ČESKÁ NEJ Z PŘÍRODY: Podivuhodné houby z okolí šumavských jezer

Okolí šumavských jezer bylo vždycky podivuhodné, zajímavé i tajemné. Od pradávna, co lidská paměť pamatuje, se tu vyskytovaly podivné bytosti a ještě podivnější přírodniny, kameny počínaje a třeba houbami konče. A vždycky v tom měly prsty bytosti, abych tak řekl, nadpozemské (či podpozemské?). Tak se zde zabydlel třeba vetřelec s červenými chapadly a láká hmyz i gurmány, čili žrouty, co snědí všechno lákavé. Ne však gurmety.

Je jako z jiné planety, nebo z hororu. Tak působí květnatec Archerův (Clathrus archeri), zvláštní houba původně pocházející z Austrálie, která se v Česku poprvé objevila v 60. letech minulého století. Dnes se vyskytuje prakticky po celé republice, ale v okolí šumavských jezer, které slují krásnými hvozdy, zvláště. Exotická houba má však jepičí život a najít ji je tak spíše vzácností.

Květnatec Archerův je druhem stopkovýtrusné houby z čeledi hadovkovité. Jeho hlavním znakem je, že velmi silně zapáchá po zkaženém mase. Houba je podobná mořské hvězdici a jde o atraktivní druh. Na červených ramenech má černý, nebo hnědý sliz, což jsou vlastně výtrusy, a právě ty vydávají zápach. Zbožňují ho mouchy, které tento sliz olizují, a tím se houba rozšiřuje dále. Do Evropy se květnatec dostal stejnou cestou, kdy mouchy v Austrálii sezobli ptáci, kteří následně rozšířili houbu svým trusem dále. Houba se dostala do Evropy, kde ji poprvé našli v roce 1914. Bylo to ve Francii. Poté se květnatec v Evropě rozšířil i do dalších států a nejvíce ho najdeme u nás v Česku, vyskytuje se snad ve všech krajích. Houbu je možné vidět v přírodě od května až do listopadu. Nejvíce ji vyhovují hráze rybníků i okolí řek, kde roste ve smíšených nebo listnatých lesích. Tato houba roste v kožovitém vajíčku, které je obklopené slizem a z toho ona žije. Když pak vajíčko praskne, ramena z něj kolmo vylezou a vlastní vahou se následně rozevřou do tvaru hvězdice. Většinou hub má pět až šest ramen, může to být ale i více. Aby vajíčko puklo a rozvinulo se, potřebuje hodně vláhy, nejlépe vydatný déšť. Červená chapadla jsou křehká a mohou měřit až 15 centimetrů. V plné kráse je lze vidět jen několik hodin, poté se začnou rozpadat. Přestože je květnatec Archerův považovaný za nejedlou houbu, především v Asii je rozšířeno pojídání jeho vajíček, která tamní obyvatelé považují za delikatesu. V trojobalu údajně chutná podobně jako uleželý sýr či ryba.

Jinou takovou tajemnou houbou je psivka obecná (Mutinus caninus) je nejedlá houba z čeledi hadovkovitých. Je samozřejmě hvězdnatci Archeovu příbuzná. Mladé plodnice mají podobu nepravidelného, podlouhlého, v substrátu částečně ponořeného vejce o velikosti asi 2–4 cm se silným blanitým obalem bělavé barvy. Posléze se obal protrhává a ze zbytku vejce vyrůstá asi 60–120 mm vysoký, válcovitý, dutý třeňovitý útvar nazývaný nosič silně pórovitého až pevně pěnovitého vzezření a bělavé, žlutavé, v horní části pak oranžové barvy. Na vrcholu nosiče je přirostlý útlý kuželovitý klobouk nábojovitého tvaru, sám o sobě světle oranžové barvy, který je ale pokryt olivově zelenou slizovitou vrstvou – teřichem, obsahujícím výtrusy. Teřich slabě, nepříjemně páchne, avšak méně nápadně než v případě hadovky smrduté. Zápachem je na houbu přilákáván hmyz, roznášející výtrusy. Roste od května do října v listnatých i jehličnatých lesích bohatých na humus, obvykle na rozkládajícím se dřevě či kolem trouchnivých pařezů. Jde o spíše nehojný druh, zařazený do Červeného seznamu hub České republiky. Ale ani před touto chráněnou houbičkou se gurmáni nezastaví!

Václav Ziegler

FOTO – archiv autora