O čem jiném psát v tomto sportovním víkendu? 15. dubna skončilo v Edenu ligové utkání se Spartou po brance Nepomuckého 1:1. Utkání sledovalo 42 000 diváků. Ne, to jsem se nezbláznil, to je pravda. Odborníci to vědí, pamětníci si to pamatují – bylo to v roce 1967. Toto datum je pro »sešívané« významné něčím jiným. V roce 1937 přijel z Vídně natrvalo do Prahy Josef Bican. Ve Slavii poté získal desetkrát titul krále ligových střelců, když vstřelil celkem 417 ligových branek.
Zmiňovaného 15. dubna 1967 nastoupili ve 167. derby slávisté pod vedením trenéra Havránka v sestavě: Ledecký – Lála, Hildebrandt, Linhart, Smolík – Tesař, Nepomucký – Veselý, Kadraba, Ziegler a Šimek. Pro někoho známá jména, pro někoho ne. Ve stejný den, ale o šest let dříve, vyhrála Sparta 1:0 ve 156. vzájemném utkání. Byla to možná dvě z těch zapomenutelných derby.
To sobotní mělo pořadové číslo už 305. Úplně první derby se před zraky 121 platících odehrálo 29. března 1896 na Císařské louce a skončilo bezbrankovou remízou. Od té chvíle se hrálo dlouhou dobu na Letné, jelikož hřiště Slavie stálo jen několik desítek metrů vedle toho spartťanského. Místo jedné z branek bychom dnes hledali v pražském Gymnáziu Nad Štolou.
Ale zpět k utkání. Rozhodčí Josef Rössler-Ořovský uznal Spartě vítězný gól, který však podle tehdejších pravidel museli po závěrečném hvizdu schválit oba kapitáni. A ten slávistický se zdráhal. Branka tedy byla odvolána a utkání skončilo 0:0. Po vzniklé hádce se oba kluby cítily dotčeny a otočily se k sobě zády. Příměří vyvolané dobrou vůlí a vzájemné návštěvy sportovních podniků netrvaly dlouho.
Olej do ohně přilévaly i spřátelené noviny. V roce 1904 v týdeníku Sportovní svět vydávaném předsedou Otakarem Petříkem Sparta veřejně vyzvala Slavii k zápasu. Během uplynulých osmi let hrála jen s její rezervou. Teď chtěla konečně změřit síly i s áčkem. Nic se nedělo, a tak kapitán Antonín Suchý v otevřeném dopise napsal: »Na dvoje vyzvání naše nedostalo se nám vůbec odpovědi, doufáme tudíž, že tentokráte se tak stane, jinak musili bychom se domnívati, že jen strach před možnou porážkou nutí A-team Slavie – který při posledním utkání byl od Sparty poražen – zápasu tomu se vyhýbati.«
Reakce Slavie na sebe nenechala dlouho čekat: »Žádná odpověď jest také odpověď! Co se o nás budete domnívati, jest nám věcí lhostejnou!« A studená válka byla tady. Nakonec proti sobě uražené tábory ani jednou nenastoupily dlouhých 11 let. Na mapě k sobě měly blízko, ale jinak je dělily miliardy světelných let…
Druhé derby nese datum 13. října 1907 a výsledek opět nerozhodný – 2:2. Třetí ze vzájemných zápasů skončil nejvyšší výhrou Slavie v historii. V rámci přátelského utkání 24. listopadu 1907 »sešívaní« porazili »rudé« 9:1. Hned pět branek zaznamenal autor obou gólů z předchozího zápasu Josef Bělka.
Ten pak hrál v dresu Sparty a po skórování v pátém (9:2 pro Slavii, 25. března 1911) i šestém derby (3:1 pro Slavii, hrálo se pouze 2x 15 minut v rámci menšího turnaje O stříbrný pohár pořádaného ČSF na stadionu Slavie) se ještě ten den konečně dočkal spolu s celým týmem »rudých« první výhry. Bělka se jak na této výhře 3:1 na hřišti Sparty, tak i na další 4:0 v zápase 2. června 1912 podílel vždy dvěma brankami. Za doby Rakouska-Uherska se odehrálo 19 derby, první československé bylo 10. listopadu 1918 vítězství Sparty 4:1.
Slovní přestřelky a zákulisní tahanice barvitě popisované v nejrůznějších médiích doprovázelo i to, že ani na hřišti si znesváření protivníci nic nedarovali. Bilance nejtvrdšího derby v dějinách 27. září 1931 byla hrozivá: 50 faulů, pět výronů, otřes mozku a zlomená noha, kvůli níž sešívaní podali a vzápětí zase stáhli trestní oznámení. A přitom ironií osudu výtěžek téhle nelítostné řeže ve výši 158 tisíc korun šel na konto Úrazového fondu.
Stý vzájemný zápas 7. prosince 1941 vyhrála Slavia 7:0, remízou 1:1 skončilo 20. srpna 1958 utkání s číslem 150, dvousté derby vyhrála 2:1 na Letné 18. května 1981 opět Slavia. Naposledy v Československu se obě »es« utkala 12. září 1992 a 2:0 vyhrála opět Slavia, tentokrát domácí. Jako domácí byla Slavia vedena i ve 250. vzájemném zápase 1. prosince 2000 na Strahově, ale 3:1 vyhrála Sparta. Stejně tak i ten poslední kulatý, třístý – doma porazila Slavii 1:0.
Hodnotit sobotní zápas by bylo nošením dříví do lesa, už to udělal odborník na slovo vzatý – Ladislav Vízek. Tak trochu odbočím ke druhému z nejsledovanějších kolektivních sportů. Porovnáme-li 14, vlastně 13 krajských měst, 16 prvoligových fotbalových účastníků a 14 z nejvyšší soutěže hokejistů, zjistíme, že (podle abecedy) Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Praha a středočeská Mladá Boleslav mají zastoupení v obou. Jestli se přiřadí Zlín, se uvidí po sérii zápasů s Jágrovým Kladnem.
Do tohoto výčtu nezařazený Třinec má šanci získat další titul, pokud si ovšem poradí se »zlodějem« extraligové příslušnosti. Všichni si jistě vzpomenete, jakým způsobem se nejvyšší hokejová soutěž do Hradce Králové vrátila. Ale to předbíhám…
Bylo 25. března 1993, když se tým kolem třeba Tomáše a Patrika Martinců probojoval do extraligy – na rok. A vzpomenete si, koho tehdy porazil? Pak to chvíli vypadalo i na konec hokeje ve městě, až přišel rok 2013. To v Českých Budějovicích vypukl spor »o pivo«. Klub HC Mountfield byl vázán smlouvou s marketingovým partnerem extraligy, agenturou BPA, že při domácích zápasech se bude na stadionu točit Radegast, pivo nového oficiálního partnera extraligy. Ovšem naproti tomu město, jako majitel Budvar arény mělo platnou smlouvu s pivovarem Budvar, že se ve dvou bufetech v aréně bude čepovat jeho pivo. Společnost HC Mountfield 12. června 2013 dala přednost finanční pobídce z Hradce Králové.
Zažije tedy Hradec Králové do třetice přelomový rok s trojkou na konci?
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.