Moc hezky popisuje tyto podivuhodné savce třetihor ve své knížce Zavátý život profesor Josef Augusta. Deinotherium se nám ukáže i ve slavném českém filmu Cesta do pravěku a stane se tak slavným, jako »ten pravěký slon, co mu rostou kly ze spodní čelisti«! Deinotherium neboli »strašné zvíře« je vyhynulý rod velkého chobotnatce z čeledi Deinotheriidae.
Ve fosilních záznamech se objevuje v Eurasii a Africe v mladších třetihorách a ve starších čtvrtohorách, a to od raného miocénu do středního pleistocénu, čili v rozmezí 20 milionů let (od přibližně 23 milionů let do 3 milionů let před současností). Původ tohoto zvířete je africký, postupně se rozšiřovalo směrem na sever a během pliocénu představovalo jednoho z nejúspěšnějších savců. Rod popsal Johann Jakob Kaup roku 1829, typovým taxonem se stal druh Deinotherium giganteum nalezený v Evropě. Deinotherium bylo jedním z největších známých chobotnatců, samci dosahovali výšky v kohoutku až 4,5 m, možná i více. Od ostatních slonů se odlišoval dozadu zahnutými kly, které vyrůstaly ze spodní čelisti. Důvod tohoto zvláštního postavení není plně objasněn a po objevení rodu zmátl tehdejší paleontology. Je možné, že pomocí klů Deinotherium vyrývalo kořínky či hlízy nebo strhávalo kůru ze stromů. Možné též je, že kly sloužily pro vzájemnou identifikaci.
Deinotheria žila i u nás. K nálezům kostí a koster pravěkých chobotnatců v prostoru mezi Opatovem a Českou Třebovou docházelo v průběhu 19. století při stavbě a terénních úpravách železniční tratě Česká Třebová – Brno. Jednalo se o náhodné nálezy a dnes je možné předpokládat výskyt dalších paleontologických nálezů v této oblasti. Jak uvádí prof. Rudolf Musil, šlo o objevy nejméně 4 až 5 jedinců. Datace prvních nálezů je nejasná. První depot kostí a zubů z roku 1852 byl odvezen do vídeňského muzea, kde byl ztracen. Další nález snad z roku 1853 (autor se domnívá, že se jednalo o rok 1852) byl učiněn při stavbě železniční trati v blízkosti obce Opatov. Byla nalezena dobře zachovalá kostra a okolní flóry. Nález je v současnosti možné spatřit v paleontologických sbírkách Národního Muzea v Praze. Kostra patřila mladšímu jedinci (podobně jako ostatní nálezy koster v prostoru Opatov – Česká Třebová) druhu Deinotherium levius. Poslední nález byl učiněn v roce 1899 při likvidaci sesuvu půdy v blízkosti České Třebové. Kostra byla vyzvednuta částečně a byla určena jako Deinotherium cuvieri. Vědci upozorňují na možnost dalších nálezů mezi Opatovem a Českou Třebovou. Oblast se stala velmi důležitou pro studium rodu Deinotherium, a to nejen z pohledu české paleontologie. Nález pomohl vyřešit problematiku zařazení Deinotheria z pohledu evoluční biologie 19. století.
Úplná kostra druhu Deinotherium bavaricum byla objevena u Františkových Lázní počátkem 19. století a ta je vystavena ve vídeňském Přírodovědném muzeu. Kolem roku 1959 byla na jižní Moravě u obce Cezavy u Blučiny objevena lebka deinotheria z jižní Moravy a byla popsána jako Deinotherium gigantissimum. Je vidět, že u nás tito podivuhodní savci z řádu chobotnatců žili docela hojně.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora