Bez adjektiva ČESKÁ. To je skutečnost, ten přívlastek ČESKÁ sedraly z kůže naší země kompletně všechny polistopadové garnitury, žádnou nevyjímaje. Na Českou republiku si dnes už jen hrajeme, takříkajíc »pro forma«, aby se neřeklo, a také protože každá republika se musí nějak jmenovat a u té naší si svět zvyknul na to adjektivum ČESKÁ. Obsahově to však je prázdný výraz.
My dnes…
Poněvadž nám nic nepatří. My totiž nemáme nic, čím bychom to ČESKÁ zaštítili, odůvodnili, konkretizovali – jak chcete. Banánová republika jsme, jak to v 90. letech předpověděl zednář Kissinger. Lepší adjektivum mě nenapadá, anžto reálně neexistuje. S národním majetkem včetně zemědělské půdy polistopadoví demokraté šmelili jak Moše s chlastem na vesnici, a nějaké ty »omrvinky«, které se česky tváří nebo to nějakým způsobem mají ve svém názvu, to je pouhá iluze. Jednak za každým zdánlivě česky řehtajícím bílým koněm stojí zahraničí kapitál, vesměs spekulativní, lichvářský, čili ten nejodpudivější, jenž může existovat, a jednak už ani nemáme manuální pracovní sílu. Proč ji nemáme? Protože po listopadu 89 byla fyzická práce znelidštěna, takto nehodna novodobého demokrata, jenž se právě vymanil z okovů komunistické tyranie a jako kamikadze skočil do náručí všeobjímající zednářské demokracie. Že si při tom držku rozflákal do krve, vymlátil si u toho všechny zuby a těmi bezzubými dásněmi se tomu idiotsky ještě tlemí, byv přešťasten, toto pro mě značí nejnepochopitelnější paradox, jenž může existovat.
Tudíž kromě kozatých influencerek máme hovno. Ačkoli ne tak docela. Toužebné banány, TOP to výdobytek demokracie, máme i v názvu republiky, jak o pár řádků výše zmiňuji. Potom již ani není čemu se divit, když si na Novinkách přečtu následující:
»V předvolební honbě za voličskými hlasy sílí volání po odchodu ukrajinských uprchlíků z Česka. Co by to znamenalo? V prvé řadě šok a škody pro celou ekonomiku. Pocítily by jej firmy, které Ukrajince zaměstnávají a těžko by za ně sháněly náhradu, protože často vykonávají hůře placené pozice, ať už ty manuální, nebo ve zdravotnictví. Někteří lidé by si na platech sice možná polepšili, jenže by je o peníze vzápětí připravily dražší zboží a služby. Celá země by tak ve výsledku přišla o desítky miliard korun.«
Kdyby tento paradox způsoboval erekci, tak je bývalá česká země ztopořená od Aše až po Hrozenkov.
Dušan Sedlák
Článek pana Sedláka je výstižný. Zcela postihuje dnešní realitu banánové země, kterou udělaly z prosperující ČSSR vládnoucí mafie po listopadovém puči 1989.
Legračně zde působí diskusní plky pravicové diskusní klaky, která si libuje v banánové zemi, mají prý dostatek banánů, a jistě i toaletního papíru. Radují se, že prý jsou majetní, v rozkradené zemi, kde jim vládnoucí mafie může kdykoli všechno ukrást a taky jen bere. Připomíná to tanec na horní palubě Titaniku, kde byli tanečníci taky spokojení, byli přece v suchu.
Je třeba říci mafii ve vládních strukturách na podzim STAČILO!. Aby skončilo bezuzdné ničení země a životů lidí, kteří to musejí snášet a platit svým utrpením a penězi.
Ano, ano. Že Vy, milý Dušane máte jen kozaté influencerky a jinak hovno, překvapivé není. Já mám už sedmnáct let prosperující, pěkně výnosnou poctivou živnost. Dávám slušně placenou práci devíti lidem. Ovšem tvrdě pracuju den co den. A to by pro Vás asi nebylo…
Česká republika, resp. rozbité Československo se může opět jako za válečného zločince Havla jmenovat ČSFR – Česká fašistická republika. Teď po úředně stvrzené fašizaci ČR zákazem hvězdy a srpu a kladiva nacisty v parlamentu. Funus demokracie v ČSFR.
Sedláku, že zrovna vy nic nemáte mě vůbec nepřekvapuje. Pochybuji, že by vám někdo za ty bláboly, které tu předvádíte, dal byť jen zlámanou grešli. Je vskutku dojemné, jak tu všechna ta zde publkující proruská sebranka horuje a volá po fyzické práci, přitom se to mezi nimi hemží všelijakými sociology,politology, advokáty, vojáky a pseudonovináři, kteří v životě rukama nepracovali.