Dnešním povídáním dokončíme naši faunu třetihor. Žel, u nás se nezachovaly z tohoto období žádné sladkovodní či suchozemské usazeniny. Pokud byly, odvál je čas a eroze. Jen na východě naší republiky zůstaly zachovány vrstvy paleocénní, usazené v hlubokém moři. A v nich ti nejmenší živáčkové, kteří v těch mořích budoucích Západních Karpat existovali – prvoci foraminifery, neboli dírkonoši. Ti naši, o kterých se budeme bavit, byli však o něco větší. Vždyť dosahovali velikosti až 1 mm.
Foraminifera, tedy v překladu »otvůrky nesoucí«, jsou jednobuněční mořští prvoci z říše Rhizaria. Vytvářejí vápnité, často velmi zdobné schránky s mnoha drobnými otvůrky, z nichž vychází panožky. Jednobuněčnou nebo vícebuněčnou schránku vyplňuje protoplazma, která z něj částečně vystupuje ústím nebo drobnými póry. Dírkovci se vyskytují od prvohor dodnes. Mnohé rody se v určitých obdobích mimořádně rozšířily, jejich schránky měly podíl na tvorbě hornin (rod Fusulina v karbonu, Discocyclina a numulity v paleogénu). Na některých skupinách dírkovců je založená jemná stratigrafie druhohor a třetihor (numulity, Miogypsina, Globorotalia), některé rody žijí v dnešních mořích (rod Globigerina). Nás ovšem bude zajímat větší druh Rzehakina fissistomata.
Schránky druhu se vyskytují v horninách luhačovických vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Ty horniny jsou pískovce, které se usadily jako mohutný padající proud usazenin (geologové mu říkají turbiditní proud). Dnes to jsou drolivé bělavě šedé, limonitem zbarvené do hnědošeda nevápnitý, hrubě a výše středně zrnitý arkózovitý (s četnými úlomky živců) pískovce, ve vyšší části s podřadnou příměsí zelenavého glaukonitu. Najdeme je v okolí Uherského Hradiště, třeba u obce Hluk či v lomu u obce Ořechov.
Pískovec je hrubě sloupkovitě rozpukaný. Nižší část polohy obsahuje valounky křemene, velké do 5 mm a ploché závalky zelenošedých a šedozelených nevápnitých jílů. Ze závalku sytě zelenošedého jílu s písčitými smouhami byla získána mikrofauna sestávající výhradně z aglutinovaných foraminifer: Rhabdammina? sp. (hojně), Rzehakina fissistomata-lata trans., Recurvoides sp a dalších. Přítomnost rzehakin dokládá stáří závalků paleocenního stáří. Lokalita je pozoruhodná mohutností polohy turbiditního proudu. A samozřejmě i svým stářím. Ještě bychom si měli říci, co že je to to »aglutinovaný«. Aglutinovaná schránka znamená, že je vzniklá slepením částic; např. aglutinující foraminifery mají schránky z písečných zrn uzavřených v chitinózním nebo křemitém tmelu. Kromě toho má naše rzehakina umístěné ústí schránky na vystupující liště té schránky. A bývá dlouhá 0,6 až 0,97 mm. V průměru 0,76 mm.
A vida, i takoví malí živáčci, a jak jsou moc důležití pro stanovení stáří hornin. Tady to stáří činí takových 60 milionů let před současností.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora