číny, které jsou nepochybně historické, nesmí být v březnu pouze schváleny, ale musí také souznít s celosvětovými trendy. Srovnání hodnocení západních politicky korektních médií a východních, tj. čínských a ruských (na víc nemám čas ani materiální zdroje) nutí člověka s rozumem si uvědomit, že existují minimálně dvě zcela odlišné reality, které by neměl politik, obchodník a finančník ignorovat.

Lehkost, s jakou byly v průběhu sjezdu provedeny personální obměny a vyčištěni z ústředního výboru a nejvyšších sfér stranické moci KS Číny zastánci více – vektorových přístupů zaměřených na udržení vazeb se Západem, zasluhuje obdiv a představuje nápovědu a varování současně. A to i pro politické analytiky, sinology a věštce všeho druhu. Proč?

Nejenom čínští, japonští, tchajwanští, hongkongští, ale i téměř všichni západní pozorovatelé očekávali kompromisního vůdce ze staré elity, protože si mysleli, že kdo je u moci 20 let, nemůže jen tak odejít: Wang Jang, Han Čeng, Chu Čchun-chua. Výsledek představuje naprostou a nečekanou porážku komsomolců lobujících za zájmy USA. Předseda KS Číny Si se ale vydal na cestu bez kompromisu nehledě na hospodářskou krizi, vnější hrozby a s pravděpodobností hraničící s jistotou doporučení jmenovat premiérem Číny někoho z generace bývalého generálního tajemníka KS Číny Chu Ťin-tchaa. Ten, zjevně překvapen, byl během kongresu vyveden ze sálu.

Skutečnost, že v řídících orgánech KS Číny jsou Si Ťin-pchingovi krajané a generálové jsou připravení na tchajwanskou operaci, EU a slouhové USA by se měli připravit na tvrdou konfrontaci Číny s USA. Ta neprotiřečí tomu, co řekl Si po svém znovuzvolení: Čína se nemůže rozvíjet bez míru… Čína se bude nadále otevírat. A co si vzal do hlavy kancléř Scholz: Navštíví v listopadu Si a Čínu společně s velkou delegací podnikatelů a dalších osobností. V české kotlině se nabízí zazpívat si písničku Jaroslava Nohavici – Staré dobré časy.

Jako vedlejší efekt průběhu a výsledků 20. sjezdu KS Číny nevylučuji posílení pozice prezidenta Vladimira Putina v zahraniční i doma. Tam mu pátá a šestá kolona pořád ještě dělá mnoho problémů, které nelze řešit domluvou v naději na rozum a vlastenectví. Proto bude muset jednat.

Závěr

Si Ťin-pching umístil blízké důvěrníky do nejdůležitějších klíčových pozic, zatímco do vedlejších prosazuje umírněnější hlasy. Kolegové Si v nově zvoleném Stálém výboru jsou blízcí důvěrníci. Například Li Čchiang, bývalý tajemník strany v Šanghaji (od roku 2017), byl povýšen do nejvyššího výboru komunistické strany nehledě na skutečnost, že na jaře letošního roku se dostal do podvědomí veřejnosti kvůli svému někdy chaotickému řízení lockdownu v Šanghaji a obraně proti vnitřní kritice. Skutečnost, že Si byl schopen prosadit svého důvěrníka, je jasným ukazatelem nesporného postoje hlavy státu a strany, a proto může být považován za slibného kandidáta na post premiéra, který v březnu nahradí současného šéfa vlády Li Kche-čchianga. Ten ztratí i své místo v politbyru. Totéž platí pro ekonomicky liberálního Wang Janga, dřívějšího člena stálého výboru politbyra. V tomto kontextu je docela překvapivé, že podnikatelsky nakloněný Chu Čchun-chua, kterého někteří pozorovatelé vychvalovali jako možného nového premiéra, musí opustit svůj post v politbyru.

Si současně narušil řadu konvencí post-Teng Siao-pchingovy éry. Například: hranici dvou funkčních období a de facto odstranění principu kolektivního vedení, nepsaný zákon strany, který představuje věková hranice pro členy politbyra. Zatím byla horní hranice 68. Si sám je již 69, stejně jako ministr zahraničí Wang Ji. Nová jmenování jsou také jasným signálem, že Si přizpůsobuje druhou největší ekonomiku světa mnohem více své osobě, posiluje roli strany a vláda ztrácí vliv. Tím Si navazuje na éru Mao Ce-tunga, který vedl Čínu jako jediný vládce až do své smrti v roce 1976.

Na výročním zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců v březnu bude Si s pravděpodobností hraničící s jistotou potřetí zvolen čínským prezidentem. Dvouletý limit byl pozastaven v roce 2018. Rizika nových jmenování skrývají současně i nebezpečí, která by neměla být podceňována. Jaká rizika mám na mysli?

Především politického charakteru. Politické riziko může narůstat, protože kombinace více centrického Si a méně zkušeného stálého výboru nese v sobě objektivní riziko politiky a rozhodnutí, která nemusí být vždy schopna včasné modifikace, opravy nebo záměny.

Li Si, bývalý tajemník strany v jižní provincii Kuang-tung, pracoval v Si Ťin-pchingově rodném městě po mnoho let a je považován za nejslibnějšího kandidáta na nejvyšší post Ústřední disciplinární komise. Boj proti korupci se nyní odráží v revidovaných stanovách strany. Si opakovaně poukázal na to, že Čína učinila velký pokrok v boji proti korupci, ale zbývá ještě mnoho práce.

Pouze Čao Le-ťi a Wang Chu-ning jsou členy starého i nového Stálého výboru. Wang je něco jako hlavní ideolog Komunistické strany Číny a svými spisy poskytuje teoretický základ Siovy politiky. Důvěrníci Cai Qi, bývalý stranický tajemník Pekingu, Li Si a Ding Chue chiang se navíc posouvají do nejvyššího orgánu komunistické strany. Ding je zřejmě částečně zodpovědný za osobní bezpečnost Si, protože ho doprovázel při jeho letošních návštěvách Hongkongu a Sin-ťiangu a byl po jeho boku během nedávné návštěvy Střední Asie.

Komplexní změny stanov strany přijaté sjezdem jsou nejrozsáhlejší v nedávné historii strany. Poprvé je do ústavy zahrnuto žádoucí sjednocení s Tchaj-wanem a boj proti separatistickým silám a revidovaná verze také hovoří o duchu boje. O něm jsem psal v příspěvku – Výsledek poločasu sjezdu, protože se jedná o jasný odkaz na Siova téměř trvalá varování před nebezpečím pro rozvoj Číny, které by mohlo vyplynout ze složité geopolitické situace.

Delegáti také vyzvali k začlenění několika teoretických konceptů do ústavy. Mezi nimi jsou Dva establishmenty. Ty ustavují Siovu mocenskou pozici s funkcí jádra strany a Siovy myšlenky na socialismus s čínskými rysy v nové éře. Kromě jiného, koncept sdílené prosperity navržený Siem byl také začleněn do ústavy. Tímto začleněním Si chce zmenšit propast mezi bohatými a chudými prostřednictvím státní kontroly a přerozdělování. Něco, co se nebude líbit bohatým, co nese v sobě zrnka korupce a částečně i politické riziko.

Jan Campbell