Ministr vlády České republiky při nástupu do úřadu skládá slavnostní slib. Ten zní: »Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat svědomitě, v zájmu všeho lidu, a řídit se svým nejlepším vědomím a svědomím.« Vznešená to slova. Ale jaká je jejich skutečná váha v politické praxi?
Případ Pavla Blažka, donedávna ministra spravedlnosti, ukazuje, že obsah slibu zůstává často jen prázdnou formalitou. Blažek byl opakovaně kritizován kvůli možnému střetu zájmů a kontaktům s obviněnými podnikateli, včetně přítomnosti na schůzce s vlivným lobbistou v době probíhajícího vyšetřování (to byla v Praze bouřka a v Brně u Vaňkové sněžilo). Důvěra veřejnosti klesala, odborná i občanská veřejnost volala po jeho odchodu. Přesto se politická garnitura, včetně premiéra a prezidenta, k celé věci stavěla váhavě, nečinně – či rovnou s lhostejností.
Otázka, která zůstává nevyřčena, zní: byl porušen slib ministra? A pokud ano, proč to nikoho nezajímá? Slib ministra není jen ceremoniální akt. Jedná se o veřejný závazek vůči ústavnímu pořádku a občanům. Pokud ministr jedná v rozporu s veřejným zájmem, v rozporu s morálkou (pokud nějakou má) a s principem nestrannosti – pak nedodržuje svůj slib. A přesto, právě tato otázka – o souladu činu a slibu – se neklade. Ani médii, ani premiérem, a už vůbec ne prezidentem republiky Petrem Pavlem Pávkem.
Zde přichází další kritický bod: role prezidenta republiky. Prezident je nejen symbolem jednoty státu, ale i ústavním činitelem, který jmenuje a odvolává ministry. Pokud prezident nehodnotí, zda člen vlády plní svůj slib, pak rezignuje na jednu ze svých klíčových úloh – být ochráncem ústavnosti a politické kultury. Jak může prezident důvěryhodně uvažovat o nových kandidátech, když neklade otázky starým? Jak může posoudit vhodnost jmenování, když zcela přehlíží odpovědnost za čin?
Případ Blažek tak není jen osobním selháním jednoho politika. Je zrcadlem širšího problému – normalizace politické nezodpovědnosti, v níž sliby neznamenají nic, dokud nejsou porušeny trestněprávně. Jenže politika není pouze otázkou trestního zákoníku. Je to i otázka důvěry, integrity a služby veřejnosti.
Kde není vůle měřit činy slibem, tam slib ztrácí svůj smysl. A bez smyslu slibu se ztrácí i důvěra v samotnou demokracii.
Jan Klán