Necelé tři hodiny stačily v noci na 15. dubna 1912 k tomu, aby definitivně skončil sen o dokonalosti chlouby britského loďstva – »nepotopitelného« Titaniku. Zatímco na svou první plavbu ze Southamptonu do New Yorku vyplouval jako symbol lidského umu a pokroku, po srážce s ledovcem jižně od kanadského New Foundlandu se o čtyři dny později změnil v obrovské pohřebiště. Ve vlnách Atlantského oceánu zmizelo spolu s ním více než 1500 lidí.
Bezmála 270 metrů dlouhý Titanic přitom měl být spolu se sesterskými loděmi Britannic a Olympic odpovědí rejdařské společnosti White Star Lines na elegantní a rychlé transatlantické parníky konkurence. Celkem 2200 osob na palubě se sice nemůže ani zdaleka rovnat kapacitě dnešních superlodí, na svoji dobu však byl impozantní. To, že svým způsobem předběhl čas, dokládá i jeho smutný konec po nárazu do ledovce…
Hlavní konstruktér Titanicu Thomas Andrews již od mládí projevoval nadšení pro stavbu lodí. Severoirský rodák, který spatřil světlo světa přesně před 150 lety, nabídl těsně přes smrtí, kdy šla jeho »nepotopitelná loď« nezadržitelně ke dnu, svoji záchrannou vestu stevardovi, jenž byl posledním, kdo Andrewse spatřil živého. Konstuktérovo tělo nebylo nikdy nalezeno – zmizelo na dně Atlantského oceánu.
(mac)
FOTO – wikimedia.org/Francis Godolphin Osbourne Stuart