Největší houba u nás je vatovec obrovský, lidově se jí říká pýchavka. Roste na loukách a pastvinách. Jeho okrové a později až kaštanově hnědavé, nepravidelně kulovité plodnice dorůstají výšky až půl metru. Za mimořádné, a tedy gigantické, se označují plodnice o váze 10 kg. Vůbec největší byla nalezena v roce 1955 v jedné z libereckých zahrad. Byla vysoká 46 cm, obvod měřil 212 cm a vážila 20,8 kg!
Pýchavka obrovská, správně vatovec obrovský, je jedlá houba z čeledi pýchavkovitých, která se koncem léta a na podzim běžně vyskytuje po celém světě na polích, loukách a lesích.
Plodnice pýchavky obrovské mají kulovitý tvar a obvykle dorůstají v průměru deset až sedmdesát centimetrů, ale jsou známy i velké exempláře, které mohou dosáhnout váhy až dvacet i více kilogramů. Dužina pýchavky se vyvíjí několik týdnů, přičemž zpočátku je pružná a bílá, později začnou uvnitř plodnice dozrávat výtrusy a získává žlutou až olivovou barvu. Dužina je jedlá, pouze pokud je bílá. Výtrusný prach pýchavek má hnědé až šedohnědé zabarvení. Na rozdíl od většiny hub jsou všechny spory obří pýchavky umístěny uvnitř plodničky, velké exempláře mohou obsahovat i několik bilionů spor. Spory jsou nažloutlé, hladké, jejich velikost se pohybuje od 3 do 5 mikrometrů. Suché spory mohou být použity jako koagulant k zastavení krvácení. Vnější slupka je velmi tenká, lámavá, hladká nebo jemně pomoučená, nejdříve bílá, stářím získává žloutnoucí až hnědnoucí odstín. V době zralosti výtrusů praská ve velkých plátech a odlupuje se.
Použití dnes je hlavně v kuchyni. Maso pýchavky je označováno jako velmi chutné, vhodné na řízky. Chuť bývá popisována jako podobná tofu či taveným sýrům. Také, nakrájená na nudličky, se dá upravit jako »čína«. Naložený do směsi oleje, vajíčka a koření i jen na jednu hodinu a po krátkém opražení je vatovec výborný a podává se s rýží a naloženou zeleninou. Dobrou chuť přeji, neboť mně samotnému to moc chutná!
Další použití je v léčitelství. Název drogy je kolektivním názvem pro různé druhy rodů vatovec, plešivka a prášivka, jichž se v počátcích novověku používalo i v oficiální medicíně ke kompresi krvácejících ran. Nejčastěji šlo o nejnápadnější (největší) druh, vatovec obrovský. Mattioli o těchto houbách píše: »Dále nacházejí se houby celé okrouhlé a bělavé, zvané Bubenffist čili Fosiss. Tyto rostou na obcích a travnatých polích na způsob velikého koženého míče, častokráte velikosti hlavy. Když uschnou, trhají se a vypouštějí ze sebe žlutý prášek.« (čtvrtá kniha Herbáře, kap. LXXXI).
Německý lékař a botanik z počátku novověku Adam Lonitzer (1528 až 1586) napsal ve svém Bylináři (1555), že »bovista … svým moučným obsahem prospívá starým vlhkým škodlivinám, které vysušuje a tak ke zhojení přivádí staré vředy a rány« (Birkfeld 1954). Holandský lékař Johannis v. Beverwyck uvedl ve své Chirurgia oder Heyl-Kunst (1672), že krvácející rány možno ucpat cupaninou anebo ještě lépe bovistou.
Německý lékař H. Schulz v r. 1919 poznamenal, že v dřívějším lékařství byla tato houba používána při močových potížích, což se zachovalo mezi lidem dodnes. Je používána v homeopatii. Inu, věř, a víra tvá tě uzdraví. Já raději ty řízky či »čínu«!
Václav Ziegler