K osmdesátému výročí konce 2. světové války se konaly dvě přehlídky. Zeměpisně byly od sebe dost vzdálené. Jedna na západním, druhá na východním okraji Evropy. Jedna 8. května, druhá o den později.
Tu první zorganizovali Angličané, tu druhou Rusové. Na první kromě pořadatelské země přijela jednotka z Ukrajiny, na druhé bychom Brity hledali marně.
K zamyšlení ovšem je, že v Moskvě se konala přehlídka armád, nejen ruské, hlásících se odkazu vítězů 2. světové války, k těm, kteří od ruského hlavního města došli až do Berlína, aby zničili nacistickou hydru. Padlo jich přes dvacet milionů. Kytky položené k památníku pod Kremelskou zdí zde byly po skončení přehlídky položeny právem.
V Londýně vedle britských a dalších vojáků se představila jednotka ukrajinské armády hlásící se k odkazu banderovských nacionalistů a dokonce i k esesáckým ukrajinským batalionům. Dokonce jedna z jejích jednotek nese dnes název Edelweiss (jde o přihlášení se k nacistickému jagdkomandu, které vraždilo ve východní Evropě).
Vojáci v ukrajinských uniformách přišli ze země, kde památníky na hrdiny Velké vlastenecké války, Ukrajince i Rusy, Židy i obyvatele SSSR mnoha dalších národností, likvidují a ulice přejmenovávají po představitelích fašismu. Není dnes snad místo v západní Ukrajině, kde by některý objekt nenesl jméno Stěpana Bandery či velitele UPO Šuchevyče či některého z dalších podvelitelů. Takže vedle sebe před Londýňany pochodují potomci těch, co zemi ubránili proti hitlerovskému Německu, a potomci těch, kteří se hlásí k odkazu nacistů, tedy těch, kteří vraždili i britské zajatce, a jejichž krvavou stopu lze najít v hrůzných červnových týdnech ve Lvově, při vraždění mírumilovného židovského obyvatelstva v Babyj jaru u Kyjeva či za vraždami sovětských velitelů a vojáků, kteří se zasloužili o svobodu Ukrajiny, jako byl třeba velitel vojsk, jež osvobozovala Kyjev, armádní generál Vatutin. Anomálie? Ne přímo varující skutečnost.
Ivana Misáková