STŘÍPKY Z NAŠÍ KRAJINY: O Prachovských skalách, hradu Pařez a tolokněnách

Prachovské skály zná každý. Když ne osobně, tak určitě z písničky Ivana Mládka, nebo z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Ale stejně se sem spolu někdy vypravíme a projdeme si je. Prachovské skály jsou totiž pískovcová skalní oblast, přírodní rezervace a součást Chráněné krajinné oblasti Český ráj, která se rozkládá zhruba 5 až 7 km severozápadně od Jičína mezi Prachovem, Pařezskou Lhotou, Dolním Lochovem a Blaty v Královéhradeckém kraji. Skalní masiv vznikl v období druhohor jako usazeniny mělkého křídového moře.

Jsou zde ovšem také archeologické nálezy dokazující, že lidé zde žili již v pravěku od doby kamenné. Celá oblast skal byla přírodní pevností slovanských kmenů, jen na několika místech doplněná valy. Uvnitř pak vznikala první sídliště.

Na samém západním okraji Prachovských skal je možné nalézt skalní hrad Pařez. Dříve se mu říkalo Husí nůžka. Dodnes se dochovalo několik ve skále vytesaných světniček a nevelké fragmenty vnějšího zdiva. Vlakem je nejlepší vystoupit na zastávce Hrdoňovice, odkud se po žluté turistické značce po dvou kilometrech dostanete až k hradu. Cestou minete i velmi pěkné místo, kterému se říká “Grand Canyon”. K památce je možné také přijít po červené značce z centra Prachovských skal kolem koupaliště Pelíšek nebo autem přes Pařezskou Lhotu směrem na Blata. Kousek od hradu se u hráze rybníka nachází parkoviště.

Hrad stával na skalním bloku, který je od západu k východu rozdělen puklinou, kterou vede přístupové schodiště. Celý obvod skály byl obehnán hradbou. Je pravděpodobné, že svou roli v obraně hradu hrála také voda. Na západní straně jsou pozůstatky mohutné hranolové věže, která byla postavena jako branská, ale svoji funkci zřejmě neplnila. Vrchol skály zaujímal palác, možná hrázděný. Dochované světničky tesané do pískovce tvořily sklepy.

K roku 1372 je v písemných pramenech zmiňován Petr z Pařezu, což se považuje za první doklad o existenci hradu, který byl zřejmě postaven nedlouho předtím. Zánik se datuje už do roku 1424, kdy měl být podle Františka Saldy dobit husity. Tuto teorii podporuje i nález kamenné koule do bombardy. Podle dalších archeologických nálezů netrvalo osídlení hradu déle než do poloviny 15. století. Před rokem 1932 byly kdesi na hradě nalezeny laténské artefakty – spona, skleněné korálky, mince a keramika. Roku 1941 bylo při vyklízení hradu Klubem českých turistů nalezeno keramické chrastítko a o rok později soubor železných předmětů (3 kg) – snad zbytek kovářské dílny. Později byly ve věži nalezeny pražské groše Václava IV. Při řádném archeologickém výzkumu v roce 1972 byla nalezena keramika datovaná na konec 14. a první polovinu 15. století.

O vzniku hradu vypráví i pověst o chalupníkovi, který při výlovu rybníka u Ostružna v Českém ráji nalezl v bahně záhadnou lahvičku, v níž byl uvězněn mocný čert. Ten chalupníkovi slíbil splnit tři přání, když ho pustí na svobodu. Jak přesně se domluvili, není známo. Ale jasné je, že čert byl osvobozen, a když se chalupník dotkl odhozené kosti, vznikl z ní hrad Kost, z třešňové pecky hrad Pecka, a když šokovaný chalupník dosedl na pařez, spatřil světlo světa výše zmíněný hrad. Čert splnil, co slíbil, a zmizel. A už se nikdy neobjevil.

Nedaleko od hradu je také rybník stejného jména – Pařez. Rybník o rozloze 3,4 ha leží u obce Zámostí-Blata (okr. Jičín) v krásném prostředí Prachovských skal. Rybník nebyl přes 24 let vypuštěn, obsádku tvoří trofejní kapři, amuři, štiky, úhoří, líni, okouni, sumci, ale i některé další rybolovné techniky si příjdou na své. Průměrná hloubka je 1,5m, dno přechází z písku na bláto, místy se nachází pařezoviště. Počet míst na rybníku je omezen na 10! Možná i kvůli tolokněnkám. U rybníka můžete navštívit občerstvení s celodenní nabídkou teplých nebo studených jídel, popř. pronajmout si chatku nebo se osprchovat.

Také o rybníku se vykládá zajímavá pověst. Nějaký rok po jeho zřízení, v místech, kde přece jenom bylo trochu vlhko, se objevila kytička tolokněnka. Správně se jmenuje medvědice lékařská a lidově se jí říká také hrozník, kostrhounek, lesní ostružina, medvědí hrozen, medvědík, nedvědice, polárníček nebo tolokněnka. Je známý především díky svým léčivým účinkům. V Čechách je velmi vzácná. Je to nízký, stálezelený keřík z příbuzenstva vřesů s poléhavými větvemi. Listy tolokněnky, alias medvědice jsou tmavě zelené, kožovité, celokrajné, obráceně vejčité, na bázi klínovitě zúžené. Spodní strana listů je jemně ochlupená s drobnými žilkami. Drobné zvonkovité květy jsou bílé, často po okrajích narůžovělé s deseti tyčinkami. Květy se objevují v závislosti na stanovišti od března do července. Plodem jsou šarlatově červené, kulaté, suché peckovice, dužnina plodu je moučnatá nakyslé chuti. Medvědice se vzhledově velmi podobá brusnici brusince. V české přírodě je tolokněnka čili medvědice velmi vzácná a je zákonem chráněná. Přesto se u rybníku Pařez vyskytovala a možní ještě vyskytuje. Hezká rostlina, či chcete-li keřík. Na jedno se však v botanických popisech vynechává. A o tom je ta pověst. Někdy se na keříku objeví jasně červený květ. Je vzácný a hezký. Ale pozor. Když se do něj podíváte, sedí v něm tři spoře oděné panenky. I jejich oblečení je červené. Jak květ dokvétá, ty panenky dospívají, rostou a nakonec květ opustí a žijí si svůj život v okolí rybníka. Podle keříku se také jmenují – tolokněnky. Jsou blonďaté, mají červené nehty a drobné plavky. Pozor však na ně! Zaměřují se v té trojici z počátku na mladé muže a jsou schopny toho muže úplně k smrti utahat. Nedá-li se, promění se v nebezpečné medvědice, a to už nezbývá chudákovi nic jiného než utéci. Jak jde léto a pomalu se chýlí ke konci, nejsou před nimi jisti ani muži dospělejší a starší. Jejich moc končí s prvním podzimním mrazíkem. To tolokněnky mizí. Naposledy byly zde zjištěny nedávno, před několika lety. Mluvil jsem s napadeným mladíkem a ten mi vyprávěl hrozné věci.

A tak vám všem přeji krásné a teplé léto, přiměřeně přiměřených srážek a pozor na tolokněnky!

Václav Ziegler

Související články

1 KOMENTÁŘ

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy