Ze všech stran se na nás valí jediná informace: Putin nechce mír, Putin chce válku. Proto odmítá přistoupit na třicetidenní příměří, proto jednání v Istanbulu dopadla bez výsledku. Trump prý prohrál, Evropa vyhrála, tedy ukázalo se, že má pravdu. Vše bývá v televizi dotvrzeno odborníky, kteří se hlásí ke znalosti záhad politologie, věd vojenských, nebo pocházejí z polistopadových diplomatických kruhů či z řad mainstreamových publicistů. Jen sporťáky jsem mezi nimi zatím nenašel. Snad proto, že jsou příliš zaměstnáni naším propadem na mistrovství světa v hokeji, kde momentálně hledají viníka našeho sportovního kolapsu.
Zdá se však, že všechno má poněkud jiné zdůvodnění, které má příliš jednosměrné zaměření zakrýt. Vždy tomu tak bývá, když je třeba odvézt pozornost od skutečných příčin. Bývalo to tak v minulosti, je tomu tak pochopitelně i nyní. Člověk si obyčejně, když neví jak dál, půjčuje ke zdůvodnění staré pravdy, aby právě ty odvedly pozornost daleko od skutečnosti.
Co tedy znamená slovo příměří? Jak se liší od slova mír? Příměří se rovná časově omezenému klidu zbraní, kdy dvě strany sporu mají čas na další jednání nebo dozbrojení, aby mohly ve sporu po jeho uplynutí vojensky pokračovat, nebo jde jen o příležitost k výměně zajatců či mrtvých či k prožití svátečních dnů spojených s nějakou věroukou.
Mír se rovná nastolení opravdového klidu, je většinou závazkem, že v dohledné době se už nebude střílet a vzájemně vyvražďovat. Obě strany a někdy také jejich ideoví spoluúčastníci o tom podepíší dohodu. Výsledek: Konečně v příslušném regionu přestanou boje a svobodně se začne žít bez nebezpečí, že odněkud přiletí střela, bomba, dron, které zabíjejí a ničí to, co se třeba i staletí budovalo. Tedy konečně, i když ve 21. století slovo konečně jako by bylo vymazáno ze slovníku.
Vraťme se k současné situaci. Jde o válku na východě Evropy. Válku NATO, Evropské unie s Ruskem oblečenou do ukrajinského hábitu. Nechme stranou důvody této války. Evropští lídři a média je líčí jinak než ruská strana, ale kdo po tolika mrtvých je schopen odpovědně říct, která strana má pravdu? Prostě se válčí a lidé umírají, Ukrajina je ničena, ruská zázemí v některých částech také. Víc není třeba pro to, abychom toužebně nezačali vyslovovat slovo mír. Podle evropských lídrů však zatím stačí třicetidenní příměří a ten, kdo nechce návrh přijmout, tady Rusko, o mír nestojí. Tím prý dokazuje, že mu jde o dobytí celé Ukrajiny, aby se pak mohlo vrhnout na další státy Evropy. Jak hloupé! Ale v propagandě účinné, tedy, když se vyslovená teze bude po goebbelsovsku neustále opakovat. Řeklo by se: jako na kolovrátku.
Abych nebyl obviněn z hlásání ruské propagandy, prohlašuji, že nemám žádné styky s Ruskem, že mí dávní přátelé v této zemi jsou už většinou mrtví a dnes ani nevím, s kým bych si měl a o čem povídat. Tím méně se zvláštními službami. Tedy ukrajinskými či ruskými. Ani s BIS nespolupracuji, abych měl informace typu Vrbětice, jež jsou dodnes zahaleny tajemstvím a musí se jim věřit. A kdo nevěří, je přece rusofil! Proto se chci dnes pokusit jen odpovědět na otázku, zda tím, že Rusko nesouhlasí s třicetidenním příměřím, je proti míru? Budu se snažit zjistit, jakou odpověď nám z tohoto ohledu zanechávají dějiny? Proto se ptám: Je pravdou, že jednání o míru a jeho stvrzení nějakou konkrétní smlouvou vždy předcházelo příměří? Předesílám, že nejsem sám, kdo si položil stejnou otázku. V minulosti to byli mnozí, kdo se takto ptali. V současnosti to není jiné, jak si lze najít na internetu. Také odpovědi tam jsou. Vesměs podobné tomu, co nyní píši já.
Ale namísto mnoha slov si dejme příklady. Tedy způsob, jak docílit skutečného míru. Zda cestou k míru bylo jednání v době příměří nebo uprostřed bojů, které, dohodly-li se po nejednoduchých schůzkách obě strany, se stalo skutečným mírem a utnulo válečné akce. Příkladů, kdy v době příměří skončila válka nadobro, je málo. Ani v Praze dohoda Kutlvašr-Toussaint z 8. května 1945 nebyla dodržena. Některé jednotky SS bojovaly i další den. Byly i desítky mrtvých. Ani podle Minských dohod ze září 2014 a z února 2015 nedošlo na východě Ukrajiny k míru. Snad jen akt z Compiegne z 11. listopadu 1918 sem mohl patřit a příměří, které jím začalo. Vyčerpané Německo-Prusko však nemělo sil pokračovat ve válce dál, stejně jako jeho spojenci, a Rakousko-Uhersko už bylo v té době rozloženo. Proto mohla skutečná mírová smlouva klidně ještě skoro rok počkat. Válčit totiž už neměl kdo.
Většina mírových dohod byla uzavřena bez příměří. Buď proto, že jeden z účastníků byl poražen, nebo se dlouhá tajná jednání konečně završila. Například ta týkající se Irska. Irové totiž museli dlouho tajně jednat, než konečně získali (vybojovali) svobodu (1916 – povstání, 1922 – britské dominium, 1937 – konečně vzniklo na Anglii už jen formálně závislé Irsko, 1949 – vyhlášena nezávislá republika). Ovšem bez Ulsteru. Tam boje trvaly ještě v sedmdesátých letech minulého století a ani jednání o klidu tam neprobíhala veřejně za příměří. Zveřejněny byly jen konečné smlouvy.
Nebo válka v Alžíru. Dlouholetý krvavý střet mezi francouzskou armádou a alžírskými povstalci byl ukončen až Evianskými dohodami (18. březen 1962), jež po dlouhých tajných jednáních umožnily vytvořit samostatnou zemi: Alžírsko. Vazba na Francii však zůstala úzká.
A ještě jeden příklad: dohody Spojených států a Vietnamské socialistické republiky. Válka v Indočíně mezi USA a Vietnamem trvala s různou silou dvacet let. Od poloviny padesátých let přes zvýšenou intenzitu bojů koncem let šedesátých a počátku těch sedmdesátých, za používání drastických metod a bombardování i civilních cílů americkým letectvem se v Paříži, Islámábádu a v Berlíně, jak píše ve svých pamětech Nixonův poradce Henri Kissinger, tajně jednalo mezi delegacemi obou zemí o ukončení války. Šlo především o konec americké angažovanosti, jež v USA už vyvolávala stále větší odpor a stála desítky tisíc mrtvých Američanů. Bez jakéhokoli příměří došlo k podpisu mírové smlouvy 27. ledna 1973 v Paříži. Poté se americké vojenské síly začaly už bez bojů stahovat. Cesta ke sjednocení celého Vietnamu byla otevřena. To už ovšem bylo vnitřní věcí Vietnamu.
Podobný vývoj měla i občanská válka v Jugoslávii, o Kosovo, o Afghánistán, atd. Ani příměří v pásmu Gaza nevedlo bohužel nikam, abych použil příkladu z poslední doby. Zkušenost ukázala, že jakákoli dohoda o míru, jíž budou ctít všechny zainteresované státy, nevede většinou přes příměří, které jen oddaluje řešení a to bez ohledu na to, jaké to řešení pak je. Proto se v dějinách jako schůdná cesta k míru prosadila především dlouhá neveřejná a dokonce i tajná jednání.
Jaroslav Kojzar
Fašismus na Ukrajině je živen EU ,tak Rusko nemá jinou možnost než splachovat neřád tak dlouho až bude čisto. Ukrajina si chystá svůj vlastní špatný osud – vsadila na Banderu a spol.
NATO, EU a agresivní imperialistická ČR dodávají nacistům na Ukrajinu miliony velkorážních dělostřeleckých nábojů, raketomety s raketami, tanky, obrněné transportéry, obrněné automobily, kanóny, letadla a bomby a množství dalších vojenských prostředků k ničení. Zajímalo by mě, kde je ukrajinští nacisti používají a vojensky využívají. Protože vládní propaganda v imperialistické ČR nám stále tvrdí, že všechno ničení na nacistické Ukrajině mají na svědomí Rusové a jejich armáda. Kam tedy střílejí ukrajinští nacisti? Asi střílejí někam do polí, kde to nedělá žádné škody a nemá to smysl. Česká vládní propaganda Fialy a Rychetského Pětikoalice a Pavla si myslí, že všichni obyvatelé ČR jsou hloupí a žerou jim jejich propagandu. Co jsou ukrajinští nacisti zač jsme měli možnost vidět, když vpadli do Ruska a snažili se mu způsobit co nejvíce škod. Stejně si počínají ukrajinští nacisti i na Ukrajině na vlastním území.
Kojzare, doufám, že jste viděl, jak Rusák opět řádí na Ukrajině, bombarduje civilní objekty a zabíjí nevinné. Je nechutné, že to můžete obhajovat. Vždyť příměří je podle vašich slov k ničemu. Styďte se, jste obyčejný fašista.
Jestliže něco tvrdí banderovská propaganda, ještě to nemusí být pravda.
Brázdo, blábolíte nesmysly. Samozřejmě, že Rusové nebombardují cíleně civilní objekty s výjimkou objektů, kde jsou skryta vojenská zařízení nebo kde se shlukují ukrajinští vojáci nebo žoldáci. Nemělo by to smysl a zbytečně by se zbavovali munice. Kupodivu dnes konečně i ČT uveřejnila, že ruský dron (nebo raketa) setřelený ukrajinskou protivzdušnou obranou dopadl na obytný dům. Občas na domy může dopadnout i munice vypálená protivzdušnou obranou, ale to by ČT neuveřejnila nikdy. Na rozdíl od fašistické „dobrovolnické“ soldatesky, která se cíleně dopouštěla genocidy v Donbasu v letech 2014 až 2022 se Rusové nesnaží vyvraždit nebo vyhnat místní obyvatelstvo. Jenže to naše ČTGoebbels neuvede, orgány EU o tom mlčí a když hrozilo vyšetřování požadované OSN, tak fízlové z EU rychle Ukkrajincům pomohli vše zakamuflovat (vykácení stromů na Majdanu, aby nebylo poznat, odkud se skutečně v době majdanského puče střílelo, hromadné hroby objevené v oblastech, které byly dobyty „dobrovolnickou“ soldateskou byly urychleně zlikvidovány a ostatky spáleny, žádné vyšetřování EU nevedla a než se OSN rozhoupalo, byly důkazy zlikvidovány; zato když po Rusech zbylo v Buči někoilik mrtvých – na družicových snímcích jich je vidět asi 6, v hrobech jich sice bylo mnohem více, ale nelze dost dobře zjitit, v důsledku čí palby ti lidé zemřeli – přičemž je otázkou, zda šlo skutečně o civilisty nebo o osoby, které se zapojily na straně Ukrajiny do bojů jako guerilla, čemuž by odpovídaly zprávy z počátku března 2022 o tom, jak se civilisté zapojili do bojů proti Rusům a jak házeli na tanky zápalné lahve, čímž ale ztratili status civilistů a nezískali status vojáků – tak to jelo na Ukrajinu 200 vyšetřovatelů z EU).
Brázda vidíš, a já jsem si myslel, že kdyby ukronacisti nezačali vraždit rusky mluvící Ukrajince na Ukrajině a nezahájili na Ukrajině občanskou válku, dnes pod taktovkou nacisty Zelenského s podporou nacistické EU a NATO, tak by nikdo nevyprovokoval Rusko k vojenskému zásahu ve prospěch míru na Ukrajině.
Brázda, ty tady stále lžeš jak prolhaná Česká televize a prolhaná česká vládní klika a jejich pomahači.
Brázda, kdy ty už se zbavíš toho svého lhaní? Brázda, ty máš ten svůj svět a život jednoduchý jako Havel a jeho lhaní.
Vůbec nepřekvapuje, že Kojzar, jako hlavní proruský pohůnek, v intencích svého východního vožďa, odmítá příměří a vítá další vraždění nevinných obětí na Ukrajině, včetně toho dnešního, kdy zahynulo 13 lidí.
Hnusný Rusáci.
Rusko pochopitelně pohlíží na ukrajinský návrh na příměří podezíravě a má k tomu dost důvodů. Válka mohla skončit již pár dní po invazi ruských vojsk. Dohoda mezi Ukrajinou a Ruskem byla uzavřena, ruská vojska se od Kyjeva stahovala a Ukrajinci začali pálit do stahujících se jednotek, které v domění, že Ukrajina dohodu dodrží, nebyly na boj připravené. Ostatně Ukrajina již předtím předvedla, jak „dodržuje“ smlouvy a dohody, když na začástku roku 2022 Zelenskyj prohlásil minské dohody za mrtvé a odmítl je plnit. Rusko bylo garantem minských dohod a jako takový útokem na Ukrajinu jen dodrželo tradici, zakoženou Velkou Británií, Francií a USA, protože tyto země, pokud nějaké smlouvy garantovaly, neváhaly okamžitě sáhnout k násilí, aby dosáhly dodržování smluv a dohod. Rusko celkem oprávněně pokládá ukrajinský návrh na 30denní příměří jen za trik, jímž chce Ukrajina získat čas ke konsolidaci jednotek a získání dalších zbraní a munice z EU.
Vidíte a já jsem si až doteď myslel, že kdyby rusácký agresor nenapadl v únoru 2022 Ukrajinu, nemuselo se o uzavírání míru vůbec mluvit. Vaše představa, že nejprve je nutné cizí nezávislý stát vojensky napadnout a pak mu vnutit svoji představu o míru je fašisticky zvrácená.
Asi neumíte číst něco, co se vám nehodí do vašich představ. Znovu – Rusko bylo MEZINÁRODNĚ UZNANÝM GARANTEM minských dohod a tím pádem mělo právo, dokonce lze říci i povinnost, plnění minských dohod vynucovat, a to všemi dostupnými prostředky. Poté, co Ukrajina odmítla minské dohody dodržet, rozhodlo se Rusko vynutit jejich plnění silou. Samozřejmě, učinilo tak v zájmu ruskojazyčné menšiny (de facto etnických Rusů), která ovšem na východě Ukrajiny tvořila výraznou většinu a odmítala respektovat majdanský puč. Asi si dovedete představit, jakou radost měli lidé vykonávající vysoce kvalifikované profese např. v Doněcké oblasti, když najednou měli zákonem stanovenou povinnost jednat v rámci své profese v jazyce, který v oblasti byl užíván v mizivém rozsahu, neměl v té době ani plně rozvinutou terminologii, ale nějaká banda pučistů z Kyjeva to po nich prostě chtěla a jakmile se východ Ukrajiny vzpoěčoval, tak na tamní obyvatelstvo poslala tanky – takové jednání majdanxkýxh pučistů bylo, jak to označujete, fašisticky zvrácené. Že ti, kterým se povinná ukrajinština nelíbila, byli etniční Rusové? Ano, byli. Jenže na východě Ukrajiny bylo převážně ruské osídlení již od 17. století.
Číst neumíte vy. Jen potvrzujete fakt, že národnostní rozepře se i podle vás mají řešit vojensky silou tak, aby při něm zahynulo co nejvíce obětí, byly bombardovány nemocnice, školy, divadla a jaderné elektrárny.
Rusko především porušilo budapešťské memorandum z roku 1994, v němž se zavázalo výměnou za odsun jaderných zbraní ze svého území garantovat územní celistvost Ukrajiny v tehdejších hranicích.
A s těmi svými historickými exkurzy ze 17. století se běžte klouzat. Ty nezajímají vůbec nikoho.
Opravdu neumíte číst a ve vzdělání máte mezery. Odvolávat se na budapešťské memorandum je fajn, na ohlupování pár moulů na schůzi STAN a na senily slepě důvěřující ČT to stačí. Realita je ale taková, že z mezinárodních písemných aktů je memorandum to nejnižší právní síly. Rozhodně se na něco podobného nelze odvolávat, když Ukrajina začala porušovat mezinárodní smlouvy, jejichž je signatářem (mimo jiné Helsinské úmluvy). Navíc se Ukrajina v budapešťském memorandu zavázala k neutralitě, což majdanští pučisté porušili. Pokud jde o bombardování, ano, tím by se národnostní rozepře řešit neměly, jenže to jste měl napsat před 11 lety majdanským pučistům, když zaútočili na Donbas a povraždili víc civilistů, než jich bylo oběťmi současné války na Ukrajině. Oni s tím začali a teď jen sklízejí, co zaseli.
Budapešťské memorandum porušil Západ pučem proti legitimní a demokratické vládě Ukrajiny.