S blížícími se olympijskými hrami v Miláně a Cortině (2026) se znovu rozhořívá debata, která už dávno přerostla rámec sportu. Týká se zákazu účasti ruských a běloruských týmů kvůli válce na Ukrajině. Tento postoj Mezinárodního olympijského výboru a některých západních zemí však působí čím dál tím víc pokrytecky, neudržitelně a – přiznejme si to – trapně. Stejně trapně, jako když proti účasti Ruska bojuje Dominik Hašek, bývalý brankář Spartaku Moskva, kterého nyní musí chránit ministerstvo vnitra za jeho nesmyslné výroky směrem k Rusku.
Olympijské hry jsou (nebo by měly být) svátkem sportu, místem, kde národy soupeří férově na hřišti, ne prostřednictvím sankcí, zákazů a moralizování. Argumenty o tom, že nelze připustit účast sportovců z »agresorské« země, přitom tragikomicky ignorují historický kontext. Kde byl podobný étos, když Spojené státy vedly ilegální války v Iráku, Afghánistánu nebo ještě dříve ve Vietnamu? Proč tehdy nikdo nezakazoval americkým sportovcům soutěžit? Proč nebyly z her vyloučeny další země NATO, které se účastnily těchto operací? Vždyť neexistují dobré a zlé válečné zločiny. Každá válka je z logiky věci špatná.
Princip kolektivní viny, kterému dnes čelí ruští a běloruští sportovci, je v přímém rozporu s ideály olympijského soutěžení. Mnoho z těchto sportovců nemá s válkou nic společného, často se od ní otevřeně distancují – přesto jsou trestáni. Jaký to má smysl? Jak to prospívá míru? Ve skutečnosti je to jen demonstrace síly, symbolické gestikulování, které ale ve výsledku podrývá důvěru v samotnou ideu mezinárodního sportu. Vracíme se opět do doby Studené války, kdy se podobné bojkoty vedly v roce 1980 a 1984. A to ryze z ideologických důvodů. Dnes se začíná používat koncept poststudenoválečný, který má podobné prvky, jako jazyk před rokem 1990. Začíná snad Studená válka 2.0?
Je snad sport jen prodlouženou rukou politiky? Pokud ano, přiznejme si to otevřeně. Ale pak se přestaňme ohánět hesly o fair play a mezinárodním přátelství. Buď jsou olympijské hry skutečně apolitické – nebo nejsou vůbec.
Na cestě k hledání míru je nejvyšší čas přestat s tímto dvojím metrem. Pokud mají být olympijské hry skutečně univerzální a inkluzivní, musejí být otevřeny všem, bez ohledu na geopolitické napětí. Včetně Ruska a Běloruska. Jinak přestanou být tím, čím se samy prezentují – svátkem lidstva.
Jan Klán
Petr Pavel to chce udělat jako to udělal Hitler. Chce pozvednout průmysl v rozbitém Československu pomocí zbrojení. Jenže Hitler zbrojil v Německu na dluh a Němci žili na dluh s tím, že se to splatí bankám kořistí z budoucí války proti SSSR. Totéž si malují nacisti v dnešní době v EU a NATO a USA, včetně agresivní ČR. Dnešní banky taky půjčují imperialistům v ČR a Fiala a Rychetského Pětikoalice a Pavel očekávají, že se zahojí na Rusku.
Rozbité Československo nazývané ČR by nemělo být puštěno na mezinárodní sportovní soutěže včetně olympijských her. Rozbité Československo jako válčící země zapojené z vlastní vůle do války proti Rusku by mělo být vyřazeno z mezinárodního sportu. Váleční zločinci by měli být potrestáni za svou válku proti Rusku a zbídačování vlastní země a vlastního obyvatelstva.