Home Kalendárium Zpěvák, skladatel a pianista Little Richard byl jedním z praotců rokenrolu

Zpěvák, skladatel a pianista Little Richard byl jedním z praotců rokenrolu

Slavný americký zpěvák Little Richard FOTO - ČTK/Marta Myšková

Americký zpěvák, skladatel a pianista Little Richard, který se narodil 5. prosince 1932, byl legendou a jedním z otců »ďáblovy hudby« zvané rokenrol. V 50. letech minulého století šokoval divokou hrou na piano, zpěvem hraničícím s jekotem i excentrickým zjevem – používal totiž silný make-up. Little Richard nazpíval známé hity jako Tutti Frutti, Lucille, Send Me Some Lovin’, Good Golly Miss Molly nebo Keep A-Knockin.

Časopis Rolling Stone v roce 2010 označil Little Richarda, který byl v roce 1986 jako jeden z prvních přijat do rokenrolové síně slávy, za osmého nejvýznamnějšího umělce všech dob. Na jeho hudbě vyrostla celá generace hvězdných muzikantů, od Beatles a Rolling Stones až po Eltona Johna, za svůj idol ho považovali James Brown, Paul McCartney i Elvis Presley. Ale také česká rokenrolová legenda Miki Volek.

»Původce a emancipátor rekonerolu« se narodil jako Richard Wayne Penniman v Maconu ve státě Georgia jako jeden z 12 dětí v rodině adventistů sedmého dne. Jako malý zpíval a hrál na piano v kostele. Rodiče jej však v jeho nadání nijak nepodporovali a ve třinácti jej prý vyhodili z domu, protože, jak sám říkal, byl homosexuál. Hrát začal ve 40. letech v potulných kapelách a velký hit, Tutti Frutti, nahrál v září 1955.

Do celoamerického pop žebříčku se díky němu Little Richard dostal dříve než Elvis Presley, který Tutti Frutti a později další Richardovy hity rychle zařadil do svého repertoáru. Rané nahrávky hudebníka, který si sám říkal architekt rokenrolu, byly směsicí blues a tradičního černošského gospelu, ale s pěkně úderným rytmem. Prý jej inspirovalo dunění vlaků.

Prvních šest singlů u malé nezávislé firmy vydal v letech 1955 až 1957, pak se odmlčel. Ale když se v roce 1962 vrátil na pódia v rámci evropského turné, klaněly se mu jako svému vzoru nové hudební hvězdy a fanoušci v Hamburku mu líbali nohy. »Publikum dokázal uvést do stavu naprostého šílenství. Bylo to hypnotické, jako církevní shromáždění,« řekl Mick Jagger. A Richardův mladičký kytarista Jimi Hendrix odvážně napodoboval mistra až po papouškovsky barevné oblečení.

Jak vznikl soul…

Způsobu Richardova zpěvu se později začalo říkat soul, za jehož otce jsou považováni James Brown a Otis Redding. Ale oba označují Little Richarda za svůj idol. A oba ho v 50. letech napodobovali a dokonce jej v roce 1955 zastupovali v jeho kapele The Upsetters, když neměl čas. David Bowie dokonce jednou řekl, že bez Richarda by se nikdy nestal muzikantem.

»Jeho koncert připomínal živelní pohromu,« vzpomínal na Richarda hudební publicista Jiří Černý. »Řítil se jevištěm jako tornádo a předváděl složité triky. Pravou nohu třeba vytrčil nad klavír, položil si ji na horní desku a pod ní hrál vstoje oběma rukama. Pak na klavír vyskočil a jal se stepovat, přičemž zároveň vyhrával sólo na saxofon. V závěru osvěžil unavená chodidla rázným vstupem do připraveného vědra s vodou, které si během poslední písničky s nepokrytým potěšením nasadil na hlavu,« dodal.

Manželství, ale i nevhodné chování na pánských záchodcích

Umělec mnohokrát za svoji kariéru oznámil a zase odvolal, že od hudby odchází k povolání kněze. Mezi tím ale stále koncertoval a vydával desky. Jedním takovým přelomem prošel už v roce 1957, kdy začal studovat bibli a zřekl se světských radovánek. Dokonce se oženil a s manželkou adoptovali dítě.

Po čtyřech letech ale byla po manželství veta, když byl Richard přistižen na pánských záchodcích při »nevhodném chování«. V roce 1995 k tomu časopisu Penthouse řekl: »Celý život jsem byl gay. A vím, že bůh je bohem lásky, ne nenávisti.«

V roce 2017 ale v jedné křesťanské televizi prohlásil, že homosexualita je »proti přírodě«. O tři roky později zemřel, bylo mu 87 let.

(mac, čtk)

Předchozí článekAnglie – Senegal 3:0. Favorit nepřipustil pochyby a čeká ho prestižní duel s Francií
Další článekZajímají ještě někoho Afghánské ženy? Už nesmí ani do parků…