Home Pel mel Věda a příroda STŘÍPKY Z NAŠÍ KRAJINY: Dobřichov a jeho blízké okolí

STŘÍPKY Z NAŠÍ KRAJINY: Dobřichov a jeho blízké okolí

Obec jak ze štětce mistra Lady FOTO - Václav Ziegler

Tady, na rozhraní Polabské nížiny a Středočeské pahorkatiny, jižně od Poděbrad a západně od Kolína, přimknuta k Pečkám, s nimiž však není spojena, leží obec Dobřichov. Severní její část ještě leží v Polabské rovině, na jedné z nejmladších labských teras, jižní část s historickým, snad »vojtěšským« kostelíkem, jehož základy spočívají v 10. století, to už je Středočeská pahorkatina. Výšiny Pičhora a Třebická se vypínají nad krajinu o dobrých 50 m, když jejich výška je přibližně kolem 240 m n. m. Jejich základ vznikl ve 100 milionů let starém křídovém moři, ale jejich podloží je mnohem, mnohem starší.

Asi před 1300 miliony lety se vytvořil obrovský kontinent, kterému dnes říkáme Rodinie. Ten se však začal postupně rozpadat a před 700–600 miliony lety se vytvořily základy pozdějších velkých kontinentů, z nichž pro naše území byla nejdůležitější Gondwana. Na jejím severním okraji se vytvořilo několik velkých ostrovů, mikrokontinentů, z nichž jeden, dnes mu říkáme Moldanubický, se později stal základem Českého masivu. To ale ještě musel projít kadomským a variským vrásněním a z jeho hornin a okolních usazenin se staly ruly a migmatity, jak je známe z nedaleké Radimi nebo Velimi. To se stalo na rozhraní starších a mladších prvohor. Dlouhé období sucha, které Český masiv postihlo, si vybralo daň i tady. Pevné a tvrdé horniny neodolaly více než 200 milionů let erozi a zarovnaly se do oblé paroviny. Až před 100 miliony lety sem přišlo moře. Křídové moře a tady, na svém jižním okraji se usadily jemnozrnné opuky a slínovce s mnohými zkamenělinami. Tvoří značnou část podkladu Dobřichova. Ale tím zdejší vývoj neskončil. Pokračoval ve starších čtvrtohorách a pokračuje prakticky dodnes.

Ve starších čtvrtohorách se začala formovat zdejší krajina. Tehdy území leželo v areálu mezi kontinentálním ledovcem a velehorským zaledněním Alp. Střídala se tu období chladnější s teplejšími a zejména na konci dob chladnějších, kterým říkáme glaciály, kdy v Krkonoších tály ledovce, přinášely řeky do nižších oblastí Českého masivu spoustu rozvětralého a opracovaného horninového materiálu. Tady už jejich síla nebyla tak velká a většinu toho materiálu, hlavně štěrk a písek, zde musely ukládat. Vznikly štěrkopískové terasy. Hlavním tokem zde bylo Labe, ale i do něho přitékaly řeky od jihu a přinášely tamější materiál. Po měkkých křídových horninách se Labe postupně zahlubovalo do nynější Polabské nížiny, zanechávajíc za sebou štěrkopískové terasy i na vyvýšených polohách. Třeba na Pičhoře či Třebické. Drobnější toky, třeba říčka Výrovka, pak formovaly v dobách teplejších tvary kopců na rozhraní Polabské nížiny a Středočeské pahorkatiny. Kdysi v těch místech byly pískovny (např. u transformátoru u dobřichovského hřbitova), odebíraly se jílové slínovce (v místě bývalé střelnice), či se dovážel na stavby kámen z Radimi i odjinud. Člověk dotvořil nynější morfologii krajiny.

Naučná stezka na Pičhoře

Krátce po skončení po skončení zatím poslední doby ledové, asi tak po tisíci letech, pokryl zdejší krajinu les. Ne sice všechnu, ale pokryl většinu. Dubohabrové háje s hojnou lípou se staly zdejšími původními porosty. Jak ovšem do zdejší krajiny přicházel člověk a jak si postupně osvojil zemědělství, začal les kácet. Jednak, aby získal dobrou půdu, a jednak mu dřevo sloužilo jako materiál ke stavbě obydlí a jako topivo. Bylo ho dost, ale les mizel. Místo něho se objevila pole a travinná společenstva. Po dubohabrových hájích zůstaly vzácné rostliny – prvosenka jarní a české orchideje, vstavače. Na polích se objevily chrpy, čekanky, rozrazily a dnes již vzácný koukol polní. Travinná společenstva, kromě běžných trav, obsadily šalvěje, chrastavce, kakosty a zvonky. Tam, kde člověk zasáhl opravdu tvrdě, vyrostly bodláky, lopuchy a máčky. Nakonec člověk poznal, že bez rostlin a hlavně bez stromů se neobejde. Vysazování lip a na písčitých polohách i borovic lesních se stalo hezkou tradicí. Některé výsadby se však do našeho kraje nehodí. Třeba akáty, smrky či jedle. Jsou to stromy cizorodé a špatně se jim u nás daří. Lepší jsou meze s mateřídouškou, smolničkami a pampeliškami, či planou mrkví, které skýtají domov mnohým živočichům.

Pičhora

Stejně jako mizely původní lesy, mizela i původní fauna a na její místo přicházely druhy nové, zvyklé stepnímu životu. Co jiného jsou vlastně pole a travinná společenstva, než step. Přesto nám tu zůstaly některé hajní druhy. Třeba plž páskovka hajní, nebo motýl soumračník rezavý, brouk střevlík zlatitý, nebo liška obecná. Nově vzniklé životní prostředí obsadily druhy stepní. Nejvzácnější z nich je otakárek fenyklový, který již dlouhé roky přežívá na Pičhoře. Nebo modrásek jehlicový, což je také vzácný motýl. K vzácným motýlům patří i lišaj vrbkový nebo lišaj pryšcový. Hojní jsou i ostatní motýli, třeba vřetenuška obecná. Pěstování našich běžných plodin (pšenice, žito, ječmen, řepa cukrová, brambory) svědčilo běžným polním druhům – zajíci, koroptvi, křepelce, křečkovi. Ale kukuřice a zejména řepka je z našich polí vytlačily. Zůstali ježci, krtci a i myšovitých hlodavců je dnes málo.  S nimi zmizely i drobné šelmy lasičky a hranostajové. Již zřídka se objeví skřivan polní, ubývá vrabců a vidět dnes chocholouše je velká vzácnost. Přesto dosud na bodlácích hodují stehlíci i strnadi a pod římsami střech si staví svá hnízda vlaštovky a jiřičky a nad poli se v letu třepotá poštolka obecná. V létě oživují vzduch rychlí letci rorýsi obecní. A na Pičhoře potkáme ještěrku obecnou i užovku obojkovou a cvrčka. Jeho cvrkání dává letním večerům své kouzlo.

Sládkova stráň

Některá místa v krajině jsou docela vzácná. Kdysi pro svou polohu byla málo obdělávaná, a tak jejich příroda zůstala jen málo dotčena. Takovým příkladem může být Sládkova stráň – asi 200 metrů jihovýchodně od dobřichovského hřbitova, vlevo od polní cesty na Plaňany. Je to přírodní památka, která ochraňuje typická travinná společenstva na rozhraní Polabské nížiny a Středočeské pahorkatiny. Byla vyhlášena ONV v Kolíně 17. prosince 1987. Rozkládá se na poměrně příkrém svahu, obráceném k jihovýchodu, jehož podklad tvoří svrchnokřídové opuky a slínovce, na nichž se vyvinuly velmi úrodné hnědozemě. Většinu území pokrývá mezofilní louka. Charakteristické druhy tu jsou řebříček obecný, ovsík vyvýšený, chrpina obecná, chrastavec luční, kokrhel menší či válečka prapořitá. Spolu s ní zde rostou i chrpa čekánek, šalvěj luční a len luční. Sládkova stráň je domovem i krásné orchideje, silně ohroženého vstavače kukačky, a také prvosenky jarní. Při okraji přírodní památky, u polní cesty, jsou vysázeny ovocné stromy, ponejvíce třešně. A pod nimi roste a kvete i další zdejší orchidej – bradáček vejčitý. Žije zde mnoho bezobratlých živočichů. Jen mravenců je tu asi deset druhů. Kromě toho, brouci, motýli, kobylky, sarančata a mnoho dalších. A takových koutů je v tom dobřichovské střípku víc. Přijďte se podívat!

Třeba se vám zalíbí i místní vzpomínka na keltské a germánské osídlení a na dobu, kdy se zde objevili Slované a kdy vznikl Dobřichov.

Václav Ziegler

FOTO – autor

Předchozí článekV Mexiku zatkli v případu zmizení studentů bývalého generálního prokurátora
Další článekPokud se USA nevzdají militarismu, dojde k dalším »Kábulským momentům«

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here