Home Pel mel Věda a příroda Rosnička zelená – naše nejjedovatější žába

Rosnička zelená – naše nejjedovatější žába

Že by právě rosnička zelená byla naše nejjedovatější žába? Vždyť jsou tady kuňky se svým výstražným zbarvením, ropuchy se svými bradavčitými výrůstky, či dokonce blatnice česneková. Ano, když spolknete kuňku, budete dělit se smrtí, ale není to její aktivní jed. Kuňka obecná, tak kuňka žlutobřichá vylučují ze žlázek v kůži sekret, který dráždí sliznici i pokožku a má i schopnost rozkládat krvinky. Jejich »jed« není člověku nebezpečný (ostatně ani jiným živočichům), způsobuje jen nepříjemný pocit, který útočníka jednou provždy od lovu kuněk odradí. Aby si dobře všiml, o koho jde, zaujímají polekané kuňky zvláštní pozici, při níž vystavují na odiv své pestré bříško, u kuňky obecné (také zvané ohnivá) opravdu ohnivě oranžové, u žlutobřichaté žluté.


Ale rosnička zelená? Taková milá žabka. Snadno rozpoznatelná, jasně zelená žabka s tmavým proužkem, který se táhne od nosního otvoru přes oko a dále přes celou délku těla až na konec trupu, kde končí tento pruh jako jakási klička. Bývá dlouhá maximálně 5 cm. Hmotnost samečků jen okolo 9 g a samiček okolo 11 g. Svrchní strana těla je lesklá a jednotně zelená. Za normálních okolností je zbarvena hráškově zeleně, má ovšem schopnost barvoměny, takže zbarvení může přecházet v šedé, hnědé až žluté. Své zbarvení přizpůsobuje zbarvení podkladu. Břišní stranu má pak bělavožlutou až šedou, mírně skvrnitou. Vyskytují se i rosničky světle hnědé, olivově zelené až černavé a okrově zbarvené, které si toto zbarvení uchovávají po delší dobu. Zorničky očí má rosnička oválné. Má štíhlé zeleně zbarvené nohy s prsty zakončenými charakteristickými kruhovitými přísavkami a mezi prsty mají krátkou plovací blánu. Samička má hrdelní oblast světlou a hladkou. Sameček jí má žlutohnědou, řasnatou. Při skřehotání sameček rezonátor nafukuje. Hlas rosniček je velmi nápadný a slyšitelný až na stovky metrů. V době rozmnožování narůstají samcům na palcích malé mozoly. Je to jediný zástupce čeledi rosničkovitých v Česku. Mimo Česka obývá téměř celé území Evropy. V Česku rosnička zelená žije především v nížinách, vystupuje maximálně do nadmořské výšky 750 m.

Rosnička zelená je hlavně noční tvor, ale někdy je aktivní i přes den. Je to šplhavá žába, která tráví většinu života nízko nebo vysoko ve slunných křovinatých a stromovitých porostech, v listnatých hájích a na močálech. Většinou poblíž vodních ploch. Ale někdy ji najdeme i docela daleko od vody. Ovšem bez vody se neobejde v pozdním jaru, kdy probíhá její páření. Díky přísavkám dokáže šplhat i po hladkém povrchu či kolmých stěnách. Její zploštělý tvar těla jí pak umožňuje pevně přilnout břichem k podkladu. Nohy umí složit k tělu a přizpůsobit barvu těla podkladu. Pak je snadno k přehlédnutí. Umí také dobře skákat. Přezimují na dně stojatých vod nebo zahrabány v různých norách a děrách v zemi. Přezimování trvá od začátku října do konce března.

Živí se drobným létajícím hmyzem, pavouky a jinými bezobratlými živočichy. Kořisti se často zmocňují skokem, při polykání kořisti si pomáhá předníma nohama.  Pulci se živí nálevníky a drobným planktonem, později pak přijímají jakoukoli živočišnou potravu, kterou jsou schopni pozřít. Rosničky jsou známé svou jedovatostí, ale jed rosničky zelené pro člověka není nebezpečný, protože stěží může při kousnutí proniknout kůží. Ovšem funguje na drobné predátory, kteří se mohou od rosničky dočkat při její obraně velmi bolestivého kousnutí. Kromě jedu má v tlamce i řadu zubů.

Kvůli rozmnožování se zjara přesouvá do mělkých vodních nádrží. Zde se večer a v noci zdržují ve vodě, za dne, zvláště za slunečného počasí, sedají na pobřežním rostlinstvu. Při páření drží sameček samičku za předními končetinami. Doba výtěru je od dubna do konce června. Samička snáší jednou do roka až 1400 vajíček a to často ve shlucích po 50 kusech. Sameček je zatím oplodňuje, oplodňuje vajíčka více samiček. Malí pulci se líhnou brzy, hned po několika dnech. Pulci jsou černohnědí, zlatavě tečkovaní, později zelenaví a mají vysoký kožní lem, začínající už na hlavě a nápadně lesklé břicho. Vyvíjejí se asi tři měsíce. Uprostřed léta pak díky metamorfóze se pulci přemění na malé žabičky, které dospívají další rok, některé ale až za 2 roky.

Tak i přesto, že je to žabka jedovatá, mějme ji všichni rádi. Ostatně je přísně chráněná!

Václav Ziegler

FOTO – archiv autora

Předchozí článekMoravskoslezský kraj ruší bezplatné cestování pro Ukrajince
Další článekDrony v Českém Švýcarsku kvůli požáru nalétaly bezmála 10 000 kilometrů

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here