Prohrajeme všichni?

Prý prohrajeme všichni, jestliže díky (správně by mělo být použito vzhledem k, ale jemné nuance českého jazyka od generace anglikanismů nemůžeme čekat) aféře Bitcoin zvítězí proruská opozice, tedy ti švábi, svině a primitivové. Patříme přece na západ, jsme západ a budeme západ, i když jsme zemí ve středu Evropy, která zakusila mnoho zla od nájezdníků. Jen od Atlantiku nám vane svěží vítr. Zajímavé ovšem je, že většina nájezdů, vynecháme-li stěhování národů, k nám přišla od západu, severu či z jihu. Počínaje Karlomanem a Ludvíkem II. Němcem, přes vpád vojsk Lothara III. kolem Labe do Čech, křížové výpravy proti husitům, tažení žoldnéřských armád Třicetileté války, Fridricha Velikého, Napoleona a hitlerovce. Jinak z východu k nám pronikli jen osvoboditelé ve čtyřicátých letech minulého století a vojska tehdejších spojenců 21. srpna 1968. Na tom posledním jsme se ovšem připodepsali i my sami, byť šlo o akt, který nesmírně poškodil éru socialismu. Jinak jsme se, tedy naši představitelé, knížata, králové, prezidenti či premiéři, pokoušeli o politiku spolupráce národů a jeden čas dokonce za pomoci tributů či dokonce návrhu na dohodu o všeobecném míru (král Jiří z Poděbrad) jsme se dávno před vznikem OSN pokusili o mírové sjednocení Evropy. Co tedy prohrajeme všichni, když navíc žádná z opozičních sil se nepřihlásila ke spojenectví s Ruskem nebo třeba s Pákistánem, Indií, Čínou a Japonskem, abych použil jako příklad východní mocnosti, a k zavržení dosavadních mezinárodních dohod? Spojené státy, byť by Trump byl odpudivý (slova prezidenta Pavla) v to nepočítám.

Výše zmíněnou myšlenku od jednoho autora Seznamu, kterou jsem si přečetl 9. června, jsem uvedl v první větě mého dnešního zamyšlení. Přiznávám, že mně svou zákeřností vzala dech. Neměl bych se však divit. Skomírající kůň totiž nejvíce kope, zvláště když se blíží jeho konec. V případě pěti(čtyř)koalice je to sen o naději na nové pokračování nedemokratické vlády neumětelů skrývající se za demokratickými frázemi. »Proto prý kdo chce, aby naše země zůstala pevnou integrální součástí Západu, musí ve volbách aktivně podpořit subjekty, které to garantují, tedy strany původní pětikoalice. Nikdo jiný naše zájmy hájit nebude. Tyto strany v současnosti nereprezentují samy sebe, ale nás všechny, kteří chceme nadále žít ve vyspělé demokratické zemi založené na vládě práva, liberálním řádu a lidských právech, a odmítáme její transformaci v ruskou gubernii.« Také to byla napsáno v článku zveřejněném na Seznamu. I strany, které je třeba nevolit, tam byly zmíněny – STAČILO!, SPD, ANO. Vše bylo zdůvodněno mnoho slovy. Snad proto, aby zmizela základní myšlenka – strach ze ztráty moci. Proto, voliči, boj se, boj! Jde o tvou svobodu, o naši demokracii, o odkaz Václava Havla. Zmíněn byl i Masaryk, ale to jistě omylem, protože jeho zásady humanity by těžko fialovský blok mohl akceptovat. Ostatně už jsem četl i článek, jenž zpochybňuje smysl zahraniční Masarykovy akce a dokonce jeho osobu. Také on totiž začíná vadit a musí se na něj něco najít.

Na témže Seznamu 10. června byl zveřejněn průzkum průzkumů, tedy jakýsi souhrn volebních výsledků. Možná jako varování, možná jako pobídka pro vládní strany, aby si připravily protiopatření. Nepochybuji o tom, že koalice to totiž nenechá jen tak. I když první průzkum ukázal, že bitcoinová aféra se prý nijak nedotkla víry věrných voličů v seskupení SPOLU, říkám si: Už ničemu se nenechá věřit? Vždyť přece v nedávném průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění se zjistilo, že vládě důvěřuje pouze 2 % obyvatel a s politickou situací je spokojeno jen 13 procent lidí. S činností Sněmovny pak 21 procent. Nejde o jakýsi protimluv obou informací či naopak  – o objednaný výsledek?

Když se agentura v jiném průzkumu pokusila rozklíčovat myšlenku »za Babiše bylo líp«, dozvěděla se, že 62 procent odpovídajících se s tím ztotožňovalo a výrazné »ne« vyslovilo jen 8 %.

Také názory veřejnosti na válku na východě, v níž současná koalice hraje společně s Anglií, Německem a pobaltskými zeměmi prim, jsou v rozporu s touto koalicí. 72 % obyvatel chce ukončení války, i když to bude pro Ukrajinu znamenat ztrátu území. Není tedy pravdou tvrzení plukovníka Foltýna, že jen asi 4 % obyvatel, tedy sviní, je jiného názoru.

Ani s podporou Ukrajinců to není jednoznačné. Jen 37 % je chce nadále v plné šíři podporovat. Opak si přeje 40 % obyvatel. O těch a o jejich názorech se ovšem v médiích nepíše.

A tak mně zbývá jediné. Konstatovat, že přece jen s autorem komentáře na Seznamu lze souhlasit. Skutečně bychom prohráli všichni, kdyby – a tady mám zcela opačný názor než seznamácký autor – volby vyhrála Fialova koalice. Pak už by se totiž dějiny opět zopakovaly. Navrátila by se replika doby Temna, která by měla své Koniáše, i když zároveň pozlátko nádhery tehdy nových kostelů, klášterů a barokních paláců mocných. Jen baroko a pálení knih by bylo nahrazeno postmodernismem či technologiemi 21. století a televizněinternetovou havlovsko foltýnovskou pravdou. Ostatní názory, tak, jak se to dnes pokouší s pojmem komunismus udělat současná militantní pravice, by byly postupně vytěsněny.

Proto bychom svůj názor měli také projevit v nastávajících volbách, a tak vyslovit fialovské koalici DOST, ani o krok dál (slova socialistického poslance dr. Vrbenského, v té době již bývalého ministra, při projednávání Zákona na ochranu republiky v roce 1923 v tehdejší Poslanecké sněmovně).

Jaroslav Kojzar