Asi vás zarazil celkem nelogický titulek. Je to ale pouhé okopírování jedné části jisté televizní soutěže, kde se spojí dvě různá přísloví. Pokud jsou tací, kteří zatím netuší, o která jde, napovím spojením zbylých částí: »Když dva dělají totéž, z kapsy vyhání.«
O čem tedy budou následující řádky? Napovím, že je nutné si uvědomit, že zatímco něco končí, něco také začíná. Sportovci a fanoušci již asi vědí, ostatním připomenu, že v tuto chvíli se jede poslední etapa letošní Tour de France a zároveň posledním zápasem končí fotbalová FORTUNA:LIGA první kolo.
Teď si můžeme rozebrat, co je pravdy na v úvodu použitém rčení »První vyhrání z kapsy vyhání«. Ale nejdřív je třeba si ujasnit, co bylo první vyhrání. Bylo to, když Jonas Vingegaard v 5. etapě vyjel na kopec Marie Blanque a setřásl přitom Tadeje Pogačara i Adama Yatese z týmu UAE?
Nebo když o den později Slovinec během 6. etapy podnikl rozhodující útok 2,7 km před vrcholem Cauterets-Cambasque, nechal za sebou Dána z týmu Jumbo-Visma a jako bonus si připsal etapové vítězství?
Co bylo první vyhrání? Když se Vingegaard oblékl do žlutého dresu, nebo když Pogačar vyhrál jako první z nich etapu? Jak je známo, Dán pak vyhrál časovku a důležitý náskok přidal další den, zatímco Slovinec přidal vítezství ve včerejší etapě.
Od začátku TdF se vlastně řešilo, zda loňský vítěz obhájí a vyrovná výkony svého soka, jenž ovládl předešlé dva ročníky »Staré dámy«. Tady přichází v úvahu spíše běžnější obecné: »Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.«
První vyhrání za sebou totiž rozhodně mají po včerejších zápasech nováček Karviná, trochu překvapivě Teplice, vršovické duo Bohemians – Slavia a po dnešních Mladá Boleslav, Liberec a Slovácko. Přidá se k nim Sparta nebo Olomouc? A pro koho to bude z kapsy vyhnání, respektive kdo se bude smát naposled a nejlépe? Na to si budeme muset chvíli počkat.
Tím se dostáváme k druhému použitému rčení. Za poměrně menšího zájmu se konají jiné dvě akce. První se snaží navázat na přerušenou tradici. Na antukových kurtech v Nice se se letos po čtyřleté pauze hraje tradiční soutěž smíšených družstev. Turnaje se účastní šest týmů rozdělených do dvou tříčlenných skupin (Švýcarsko: Céline Naefová, Leandro Riedi; Francie: Alizé Cornetová, Richard Gasquet; Dánsko: Clara Tausonová, Holger Rune a Chorvatsko: Donna Vekićová, Borna Ćorić; Belgie: Elise Mertensová, David Goffin a Španělsko: Rebeka Masárová, Carlos Alcaraz).
Hopmanův pohár se v obvyklém lednovém termínu v australském Perthu hrál v letech 1989 až 2019, poté ustoupil obnovenému Světovému poháru družstev pod názvem ATP Cup. Letos se místo něj v Austrálii hrál smíšený turnaj United Cup.
Úvodní ročník Hopman Cupu v roce 1989 vyhrálo Československo (Miloslav Mečíř a Helena Suková), české dvojice pak triumfovaly ještě v letech 1994 (Petr Korda a Jana Novotná) a 2012 (Tomáš Berdych a Petra Kvitová).
Vítěz nedávného Wimbledonu nepomohl Španělsku do finále, to právě hrají Švýcarsko s Chorvatskem. Uvidíme, zda se tradiční turnaj bude hrát i příští rok, nebo potvrdí, že když dva dělají totéž, není to totéž…
To samé mnozí tvrdí všeobecně o sportech, které si »přivlastnili« »pánové tvorstva« ve chvílích, kdy je začne provozovat ta hezčí část lidstva. Záměrně nepoužívám slovo něžnější, protože třeba takový box v ženském podání rozhodně něžným není, ale hezčí je alespoň to, co se občas stane po konci rohování 🙂
Nyní v Austrálii a Novém Zélandu probíhá světový šampionát fotbalistek. V mužské kategorii se takový turnaj dlouho hrál na konci sezóny, pomineme-li nedávný Katar. Ale nyní »u protinožců« má Česká republika docela podstatné zastoupení. Stará se o ně nejen rozhodčí Lucie Ratajová, která je na mistrovství světa žen potřetí. Tým pořadatelů z menšího z ostrovů vede osmačtyřicetiletá česká trenérka Jitka Klimková už od roku 2021. Možná právě až její přítomností se »ženstvo« Nového Zélandu dočkalo prvního vítězství na šampionátu při šesté účasti, v patnácti předchozích zápasech jen třikrát remizovalo.
A že se někdo třeba ženské kopané vysmívá a říká, že se s mužskou nedá srovnávat. Viděli jste třeba první gól šampionátu, který rozhodl právě o zmiňovaném vítězství?
Nebo třeba proč Nigérie dohrávala závěrečné minuty bez vyloučené záložnice Deborah Abiodunové?
V čem je tedy ženský fotbal jiný než ten mužský? Možná v tom veřejném zdůvodnění sledování videa. Ono ale nejspíš platí hlavně to, že:
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.